Created by Roman Mraček
informace jsou v paměti utříděny do kategorií a vzájemně propojeny do sémantických (nověji konekcionistických) sítí. Příčinou zapomínání je pak to, že se hledanou informaci nepodaří v dlouhodobé paměti najít. (nemůžeme si vzpomenout na pojem, o kterém víme, že ho známe – mám na to jazyku)
§Informace je v dlouhodobé paměti začleněna do sémantické sítě.
Volní úsilí působí rušivě.
vytěsnění, tento pojem zavedl S. Freud, uvedl, že funkcí represe je udržovat nepřijatelné psychické obsahy mimo vědomí, rozlišil dva typy:
primární represe – slouží k tomu, aby mentální reprezentace určitého pudového impulsu vůbec nevstoupila do vědomí.
sekundární represe – mimo vědomí i odvozeniny (pudové deriváty), člověk nemá nepříjemné zážitky zapomínat, ale vůbec si je nepřipouštět.
Konverze – změna psychického vzrušení na tělesné symptomy
Falešné vzpomínky – dětská fantasie
Kontroverzní téma – vzrostl počet obvinění se sex. znásilnění, terapeuti očekávali represi a tak sugestivně vedli klienta k falešným traumatickým vzpomínkám
Zapomínání na traumatické vzpomínky řídké (holocaust, válka, mučení,…) – většinou čím víc je zážitek zraňující, tím je větší pravděpodobnost jeho zapamatování (ale Plháková doesn´t approve – svedeme to na nepřítele, problém, když jde o sebepojetí)
v roce 1885 vydal monografii „Paměť“
výsledky výzkumu paměti metodou bezesmyslných slabik (kapacita krátkodobé paměti 5-7 prvků)
křivka zapomínání
na ose y je v procentech vyjádřen rozsah zapamatování, daný časovou úsporou při opakovaném učení =) zapomínání je zpočátku velmi rychlé, ale postupně zpomaluje
z toho vyplývá tzv. Justův zákon – když se učíme v delších časových intervalech, potřebujeme méně času
monografie „Zapamatování“, vydaná v roce 1932
kritika Ebbinghausova kvantitativního přístupu – používal bezesmyslný materiál -> jeho výsledky nepoužitelné v běžném životě
metoda sériové reprodukce – podobné jako tichá pošta – první člověk dostane obrázek, ten pak překreslí a pošle dál
metoda opakované reprodukce – využití pohádkových příběhů
objevují se některé typické změny
při opakované reprodukci se uplatňují schémata = systémy dřívějších poznatků, do nichž začleňujeme nové (když slyšíme nějakou novou pohádku, spojujeme ji s nějakou, kterou už známe -> možná změna v následném převyprávění)
schémata ovlivňují vybavování
podobné duševní obsahy uložené v paměti na sebe působí rušivě a tím způsobují potíže při vybavování. Např. studium dvou cizích jazyků, které dobře neovládáme.
proaktivní útlum – příčinou potíží při vybavování nových znalostí je dřívější učení
retroaktivní útlum – vybavení dříve osvojených informací narušují nové poznatky (silnější než proaktivní)
ekforický útlum – učení je podobné látce krátce před reprodukcí (Plháková: studenti tedy dělají chybu, když při čekání na zkoušku studují nebo opakují učivo podobné tomu, které si budou krátce nato vybavovat z paměti)
v krátkodobé p. přehltí kapacitu a obě stopy zmizí, v dlouhodobé významná příčina zapomínání
pozitivní transfer – vliv dřívějších poznatků pozitivum pro zapamatování a vybavení pozdějších (negativní transfer je výsledkem pro a retroaktivního útlumu)
interference nenarušuje vybavování významu slov (např. v seznamu bylo slovo mlha vs. Co to je mlha?)
echoická paměť (sluch) (na několik sekund podrží sluchové informace) a ikonická (zraková) paměť (u echoické několik sekund, u ikonické méně než sekunda)
existenci echoické paměti potvrzuje schopnost vybavit si detailně to, co jsem zrovna slyšel (ve škole, ve filmu apod.)
odstranění nepřesných, nepotřebných nebo chybných informací z paměti
mnoho informací ale účelně zapomenout nejde, např. pohlaví, věk, atraktivitu, etnikum druhých.
Takto zapomínáme každodenní činnosti
= zřejmě adaptivní proces, v jehož důsledku si nedovedeme vybavit některé informace z dlouhodobé paměti
- nemusí být jen negativní věc – chrání před zahlcením a přetížením
vštípení (kódování) – transformace senzorickým vstupů na mentální reprezentace
uchování (retence) – udržení informace v paměti po určitou dobu
vybavení (reprodukce)
existenci prchavé ikonické paměti potvrzuje tzv. vizuální perzistence (setrvačnost zrakového vjemu) – projevuje se při mávání prskavkou, baterkou apod.
výzkumy ikonické paměti – George Sperling (1960)
účastníci sledovali 50 ms tři řady písmen; bezprostředně po prezentaci si pamatovali vše, ale obvykle vyjmenovali jenom jednu řadu; vizuální představa se rychle vytrácela
v dalších variantách výzkumu účastníkům ohlašoval vysoký tón, střední a nízký, kterou řadu písmen si mají zapamatovat; opět si zapamatovali pouze tuto řadu
na krátkou dobu uchovává veškeré informace ze smyslových orgánů, maximálně ve vteřinách
sluch: echoická paměť
zrak: ikonická paměť
tvoří ji tzv. senzorické zásobníky odpovídající jednotlivým smyslovým modalitám
nejdůležitější z nich je echoická paměť (sluch) (na několik sekund podrží sluchové informace) a ikonická (zraková) paměť (u echoické několik sekund, u ikonické méně než sekunda)
§Paměť je schopnost zaznamenávat životní zkušenosti.
Alan Baddeley (nar. 1934) – Subsystémy krátkodobé paměti
příčinou zapomínání je blednutí nebo rozpad pamětních stop, ty pak můžou být využity pro další příjem informací. Rozpad pamětních stop důležitou příčinou zapomínání v senzorické a krátkodobé paměti
O této teorii existuje ale mnoho pochybností.
PRO:
•evidentně platí pro ultrakrátkou a krátkodobou paměť
•Jostův zákon: „Jsou-li dvě stopy stejně silné, pak ta starší bude trvalejší.“ (Adolf Jost, 1897, žák George Millera)
termín amnézie není přesný – znamená totiž úplnou ztrátu paměti (což se málokdy stane – např. základní pohybové dovednosti se většinou nezapomínají)
k poznání subsystémů implicitní paměti přispěli neurofyziologové na základě zkoumání nemocných trpících amnézií
F. Koukolík – amnézie je porucha explicitní paměti, která se může týkat epizodické nebo sémantické paměti společně nebo zvlášť
anterográdní amnézie - neschopnost vštípit zážitky po vzniku poruchy paměti (po nehodě si nemohu nic nového zapamatovat)
retrográdní amnézie – neschopnost vybavit zážitky před jejím vznikem (co bylo před nehodou)
Případ pana H.M. – oboustranné odnětí hippokampu - podkorová nervová struktura ve střední části temporálních laloků. Objev Brendy Milnerové.
ve filmech hlavní hrdina často zapomene pouze své jméno, kde bydlí apod. – to se v realitě málokdy stane
posthypnotická amnézie - hypnotické sugesce ovlivňují především explicitní paměť, hlavně epizodickou
Jevy u pacientů s amnézií
pacientka každý den zapomínala, kdo je její doktor, jednou jí doktor podal ruku a při tom jí do ní píchl špendlíkem, při příští návštěvě si ho pacientka zas nepamatovala, ale když jí chtěl podat ruku, ona se svojí ucukla =) emoční podmiňování
umí se naučit některé jednoduché pohybové podmíněné reflexy (mrkání při některém tónu)
zlepšují se v jednoduchých senzomotorických úlohách (např. hledání cesty bludištěm)
senzibilizace (priming) modalitně specifická – priming se projeví jen, když je instrukce podána ve stejně podobě (vizuální, akustická,…) jako vlastní úloha
vznik nevědomých afektivních preferencí – např. upřednostňují melodie, které již slyšeli
§Modalmemory model, Richard Atkinson a Richard Shiffrin (1968)
nachází se ve vědomí, slouží ke krátkodobému uchování a zpracování informací
délka zapamatování 15 – 30 s
kapacita zapamatování se rovná magickému číslu 7+-2
lze ji zvětšit uspořádáním údajů do smysluplných jednotek (chunks)
mnemotechnické pomůcky (Eva Hodila Granát Do Atomové Elektrárny – struny na kytaře)
paralelní zpracování informací – v krátkodobé paměti můžeme uchovat 7+-2 např. verbálních jednotek + ještě doteky, vůně,….
§Neschopnost vybavovat vzpomínky na události prvních tří let života.
Usher a Neisser (1993) vzpomínky na čtyři situace
Narození mladšího sourozence
Hospitalizace nejméně na jednu noc
Smrt člena rodiny
Stěhování rodiny do nového domova
Neexistují žádné vzpomínky na 1. rok života
efekt novosti – pamatujeme si poslední prvky v řadě
efekt primárnosti – pamatujeme si první prvky v řadě
Podle modálního modelu pasivní je DP proces sloužící k ukládání obrovského množství informací.
má obrovskou kapacitu (milióny, možná miliardy informačních jednotek) – slabým místem je vybavování (ne vždy jsem schopen přivést informaci zpět do vědomí)
převedení informací z krátkodobé do dlouhodobé paměti (konsolidace pamětních stop)
cca 30 minut
konsolidaci narušují silné emoční prožitky – svědci autonehody si mnohdy nic nepamatují
probíhá záměrně a bezděčně
údaje lze ukládat s pomocí mechanického opakování nebo sémantického kódování (= pochopení významu), které je podstatně účinnější
dřív bylo v psychologii bráno, že si pamatujeme celý svůj život, jen si vzpomínky nedokážeme vybavit
W. Penfield: navždy si pamatujeme všechno, ale nemáme k těmto vzpomínkám přístup (40 osob z 520, kterým elektricky stimuloval temporální lalok, si vybavili „živé vzpomínky) - zkoušel elektrodami na mozku – ale naprd pokus
obsahuje vzpomínky na události (epizody) ve vztahu k místu a času, kde se odehrály, včetně jejich citového zbarvení
zahrnuje autobiografickou paměť (vzpomínky na významné osobní zážitky)
převládají v ní smíšené formy mentálních reprezentací
emocionální doprovod
zábleskové vzpomínky (flashbulb memories)
jedná se o vzpomínky na to, za jakých okolností jsme se dozvěděli o nějaké světově významné události (např. útok 11. září)
součást epizodické paměti
popsali je Roger Brown a James Kulik v roce 1977
Neisser a Harschová v roce 1989 na základě rozboru zábleskových vzpomínek na havárii raketoplánu Challenger dokázali, že nejsou zcela přesné
Allan Collins a Ross Quillian navrhli v roce 1969 hierarchickou strukturu sémantické paměti, sémantická síť
údaje vyhledáváme na základě pohybu v této sémantické síti
kritika: na otázku „Je kolie zvíře?“ dostaneme rychlejší odpověď než na otázku „Je kolie savec?“
§FergusCraik a Robert Lockhart
§Randall W. Engle
§koncentrické uspořádání pamětních systémů
ukládáme zde data, která lze vybavit do vědomí
Endel Tulving (nar. 1927) rozlišil dva subsystémy explicitní paměti, kterými jsou epizodická a sémantická paměť
§Slouží k uchování konkrétních i abstraktních pojmů i faktických znalostí. Verbální, případně duální kódování informací (=představa+slovo).
přechodný útvar mezi epizodickou a sémantickou pamětí
např. typická sekvence chování na letišti nebo v restauraci
organizaci údajů v dlouhodobé paměti lze přirovnat ke katalogu v knihovně
A. Collins, E. Loftusová: při hledání v sémantiké paměti se postupně aktivují dráhy a uzly, v nichž hledání probíhá
cvičení:
jmenujte ovoce, začínající písmenem P
jmenujte slovo začínající písmenem P, které označuje nějaké ovoce
pravděpodobně je odpověď na první otázku rychlejší než na tu druhou – je to způsobeno to tím, že ovoce je užší pojmová kategorie než slovo
Při vybavování se vzpomínkám bezděčně snažíme dát smysl a logiku.
Vzpomínky bezděčně zkreslujeme,a to dvěma mechanismy:
rekonstrukce a konstrukce
údaje uložené v implicitní paměti jsou podvědomé, obtížně verbalizovatelné
její součástí je procedurální paměť, v níž uchováváme motorické, pravděpodobně i kognitivní dovednosti
návyky a dovednosti – např. zavazování bot, jízda na kole
priming – např. doplňování písmen do slov na základě slov dříve viděných (ale je modalitně specifický)
neasociativní učení – např. senzitizace a habituace
Implicitní učení:
J. McClelland, D. Rumelhart
tyto modely předpokládají existenci rozsáhlých, vzájemně propojených nervových sítí, v nichž probíhá paralelní zpracování informací
při vybavování jsou důležité nejen aktivační, ale i inhibiční procesy
= výpovědi osob, které byly náhodnými pozorovateli nějakého zločinu, nehody či jiné kritické události, značná váha jejich svědectví u soudu
pokus nafingovaného „útoku na profesora“ – 25% údajů nepravdivých, po 6 týdnech pak měli studenti vybrat útočníka z fotek – 60% vybralo nevinného
působí na ně hlavně sugestivní otázky od policistů, soudců (pokus, kde probandi viděli video s autonehodou – Pokus Loftusová: jakou rychlostí auta jely, když se srazily, podle záměny slova srazilo (hit- 54 km/h, smash, contack – 51 km/h, collid, bump,…) pozměňovali probandi tip na rychlost
tendence zapomínat zdroj informací (vidí fotografie, mají vybrat viníka, za týden vidí lidi z fotografií a vzpomenou si na nevinného jen kvůli fotografii, ne že ho viděli na místě činu)
dobré jsou rekonstrukce činů, kdy se svědek dostane do reálného kontextu
dřív se používala hypnóza, ale ne moc věrohodné
úskalí rozpomínání v hypnóze
= nové informace, ale i vzpomínky podřizujeme schématům
konfirmační zkreslení – tendence přednostně vyhledávat informace, které potvrzují naše dosavadní názory (lépe si pamatuji to, s čím souhlasím)
individuální motivy – osobní vzpomínky si obvykle dotváříme podle momentálních potřeb a přání
sugestivní otázky – po zodpovězení navádějících otázek si obvykle odpověď zařadíme jako součást vzpomínky
tento proces zkoumán hlavně kvůli problematice očitých svědectví a autobiografie
– vytváření zcela nových vzpomínek (konfabulací), které jsou následně považovány za autentické, pravé!.
Nazýváno také jako syndrom falešné paměti. Psychologové nepovažují za hlavní podnět ke konstrukci vědomé lhaní, i když někdy samozřejmě původcem je.
Loftusová & Pickrell (1995) – „ztracen v obchodě“:
vnější situační kontext – výzkum D. Goddena a A. Baddeleye z roku 1975
16 potápěčů se učilo seznamy slov buď na břehu, nebo v třímetrové hloubce
spontánní vybavování u nich probíhalo snáze ve stejných podmínkách jako při učení
výhodná je rekonstrukce činu – oběť si na to spíše vzpomene než na policii
vnitřní mentální kontext zkoumal Gordon H. Bower: obsah vzpomínek je závislý na aktuální náladě
tento efekt kongruence znesnadňuje léčbu depresí
zdeprimovaným lidem se vybavují vzpomínky na nepříjemné zážitky
Subjektivní potřeba mít o sobě dobré mínění (ale u lidí s nízkým sebehodnocením může být naopak)
Proti tomu je Adler – z událostí z raného dětství si člověk zapamatuje jen ty, které jsou v souladu s jeho životním stylem
Narativní terapie – klienti si sami utvářejí svou minulost v příbězích, které vyprávějí v přítomnosti (terapeut nabídne jiný úhel pohledu)
