METODY A FORMY

Created by Lucie Kobrlová

ŠPATNÝ PŘÍKLAD

monologický výklad učitele

IVCT- PŘÍMÁ VÝUKA

Přímá výuka nebo (lépe) interaktivní výuka celé třídy není jednotlivou metodou, ale strategií, která v sobě zahrnuje celou řadu metod. Není vymezena žádná struktura těchto metod, ale v interaktivní výuce celé třídy (IVCT) jde vždy o vysoce strukturovaný, logický, učitelem kontrolovaný, ale pro žáka aktivní postup. (Stará, Zemanová, 2022, str. )

metody ivct

výklad učitele, modelové zpracováním úlohy učitelem či vybraným žákem, , řízené procvičováním a upevňováním učiva, společnou kontrolou, samostatnou prací žáků a hodnocením této práce učitelem, jsou zařazovány běžně aktivity, které usilují o aktivní zpracování obsahu samotnými žáky jako jsou diskusní aktivity, procvičování ve skupinách

učitelem kontrolovaný postup a sledování aktivního učení žáků,

ZNAKY AKTIVNÍ PŘÍMÉ VÝUKY (ROSEHSHINE, 2019)

Každodenní opakování.
Výklad nové látky po malých krocích.
Kladení častých otázek žákům.
Vzorové úlohy a cvičení.
Řízené procvičování.
Průběžné zjišťování zvládnutí učiva.
Zajišťování vysoké míry úspěšnosti
Poskytování strukturované podpory při řešení učebních úloh.
Samostatné procvičování.
Týdenní a měsíční opakování učiva.

ROSESHINE IN STARÁ, ZEMANOVÍÁ (2022)

TIPY

TECHNIKY:

Žádné ruce nahoře

dobrovolníci po náhodném výběru
na dřívka jména
“já nevim” není odpověď

basketbal- přihrávky

ČAS NA PŘEMÝŠLENÍ

počkat 30 s po otázce (dobu čekání prodlužovat postupně) + vysvětlovat
mlčet i po reakci
dávat čas na přemýšlení, potom až vyvolávat
připravené otázky

INTROVERTI:

když si mají odpověď dopředu napsat→ upozorním ho, že bude prezentovat
říct nejprve ve dvojici, pak ve čtveřici, pak nahlas

HROMADNÉ HLASOVÁNÍ

připravené otázky
mazací tabulky, prsty, aplikace, hlasovací karty
po čase žáci přestanou opisovat - když nenásleduje test
po odpovědi se žáci více dožadují odpovědi- chce si ověřit

TŘÍBAREVNÝ TEST

1 barva psáno to co ví žák sám
druhou barvou co vědí členové skupiny
třetí barva reprezentuje ze všech zdrojů

ROZDÍL MEZI ITV, PROJEKT

Znaky ITV a projektové výuky (Kratochvílová, 2016)

	Projektová výuka – podnik žáka	Integrovaná tematická výuka – podnik učitele
Koncentrační idea	V podobě úkolu, problému.	V podobě tématu.
Účet, smysl, cíle	Jsou formulovány.	Jsou formulovány.
Výstup	Zpravidla stěžejní produkt, výsledek - je znám od počátku projektu a je zdrojem motivace žáka.	Osvojení si tématu, drobnější dílčí výtvory při plnění úkolů.
Motivace žáka	Nutná podmínka pro úspěch.	Nutná podmínka pro úspěch.
Činnosti	Ne detailně plánované, nabízejí smysluplné propojení školy s realitou, odvíjejí se od podnětů, nápadů, zkušeností žáků.	Detailně plánované, rovněž nabízejí smysluplné propojení školy s realitou.
Role učitele	Poradce, je v pozadí.	Řídící činnosti (dětí, úkolů), ale i role poradce.
Požadavky na žáky	Větší samostatnost a tvořivost žáků. Aktivita.	Menší míra samostatnosti a tvořivosti. Aktivita.
Přístup k výuce	Induktivní.	Deduktivní.
Klima	Podporující, bezpečné a spolupracující.	Podporující, bezpečné a spolupracující.
Hodnocení a sebehodnocení	Přispívá k sebepoznání jedince, motivuje.	Přispívá k sebepoznání jedince, motivuje.
Příprava	Méně náročná, ne detailní.	Náročná, do detailů.
Průběh	Náročný na flexibilitu, reakce dětí, nenáročný na řízení.	Náročný na řízení, méně náročný na flexibilitu a reakce dětí.

INTEGROVANÁ TEMATICKÁ VÝUKA

Klíče ke svobodě - učební plán ŠVP.docx

KOOPERATIVNÍ VÝUKA

798f08e8-f9ce-4342-a5f0-6dc4e55cd8b3

UČÍME SE VENKU

UsV v Karlíně.pdf

PROJEKTOVÁ VÝUKA

https://docs.google.com/document/d/1Mlyjknsl3rbrMIHngoDrSCfcP477Reem119N2jBTI2E/edit?usp=sharing

Řeší se úkol komplexního charakteru.
Úkol vychází z potřeb praxe nebo je s praxí spojený (je autentický).
Je pro řešitele (žáky) zajímavý (vymysleli jej nebo je přijali za svůj).
Žáci mají vliv na výběr nebo bližší definici problému.
Úkol souvisí s mimoškolní skutečností.
Žáci se prostřednictvím projektu učí.
Výsledkem projektu je nějaký produkt či jiný výsledek.
Dochází k přirozené integraci různých oblastí vzdělávání, průřezových témat, klíčových kompetencí.

BADATELSKÁ VÝUKA

HLAVA, RUCE, SRDCE

Využívá Rozpoluplných sitiuací, které odporují dosavadnímu porozumění svět

Využití vědeckých pokusů ve výuce

Práce s hypotézouà hodí se k objevování zákonitostí, vztahů

Hlavní úkol učitele je vracet je k prekonceptům!!! à souvislosti, cesta bádání

BADATELSKÝ CYKLUS

KLADENÍ OTÁZEK (ZJIŠŤUJU, CO VIM) = EVOKACE + MOTIVACE, CO SE CHCI DOZVĚDĚT

Z TOHO CO SE CHCI DOZVĚDĚT VYBÍRÁM NĚCO KONKRETNIHO- POLOŽIM OTÁZKU A ROVNOU NA NI DÁM HYPOTEZU , PŘEDPOKLAD

PLÁN VÝZKUMU, TVORBA HYPOTÉZ (NĚKDY SE HODÍ VĚDĚT, JAKÉ MÁM MOŽNOSTI, POMŮCKYà MŮŽE MĚ NAVÉST K TVORBĚ PLANU)

ZÁZNAM, CO JSEM SE DOZVĚDĚL- INTERPRETACE VÝSLEDKU- K HODNOCENÍ (VYPRACOVÁNÍ GRAFU, PLAKÁTU, PRAC. LISTU)

CO BY MĚ JEŠTĚ ZAJÍMALO

Úrovně badatelské výuky dle Banchi, H., Bell, R.

Úroveň badatelské výuky	Učitelovy otázky	Postup stanovený učitelem	Řešení stanovené učitelem
1. Potvrzující bádání (Confirmation Inquiry)Žáci potvrzují princip či zákonitost, která je známá předem. Činí tak na základě badatelské aktivity, která je jim zprostředkována.	ano	ano	ano
2. Strukturované bádání (Structured Inquiry)Žáci zkoumají učitelem prezentovaný problém/otázku prostřednictvím učitelem stanoveného postupu.	ano	ano	ne
3. Řízené bádání (Guided Inquiry)Žáci zkoumají učitelem prezentovaný problém/otázku, postup řešení navrhují a vybírají sami.	ano	ne	ne
4. Otevřené bádání (Open Inquiry)Žáci sami stanovují otázky/problémy, kterými se budou zabývat, navrhují a vybírají vlastní postup řešení	ne	ne	ne

ZAČÍT SPOLU

RWCT

„Hlavním cílem programu je, aby se žáci stali samostatnými mysliteli a čtenáři, kteří se dokážou na věci dívat z různých úhlů pohledu, jsou zvídaví a cítí lásku k vědění a zodpovědnost za svět, ve kterém žijí.“ (ze stránek kritické myšlení)
Charakteristiky: využití čtení, psaní a diskuse k rozvíjení samostatného myšlení žáků, učení pomocí modelu E–U–R (cyklus učení), respektující komunikace učitele i žáka, vyvážený poměr mezi znalostmi, dovednostmi a postoji, zohlednění žákových zájmů a potřeb, sebereflexe žáků, spolupráce žáků, ztotožnění žáka s učebními cíli, hodnocení procesu učení (nejen výsledků)

RANNÍ KRUH

přivítání, naladění na den, rituály, hry, vstup do tématu – zjištění, co děti ví, co by se chtěly naučit, plánování center aktivit

KONSTRUKTIVNÍ POJETÍ VÝUKY

Konstruktivistické pojetí výuky

„Konstruktivismus v pedagogice je snaha o překonání transmisivního vyučování, které je chápáno jako předávání definitivních vzdělávacích obsahů žákům, kteří jsou přitom odsouzeni do pasivní role jejich příjemců. '' (Kalhous & Obst, 2009, s. 49) – z DP o konstruktivismu, s. 11
Znaky výuky – důraz na porozumění učiva (ne jen opakování) a využití naučeného v běžném životě, řešení problémů ze života, méně teorie a drillu, skupinová výuka a kooperace, manipulace, práce s názornými pomůckami, formativní hodnocení a sebehodnocení žáků, staví se na znalostech, dovednostech žáka, které se dále rozvíjejí (žák není nepopsaná kniha), podpora tvořivého a kritického myšlení žáků
Žák – je aktivní, je ve středu dění, žák si sám tvoří = konstruuje poznatky – objevuje, zjišťuje, zkouší, ověřuje; tvoří si vlastní identitu,
Učitel – je rovnocenným partnerem žáků, má roli průvodce, je zprostředkovatel učiva, je moderátor diskusí, je koordinátorem učení, není nositelem pravdy

TRIVIUM

prezentace nové látky učitelem a její upevňování, různé formy a metody práce

STRATEGIE

Výuková strategie – promyšlené způsoby vedení výuky, které učitel volí, aby společně se žáky dosáhl cíle. Strategie jsou zastřešujícím pojmem pro více metod.

Např. badatelská výuka, kooperativní výuka, IVCT, projektová výuka, induktivní postup, deduktivní postup, diskusní strategie

EVOKACE

METODA V-CH-D, TABULKA PŘEDPOVĚDÍ, PŘEDVÍDÁNÍ

FORMY

Označují organizační uspořádání podmínek, které jsou nutné pro realizaci výuky při použití různých výukových metod. Lze je dělit podle různých kritérií, např.: podle toho, kolik žáků se výuky účastní (výuka individuální, skupinová, hromadná); podle charakteru výukového prostředí a organizace práce (výuka ve třídě, v knihovně, v centrech, na koberci, na chodbě, doma, v lese, počítačové učebně, muzeu, online výuka apod.); podle délky (vyučovací hodina, část hodiny, dvouhodina, blok); podle míry povinnosti (povinné, nepovinné, volitelné) apod.

DNES UŽ BY RŮZNÉ FORMY MĚLY BÝT PŘIROZENOU SOČÁSTÍ METOD- UČITEL S NIMI PRACUJE TVOŘIVĚ, INTERAKTIVNĚ

CENTRA AKTIVIT

práce na probíraném tématu – více do hloubky a z různých úhlů pohledu, v jeden čas žáci pracují na různých činnostech v rámci center, žáci si volí centra, úkoly postavené tak, aby je děti samy zvládly, učitel je v roli rádce, podporuje se spolupráce mezi dětmi, probíhá integrovaná tematická výuka

UVĚDOMĚNÍ

I.N.S.E.R.T., PŘEDPOVÍDÁNÍ, VYSUZOVÁNÍ, ŘÍZENÉ ČTENÍ, OTÁZKY K TEXTU, TŘÍBAREVNÝ TEST, PODVOJNÝ DENÍK

PODLE CHARAKTERU VÝUKOVÉHO PROSTŘEDÍ

výuka ve třídě nebo v posluchárně
výuka v odborných učebnách a laboratořích
výuka v dílně a
výuka na školním pozemku a v přírodě, terénu apod.
výuka v muzeu apod.
vycházka a exkurze
domácí úlohy, úlohy pro samostatnou práci mimo výuku

METODY

„koordinovaný systém činností učitele vedoucí žáka k dosažení stanovených vzdělávacích cílů “ (Průcha a kol., 2003, s. 287)

Výuková metoda – používá se výuková a ne vyučovací nebo vzdělávací, protože přídavné jméno výuková implikuje, že se na procesu žákova učení podílí i žák i učitel. (Stará, Zemanová, 2022)

PODLE DÉLKY TRVÁNÍ

vyučovací hodina (základní výuková jednotka) - v naší škole 45 minut
zkrácená nebo prodloužená výuková jednotka – v alternativních koncepcích je hodina upravována podle věku žáka nebo vzhledem k povaze výukových činností (otevřené vyučování, flexibilní rozvrh hodin)
vysokoškolská přednáška, seminář, cvičení, speciální kurz

REFLEXE

PĚTILÍSTEK, ŽIVOTABÁSEŇ, METODAV-CH-D, TABULKA PO ČTENÍ, POSLEDNÍ SLOVO PATŘÍ MNĚ, KOSTKA, RYBÍ KOST

REFLEKTIVNÍ KRUH

Prezentace toho, co děti dělaly

INDUKTIVNÍ A DEDUKTIVNÍ POSTUP

výchovné a výukové strategie pro rozvoj klíčových kompetencí

DĚLENÍ PODLE ZPŮSOBU PRÁCE

podle vztahu k osobnosti žáka

výuka individuální – výuka jednoho žáka jedním učitelem (domácí vzdělávání)
výuka individualizovaná – zaměřuje se na svobodný rozvoj tvořivých možností dítěte, respektuje jeho potřeby, zvláštnosti a zájmy
výuka skupinová – charakteristická je dělba práce, vzájemná pomoc a odpovědnost všech členů skupiny za dosažené výsledky, hovoří se také o kooperativní výuce, která přispívá k rozvoji sociálních vztahů
výuka hromadná (frontální, kolektivní) - vyznačuje se jednotnou prací žáků ve velké skupině s dominantním postavením učitele, umožňuje sdělit žákům ve vymezeném čase uspořádaně a přehledně větší množství poznatků k zapamatování, ale žáci zůstávají pasivní

INDIVIDUALIZACE A DIFERENCIACE METOD

induktivní postup

Procesy myšlení ve výuce

Fáze myšlení	Co se odehrává	Otázky k zamyšlení	Příklad činnosti
1. Pozorování a objevování	Žáci si všímají detailů, propojují nové informace s těmi, které již znají.	Co vidíte nebo slyšíte? Jak byste to popsali? Jaké prvky vám připadají důležité?	Práce s obrázky, texty či předměty, např. porovnání starých a současných pohlednic od dětí.
2. Třídění a kategorizace	Žáci hledají podobnosti mezi informacemi a seskupují je podle společných rysů.	Které prvky k sobě patří? Jaké mají společné znaky? Proč jste se rozhodli je spojit?	Roztřídění obrázků, slov nebo předmětů do kategorií na základě určitých vlastností.
3. Vytváření názvů skupin	Žáci formulují pojmenování pro seskupené informace, porovnávají rozdíly a shody.	Jak byste nazvali tuto skupinu? Proč jste zvolili právě tento název? Patří sem i tento prvek?	Vytvoření názvů pro skupiny podle jejich společných vlastností, například podle funkce nebo vzhledu.
4. Propojování do širších souvislostí	Žáci hledají vztahy mezi skupinami a uspořádávají je do širšího kontextu.	Může tento prvek patřit do více skupin? Jak jsou skupiny mezi sebou propojené?	Vyhledávání vztahů mezi různými kategoriemi, například rozlišení hlavních a podřazených pojmů.
5. Zkoumání alternativních způsobů třídění	Žáci zkoumají jiné způsoby uspořádání informací a hledají nové souvislosti.	Existuje jiný způsob, jak prvky rozdělit? Které dvě věci spolu souvisí jiným způsobem? Jaké další vztahy zde můžeme najít?	Organizování prvků podle nových kritérií, například podle funkce místo barvy.
6. Hledání pravidel a předpovídání souvislostí	Žáci objevují obecné principy a snaží se předvídat nové situace na základě získaných znalostí.	Lze zde najít nějaké obecné pravidlo? Za jakých podmínek by to platilo? Co můžeme očekávat?	Formulace obecných principů a předpovědí na základě dřívějších zkušeností a analýzy situace.

Poznámka: Mladší žáci mohou v závěrečných fázích potřebovat výraznější podporu učitele při formulování pravidel a hledání souvislostí.

diskusní metody

Brainstorming – burza nápadů
Diskuzní pavučina, T-graf – metody, ve kterých hledám klady a zápory, argumenty pro a proti jedné věci, problému.

Názorová škála, magnet – míra souhlasu, nebo nesouhlasu s nějakou otázkou, tvrzením.
Žebříček, bod zlomu, diamant – seřazení karet podle toho, jak odpovídají nějakému kritériu (např. od tvrzení, co je podle žáka nejvíce spravedlivé, po to nejméně spravedlivé).
Sněhová koule – diskuze ve dvojicích, následně čtveřicích, osmičlenných skupinách atd.
Co sem nepatří? (Černá ovce) – cílem je generovat nápady, z jakého důvodu nějaká věc nepatří mezi ostatní. Není jednoznačné, jaká věc nepatří mezi ostatní, proto je cílem, generovat různé odpovědi podpořené různými argumenty.

ZDROJE

STRAÁ, ZEMANOVÁ FUTURE BOOKS,

KRATOCHVÍLOVÁ 2016

KRATOCHVÍLOVÁ, Jana. Teorie a praxe projektové výuky. 2. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2016. ISBN 978-80-210-8163-5.