Created by Andrea Baumannová
bez KOHO, ČEHO?
KDO, CO?
KOMU, ČEMU?
vidím KOHO, CO?
Mluvnický pád je mluvnická kategorie, kterou flektivní jazyky obvykle vyjadřují vztah mluvnických jmen (podstatná, přídavná jména, zájmena, číslovky) k přísudku či jiným větným členům. Pády zpravidla mění tato jména podle koncovek, někdy i uvnitř slova (vnitřní flexe, ohýbání). V jednotlivých jazycích existuje různé množství pádů s rozličnými funkcemi.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vlastn%C3%AD_jm%C3%A9no
OSLOVUJEME, VOLÁME...
označují názvy osob, zvířat a věcí; lze je dělit na:
Pluralia neboli jména pomnožná mají tvar množného čísla, i když označují jedinou věc. Patří sem především názvy předmětů skládajících se ze dvou stejných částí (nůžky, kleště, brýle), některé běžné předměty, u nichž je původní motivace složení z více částí již skryta (dveře, kamna), části těla (záda), nemoci (spalničky, neštovice), svátky (Vánoce, Velikonoce) aj. Některá z nich mohou jednotné číslo tvořit ve specifických případech (roztržená kalhota).
o KOM, ČEM?
vyjadřují názvy vlastností, dějů, činností a stavů
Podstatné jméno (též substantivum) je ohebný slovní druh, který označuje názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů a vztahů. Je hlavním (i když ne jediným) slovním druhem, který ve větě vystupuje jako argument slovesa.
s KÝM, ČÍM?
jednotné číslo
množné číslo
Číslo je mluvnická kategorie, která udává počet účastníků děje. Ve většině jazyků (včetně češtiny) je kategorie čísla založena pouze na protikladu jednosti – mnohosti, nicméně v některých jazycích je struktura složitější. Vedle jednotného čísla (singulár) a množného čísla (plurál) se nejčastěji vyskytuje dvojné číslo (duál), z evropských jazyků např. ve slovinštině nebo lužické srbštině. Pozůstatky duálu najdeme také v češtině. Podstatná jména látková, hromadná a pomnožná mají pouze jedno číslo.
tzv. dvojné číslo
Určeno pro číslovku DVA, OBA, DVĚ , OBĚ a
pro dvojné části těla RUCE, NOHY...
Podstatná jména slovesná jsou odvozena ze slovesného tvaru:
Jmenný rod (lat. genus nominis či jen genus) je mluvnická kategorie, která ovlivňuje skloňování podstatných jmen. Rod často souvisí s pohlavím a s životností či neživotností. Rod mluvnický však nemusí vždy odpovídat rodu přirozenému – např. v češtině mohou být neživé věci nejen rodu středního, ale i mužského nebo ženského. Ve většině indoevropských jazyků existují tři rody: rod mužský (maskulinum), rod ženský (femininum) a rod střední (neutrum). Některé jazyky kategorii rodů podstatných jmen neznají – např. angličtina rozlišuje rody pouze u zájmen. Jiné jazyky mají rozsah rodů omezený, např. švédština rozlišuje pouze dva rody: společný a střední. Konečně některé jazyky mohou mít rodů i více – např. v češtině se v mužském rodě rozlišuje ještě rod životný (animatum) a neživotný (inanimatum).
Vzor je podstatné jméno určené jako ukázka pro skloňování (deklinaci) dalších podstatných jmen stejného typu. Každý jazyk má vlastní inventář skloňovacích vzorů. V češtině se vyskytují následující hlavní vzory:
PŘEDSEDA