Created by Roman Mraček
Volní
- úmyslné, záměrné (též jednání)
aktivita směřující k danému cíli, je řízena záměrem
Mimovolní
– bezděčné
jsou to vrozené formy chování - nepodmíněné reflexy (slinění), instinkty (ochrana teritoria)
výraz nebo exprese je mimovolným projevem prožívání (psychologie studuje mimický a pantomimický výraz emocí)
X výraz v tváři při prožívání můžeme někdy ovlivnit (např. smutek z neúspěchu zakrývám úsměvem výraz
- dle Edwarda Tolmana (neobehaviorista)
molekulární – nejjednodušší fyziologické projevy (krevní tlak, tep) molární - účelné chování směřující k cíli – např. průchod krysy bludištěm, vaření, hra na klavír,..
– schopnost uvědomovat si sama sebe, své myšlenky, konání, je součástí naší psychické zkušenosti
část mentálních dějů probíhá nevědomě, nevíme o nich, těžké dokázat jejich existenci
(tvorba snů, mentální pohnutky ovlivňují naše chování, posthypnotická sugesce – „zapomeneš, co se stalo v hypnóze“; „vzpomeneš si“ -> to co si nepamatoval, chvíli bylo uloženo v nevědomí, pak si mohl vzpomenout, vzít z nevědomí -> naše vědomí však jakékoliv sugesce ihned racionalizuje (v sugerováno otevři okno po hypnóze-> otevře -> důvod je prý špatný vzduch (racionalizace)…)
jakákoliv lidská tělesná aktivita, kterou lze pozorovat, zaznamenávat nebo měřit
Mimika, gesta, vnitřní fyziologické změny
Chování však velmi úzce souvisí s prožíváním – je projevem psych. dění, ale též ho ovlivňuje
souvisí s prožíváním, zaměřuje se na něj hlavně behaviorismus
verbální chování – slouží především k věcnému dorozumívání, výměně informací
neverbální chování – umožňuje vyjádření vzájemných vztahů
základními vztahovými dimenzemi jsou intimita-DŮVĚRNOST (často vyjádřeno prostorovou distancí mezi lidmi) a moc - VLIV (postoj těla,podání ruky shora, uspořádání místnosti,…)
George Kelly (1905 – 1967) – lidé si tvoří vlastní teorie o tom, jací jsou ostatní v podobě bipolárních osobních konstruktů (vřelý- chladný, inteligentní- hloupý, šťastný- nešťastný)
Jsou tvořeny na základě osobních zkušeností => proto MÁ KOSTRUKTY KAŽDÝ ČLOVĚK JINÝ– jsou subjektivním hlediskem
implicitní teorie jsou ne plně uvědomované a verbalizované představy laiků nebo expertů o různých slovech či termínech, co označují psychické projevy či vlastnosti
=>subjektivní významy určitých pojmů, např. inteligence, maskulinity, feminity
výzkum Roberta Sternberga
rozdíl jsou mezi kulturami, muži a ženami, lidmi různého věku,…
Psychika (z řeckého psýché – duše) je souhrn duševních dějů během celého lidského života.
Freud – mentální aparát.
– senzorické procesy - čití, vnímání, učení, paměť, imaginace, myšlení
Laicky označováno jako „rozum“
Slouží k získávání info z vnějšího a vnitřního prostředí + rozhodování, plánování, řešení,..
Čití, vnímání, učení, paměť, imaginace, myšlení
jedním z klíčových pojmů kognitivní psychologie
Dalo by se považovat za synonymum pro PSYCHICKÝ OBSAH
PŘESNĚJI POJEM vyjadřuje, že lidská mysl nezobrazuje vnější realitu takovou, jaká je, ale pouze ji znázorňuje (reprezentuje) s pomocí svých poznávacích schopností/prostředků (podobný názor Kant – věc o sobě)
barvy – každý vnímá barvy jinak (člověk s daltonismem vidí svět jinak zabarvený, než zdravý člověk)
hlavními prostředky ZNÁZORNĚNÍ je OBRAZ A SLOVO
elementárními formami mentálních (vnitřních) reprezentací jsou představy (hl. vizuální) a propozice (jednoduché myšlenky (soudy), co jsou kódovány verbálními znaky)
lidská mysl nejčastěji vytváří smíšené formy mentálních reprezentací (větší množství zobrazovacích prostředků) a to s pomocí názorných slovních prostředků
Miluše Sedláková a mentální reprezentace
mentální reprezentace jako finální výsledek kódování informací, který je buď uložený v paměti (dispoziční MR) nebo je součástí uvědomovaných informací (aktuální MR)
vývojoví psychologové rozlišují:
MR prvního řádu – výsledkem zpracování informací pocházejících z vnějšího světa;odpovídají vjemům
MR druhého řádu – výsledkem introspekce; „myslím si, pochybuji, domnívám se“
MR třetího řádu – výsledkem snahy o empatické porozumění psychickému životu druhých lidí
Dnes se psychologie zabývá hl. MENTÁLNÍ MODELY=složité smíšené formy mentálních reprezentací, co obsahují představy a propozice
Vznikají tvořivými postupy při poznávání určitých objektů a procesů
Studují mentální modely užívání jazyka, chápání matematických procesů, porozumění rodině, historii,..
Psychika (mysl) – souhrn všech duševních dějů během celého života
Tu dělíme na 2 ZÁKLADNÍ KATEGORIE: VĚDOMÍ x NEVĚDOMÍ
– vědomé i nevědomé mentální děje, které vedou ke vzniku psychických obsahů
často probíhají nevědomě – nejsme schopni říct jak
myšlení (proces) -> myšlenka (obsah)
snění (proces) -> sen (obsah)
myšlenka se prostě objeví v mysli, ani nevíme jak – NEZNÁME TEN PROCES - > PROCESY JSOU silně NĚVĚDOMÉ
jsou velmi rychlé a proměnlivé
vedou ke vzniku emocí, jejichž vědomým aspektem je cit (radost, smutek, zlost, hněv)
Laicky označováno jako „cit“
§Snaha vytvořit ucelený model, který by popisoval ideálně veškerou duševní dynamiku jednotným způsobem
= nepřetržitý tok, sled uvědomovaných psychických zážitků (obsahů), co probíhá při různých stupních jasnosti vědomí, luciditě, bdělosti
§je nepřetržitý tok psychických zážitků obsahů. Má poznávací, citovou a motivační (snahovou) stránku.
Prožívání (každý zážitek) má poznávací, citovou a motivační (snahovou) stránku (v různých situacích může dominovat různá stránka)
Prožívání má také vztahový (uvědomuji si, že jsem něčí dcera, syn,…) a časový rozměr (uvědomuji si svůj věk a to, co mě čeká v budoucnosti)
Co je to přítomnost? Jak dlouho trvá?
Filozofové - > přítomnost je prázdná, neexistuje (buď vzpomínáme-minulost, nebo plánujeme-budoucnost)
Snaha při meditaci se soustředit na přítomnost – snaha nepřemýšlet (nevzpomínat, neplánovat)
Jsme prý schopni zaznamenat, být v přítomnosti cca 3 vteřiny
předmětem prožívání může být vnější svět, ale i vnitřní - stav vlastního těla i mysli (sebereflexe=introspekce)
– procesy, jejichž, vědomým aspektem je vůle
Duševní síly, co aktivují a usměrňují chování (nemusí být vždy vědomé ve formě vůle)
Laicky označováno jako „vůle“
vznikají psych. procesy
jsou velmi vědomé
některé mohou být nevědomé – TRAUMATICKÉ OBSAHY
- vytváří pozadí, které ovlivňuje průběh mentálních procesů
Jsou relativně stabilní, lidé je dokáží většinou rozlišit (introspekcí) – dobrý špatný psych. stav
A) dočasné – nálady, stavy podrážděnosti, únavy či ospalosti (psychofyziologické stavy, co působí na naše mentální procesy)
Smutek (stav vědomí) -> negativní myšlení, vše vidí černě (proces) -> (negativní obsahy)
B) trvalé – relativně stálé podmínky či pozadí psychických dějů (tíhneme k nějaké převládající náladě, unavenosti/čilosti))
podmínky v dětství – bezpečný a stabilní domov (=> vzniká bazální důvěra ke světu)
trauma, násilí
úzkost (stav) ->špatně se učí (proces)
Roberto Assagioli
Říká, že Freudovu konceptu nevědomí chybí „nadvědomí“
Měla by se zkoumat také tvořivost, vůle, radost a moudrost
Transpersonální psychologie – konec 60. let, USA
Zabývá se mystickými, spirituálními a transpersonálními zkušenostmi
Předmětem studia jsou zážitky rozšířeného nebo zesíleného vědomí
Stanislav Grof (český psychiatr)
transpersonální zážitky provází pocit, že se vědomí rozšířilo za hranice vlastního ega a překročilo omezení časem a prostorem
holografické paradigma (fyzik Bohm)
teorie že hologram je systém informací a pokud ho rozložíme na části, každá z nich bude obsahovat celý obraz. Říká, že vesmír (hologram) se podobá obrazu živého organismu (část)
Přibram aplikuje paradigma na činnost mozku (hologram) a psychické jev
Frankl - logoterapie
chápe osobnost jako složitý celek, jenž se utváří v životních vztazích individua ze tří zdrojů:
tělesnosti, poskytující genetický a fenotypický deterministický rámec;
psýché, která je nositelem rodových zkušeností a váže jedince sociálními posty k lidskému společenství;
duchovnosti, kterou se člověk otevírá říši hodnot a smyslu
duchovní dimenzí svého bytí osobnost překračuje svou každodennost a otvírá se formování takových charakteristik, jako je láska, odpovědnost apod.
lidská psychika chápána jako systém zpracování a využívání informací
Jerry Fodor - Teorie modulů
kognitivní model mysli coby systém zpracování informací, tři úrovně: (od nejnižší)
1, transdukce – transformace vnějších podnětů do podoby nervových impulsů
2. vstupní systémová úroveň (input system level) – základní rozpoznávání a popis informací
subsystémy této úrovně zpracovávají informace jako moduly, tzn. jejich fungování je autonomní, na ostatních systémech zpracování informací nezávislé
např. percepce objektů dělá samostatný modul, probíhá nezávisle na hudebním, jazykovém, matematickém modulu
3. vyšší úrovně zpracování informací – mají přístup ke všem informacím, které kognitivní systém daného jedince obsahuje
např. řešení vědeckého problému – využití znalostí z nejrůznějších oblastí
Většina dnešních kognitivních psychologů se přiklání názoru, že téměř všechny psychické procesy jsou vzájemně propojené a probíhá mezi nimi volná výměna informací.
Dynamické nelineární systémy
Inspirace přírodními vědami (matematika, fyzika, meteorologie)
Fázový prostor systému, je soubor stavů, v němž se může nacházet
Mohou být velmi nevyzpytatelné – mohou náhle přeskakovat mezi FP (např.: náhlá bouřka, průtrž mračen)
Atraktory jsou stabilní stavy systému (může jich mít více a vyskytovat se více stabilních stavech)
přechod mezi atraktory je => fázový přechod
U chaotického chování může i nepatrná změna počátečních podmínek znamenat velké změny v pokračování
Tzv. efekt motýlího křídla
To vše platí i pro lidskou psychiku, ale spíše pro duševně nezdravých osob (např.: schizofrenie), prožívání zdravých osob by mělo být stabilnější
=> toto pojetí koresponduje s tím, jak obtížné je vysvětlit a předpovědět lidské chování (tak jako u počasí, lze předpovědět přesně jen na pár dní)
Píše o tom např.: James Gleick – Chaos: vznik nové vědy
- psychoanalýza
dva významné modely lidské psychiky:
– analytická psychologie
Vědomí jako ostrůvek v „životodárném oceánu“ nevědomínevědomí má projektivní (tvůrčí) funkci (není pouhou determinantou vědomých prožitků)
NĚVĚDOMÍ DĚLÍ :
osobní nevědomí
obsahuje komplexy
odštěpené části psyché, vznikají na základě emočního šoku, traumat
můžeme ho vědomě potlačit => ovšem je schopno vycházet na povrch v původní síle
Projevují se jako nevědomé, ale naléhavé pohnutky chování
kolektivní nevědomí
vrozené, zděděné
obsahuje především archetypy
vrozené vzorce imaginace a cítění („vrozené ideje“)
Persona, Stin, Anima,…
topografický model (1900, „Výklad snů“)
předpoklad, že lidská mysl se stává ze tří vrstev:
nevědomí
pud sexuální – zdrojem veškeré psychické energie
je mentální reprezentací tělesných procesů
Během vývoje se přemění na 3 pudová přání
Ty jsou řízena principem slasti => usiluje o bezprostřední uspokojení
Dále obsahuje traumata (ty sem byly přesunuty obrannými mechanismy v předvědomí – cenzura)
Nevědomí nemají přímý vliv na vědomí => to by působilo úzkost
Mohou ho kontaktovat symbolicky, maskovaně => např.: sny
předvědomí
obsahuje obranné mechanismy („cenzura“) – chrání vědomí před přívalem pudových sil z nevědomí
snaží se najít přijatelný způsob vyjádření nevědomích sil pro vědomí => transformuje pudová přání do podoby pudových derivátů (např. sny), z nichž některé vstupují do vědomí
Je řízen principem reality
vědomí- v kontaktu s vnější realitou
Je řízen principem reality
(1923, esej „Já a ono“)
tvoří ho tři hypotetické struktury, kterými jsou Já, Ono a Nadjá
id (ono)
koresponduje s nevědomím
obsahuje primitivní pudy usilující o své vybití
začleňuje sem i agresivní pud, bere sexuální a agresivní za podobně důležité
ego (já)
v průběhu života vzniká z id – díky tomu, že je dítě v interakci s vnějším světem
sebezáchovná fce – snaha vypořádat se s tlaky z id i z vnějšího světa
kontrola pudových přání obrannými mechanismy
Vědomí je jen egův smyslový nástroj pro vnímání psychických kvalit
superego (nadjá)
vyvíjí se jako vnitřní reziduum raných dětských konfliktů (především ve vztahu k rodičům a jiným autoritám) => vzniká postupným zvnitřňováním těchto autorit (jejich příkazů/zákazů)
obsahuje svědomí a dětské ideály
Je původcem pocitů viny
