Created by Roman Mraček
(=přivykání) = když uvidím nějaký podnět poprvé, tak nás upoutá, vyděsí atd.. když ho uvidíme podruhé přestáváme to vnímat, potřetí atd..
§Organizmus přestává reagovat na podnět, který se vyskytuje opakovaně a ukázal se být nepodstatný
§Opak habituace, taky neasociativní
Pokud to opakujete, zej se habituuje a přestane reagovat
Pokud ho opět podráždíte, ale tentokrát dotek bude doprovázet elektrický šok, intenzita reakce výrazně stoupne -> senzibilizace
Zahřívací efekt (warm – up- effect), priming
jednorázové, jednou pro vždy (v určitém období – senzitivní fáze)
nejde to vždy
Imprintace (vtiskování) – Konrad Lorenz (pokus s husy, chodili za ním jako za „matkou“)
Klíčový podnět, senzitivní (kritická) vývojová fáze – pokud ji prošvihneme nikdy už se to nezmění
Rodičovské a sexuální vtištění
Učení mateřského jazyka – člověk má také senzitivní fázi a slouží k tomu, abychom se naučili lidskou řeč
Lingvista Noam Chomsky: ústroji k osvojení jazyka
Případ Amaly a Kamaly
Westermarckův efekt
Když s někým žiji do 15 – už s ním nenavážu sexuální vztah, i když to není příbuzný
příklad negativního imprinting
Pozorován v rozmanitých kulturách
§Explorační chování je spontánní a systematické prezkoumávání prostředí a neznámých předmětů
Forma asociačního chování
Nepodmíněný podnět – jídlo
Nepodmíněný reflex – slinění vyvolané potravou
Podmíněný podnět – tikot metronomu, zvonění
Podmíněná reakce – slinění vyvolané zvoněním
Odložené (opožděné) podmiňování – nep. podnět po začátku pod. podnětu (vysoce účinné)
Stopové – nep. podnět nějakou dobu po skončení pod. podnětu (účinné)
Současné – nep. podnět během pod. podnětu (minimální účinek)
Zpětné – nep. podnět před pod. podnětem (bez účinku)
Časové podmiňování
Generalizace – tímto pojmem rozumíme reakci na podnět, který není totožný s původním, pouze se mu podobá. Síla reakce se pak klesá se snižující se podobností podnětů.
- experiment s malým Albertem (J. B. Watson)
Diskriminace – jinak řečeno také rozlišování, jedinec v tomto procesu reaguje pouze na určité podněty a jiné ignoruje. Pavlov takto naučil psy slinit pouze při zahrání tónu určité výšky, u tónů ostatních psi již nereagovali.
Tento způsob učení vychází z toho, že dítě postupně zvnitřňuje rozkazy a prosby rodičů a samo podle nich reguluje své chování i mentální aktivity, příp. samo sebe odměňuje/trestá. Internalizace se podílí na schopnosti řídit a usměrňovat vlastní chování a také formuje osobnost. Významný představitel psychoanalýzy O. Kernberg v internalizačních procesech rozlišil introjekci, identifikaci a ego identitu
Ivan Petrovič Pavlov (1849 – 1936)
(Pokus se psy – psi slinili ještě předtím, než dostali jídlo)
u klasického podmiňování jsou spojovány pouze nějaké vrozené reakce s novými podněty, nejde tedy o osvojení úplně nového chování
Vyhasínání = pokud asociace není posilována (po zvonku nepřichází jídlo), pak je asociace oslabována
Spontánní obnovení = po přestávce (druhý den), se opět asociace obnovuje, ale nikoli v původní síle
Albert Bandura – popsal tzv. observační učení
lidé se učí především na základě zástupného podmiňování (vicarious reinforcement), tj. pozorováním chování druhých lidí a jeho důsledků
lidé mají tendenci napodobovat také chování lidí, kteří se podle vnějších znaků (mládí, krása, drahé oblečení apod.) zdají být úspěšní
pokus s panenkou „panenka BOBO“ - paní učitelka se k ní chovala agresivně, děti ji pak napodobovaly
Self-efficacy („přesvědčení o vlastní zdatnosti“)
Julian B. Rotter
lidské chování sice ovlivňují různé druhy učení, ale jeho výsledky modifikují vnitřní proměnné
patří k nim vnitřní místo řízení (internal locus of control) a vnější místo řízení (external locus of control)
lidé s vnitřním místem řízení připisují odměny (úspěchy) své vlastní aktivitě, lidé s vnějším jsou přesvědčeni, že jejich činnost jen málo ovlivňuje výsledek dění
John Garcia (1917 – 1986) a Robert Koelling – výzkum vzniku choťové averze
Garciův efekt = když se opiju a je mi z toho hodně špatně – zvracím – tak už nebudu pít ten alkohol, ze kterého jsem se pozvracel.
to samé u jídla – pokud se pozvracím, už nebudu jíst to jídlo, co jsem jedla těsně předtím, i když třeba ani není na vině
Trvá hodně dlouho – slouží k přežití
Martin Seligman – vrozená připravenost k učení: fobie z výšek, krve, vody, hadrů, pavouků. Intenzita strachu přesahuje rozsah skutečného ohrožení
Učení na základě jediného pokusu (one-trial learning), traumatické učení
podíl klasického podmiňování udržování závislostí (přijdu na MHD a zapálím si)
emoční podmiňování
podmiňování strachu (zubařské křeslo, injekce)
W. Köhler – tvarový psycholog
ve druhé dekádě 20. stol. zkoumal na ostrově Tenerife řešení problémových situací u divoce žijících šimpanzů (Sultán)
zjistil, že k vyřešení problému docházelo po přípravné fázi náhle, vhledem do problémové situace – 1. přitáhnutí potravy, která je daleko, tyčí; 2. postavení krabic, aby dosáhl na vysoko visící potravu
Sultán byl pravděpodobně nejchytřejší – když se mu něco povedlo vyřešit, kopírovali to i ostatní
Köhler definoval vhled jako pochopení nových vztahů a souvislostí v dané, problémové situaci - např. tyč lze prodloužit spojením dvou kratších tyčí
§Učení definujeme jako veškeré mentální a behaviorální změny, které jsou důsledkem životních zkušeností.
Edward Ch. Tolman (1886 – 1957)
představitel neobehaviorismu, kritizoval teorie učení z kognitivního hlediska:
operantní podmiňování není pouze mechanické spojování podnětů a naučených reakcí, ale intervenují v něm kognitivní faktory
Tolmanův a Honzikův výzkum učení u krys z roku 1930:
Krysy se učí znát bludiště, aniž by byly odměňovány -> můžeme se učit i jinak než pomocí podmiňování
tři skupiny krys se učily procházet pravoúhlým bludištěm
jedna skupina našla na jeho konci potravu (food box)
druhá skupina
třetí skupina
výsledky pokusu
hlavním výsledkem bylo to, že skupina krys, která začala být odměňována až po deseti dnech, svým výkonem předčila skupinu, která pravidelně dostávala jídlo
podle autorů si zvířata (bez odměny) během prvních 10 dnů vytvořila kognitivní mapu bludiště – proběhlo u nich latentní učení (učení bez zpevňování), které později využili
Učení "pokusem a omylem"
§Zákon efektu – akty chování vedoucí k uspokojení, se později vyskytnou s větší pravděpodobností.
Klasický Thorndikeův pokus probíhal tak, že uzavřel kočku do boxu, ze kterého se mohla dostat pouze za předpokladu stisknutí páčky. Motivací ji byla potrava umístěná vně boxu. V prvních okamžicích kočka v boxu zmateně pobíhala, po nějaké době se jí ovšem podařilo stisknutím páčky dvířka otevřít. Při dalších opakováních se následně zvyšovala rychlost, s jakou se byla schopna kočka osvobodit a dostat se k potravě.
Začnou-li laboratorní zvířata dostávat za operant větší odměnu, než doposavad zvýší přirozeně svůj výkon a frekvenci vykonávání. Podobně při snížení dávky odměny, se jejich výkon sníží.
U lidí se s tímto efektem můžeme setkat v zaměstnání, kde postupné zvyšování odměn, vede ke zvýšení výkonu. Důležitý a rozhodující je rozdíl s původní odměnou, která určuje naše očekávání.
ten důsledek chování, který je pro nás příznivý,
Chování je odměněno něčím subjektivně příjemným
Kladné zpevnění vede k častějšímu výskytuodměňovaného chování.
"krůček po krůčku"
Při této technice je odměňováno již každé částečné chování, které směřuje k cíli, byť není ideální. Např. odměňujeme dítě i za částečně (nekvalitně) provedený úkon.
Při instrumentálním podmiňování se organismy učí, že jejich chování má určité důsledky. Chování je v tomto případě nástrojem (instrumentem) k dosažení nějakého cíle. Pokud je např. pro psa cílem získání potravy, je schopen se naučit i složité triky (chování). Studiem instrumentálního podmiňování se zabývali především dva psychologové – E. L. Thorndike a B. F. Skinner
Dle Skinnera
| Něco dobrého | Něco špatného | |
| Dostanu | pozitivníposílení | trest |
| Přijdu o | pokuta* | negativníposílení |
* Skinner nerozlišoval tresty a pokuty, ale pro naše účely to je užitečné.
Operant = spontánní akt chování, kterýmůžemít kladné nebo záporné důsledky
§Důsledky chování jsou kladné:
Patří k nim zmírnění nebo odstranění nepříjemných podnětů či pocitů.
§Negativní posílení (zpevnění) vede k:
Pomocí instrumentálního podmiňování lze vysvětlit i fenomén pověrčivého chová. Člověk si při něm sám sobě definuje diskriminační podnět nebo provádí určitý operant a věří, že bude následovat odměna.
chování (holub – točí se - dostane zrní, točí se stále víc a víc a občas tam spadne zrní..)
Fixní interval – posílení se objeví po uplynutí pevně dané doby od posledního posílení (stisky páčky uvolní potravu až po daném intervalu nehledě na počet stisknutí). Počet reakcí rapidně roste těsně před koncem intervalu.
Variabilní interval – posílení se objeví po uplynutí určité doby od posledního posílení, tato doba se ovšem variabilně mění.
Fixní poměr k počtu reakcí – po určitém počtu žádoucích reakcí přichází odměna.
Náhodný poměr k počtu reakcí – chování je posilováno jen po určitém počtu reakcí, tento počet se ale náhodně mění. Při tomto podmiňování vzniká určitá závislost na zdroji posílení (viz hráči automatů)
§Rozvržení operantního podmiňování:
Martin Seligman – pokus se psy v kóje, kde na jedné půlce byl el. Proud na druhé nikoli……
§Averzivní tresty - působení nepříjemného podněty.
