Created by Tomáš Novák
9. dubna 1821 - narození v Paříži
1832 - Baudelaire se s rodinou stěhuje do Lyonu
1836 - návrat do Paříže
1841 - poslán do Kalkaty - má se zbavit špatného vlivu přátel - účel cesty nesplněn
1843 - začíná brát drogy - závislost do konce života
1844 - prohlášen nesvéprávným - nemůže vlastnit majetek
1845 - pokus o sebevraždu
1857 - Vydal květy zla - musel zaplatit pokutu z mravnostních důvodů
31. srpna 1867 - úmrtí v Paříži
Symbolismus
Moderna
Rodiče měli 35 let věkový rozdíl, měl nevlastního bratra o 16 let staršího
Velmi dobré vztahy s matkou - odloučení nesl těžce
Partnerka Jeanne Duvalová - byl s ní téměř celý život
2. polovina 19. století
propojení s představou užívání omamných látek, násilí
Albatros
Vlas
Vzdechlina
Umělé ráje
https://cs.wikipedia.org/wiki/
http://kpz.wz.cz/poezie.php?aID=2&artID=200
http://www.sesity.net/elektronicka-knihovna/basne.pdf
https://rozbor-dila.cz/kvety-zla-rozbor-dila-k-maturite-3/
https://www.odaha.com/charles-baudelaire/dilo/kvety-zla
Francie
Charles Baudelaire - Považován za 1. prokletého básníka
Paul Verlaine
Francois Villon
Edgar Allan Poe
Jsou nějaké zažité standardy ve společnosti - co je hezké, a co ne.
Oni je bořili.
Nové myšlenky - ničení standardů
Další generace již psali o tabuizovaných tématech, které otevřeli prokletí básníci
Albatros v překladu Františka Hrubína
Často těm z posádky postačí k taškařici
křídlatý albatros, pták, který brázdí vzduch
za lodí, po hořkých propastech klouzající,
té pouti lhostejný a vytrvalý druh.
Na prkna paluby ho složí a té chvíle
je z krále azuru jen neohrabanec,
jenž s hanbou nechává perutě, velké, bílé,
svěšeny po boku jak cizí těžkou věc.
Ten poutník s křídly je teď hříčkou lidské zloby!
On, krásný nedávno, je k smíchu, šeredný!
Ten lulkou dráždí ho a onen napodobí
kulhání mrzáka, jenž létal celé dny!
Básník má stejný los jak tento kníže mračen,
jenž smích má pro střelce a v bouřích umí plout;
vyhnanec na zemi a k zemi luzou tlačen,
pro křídla obrovská nemůže se tu hnout.
Synestezie je sdružení dvou nebo více smyslových vjemů člověka.
Může jít i o sdružení různých vjemů, které by patřily stejnému smyslu, avšak vyvolaný vjem je pouze „cítěn“.
A čerň, E běl, I nach, O modř, U zeleň hlásek,
já jednou vypovím váš různý vznik a druh.
A, černý korzet, plný rudých much,
jež bzučí kolem páchnoucích a krutých pasek,
zátoka stínů, E, běl stanů, čirý vzduch,
šíp ker a bílých králů, chvění vrásek;
I, purpur, krev a smích, jenž tryská ze rtů krásek,
ve hněvu, či kajícný a bludný kruh.
U, božská vibrace, U, zeleň moří
s vesly,
mír pastvin s dobytkem, mír vrásek, které kreslí
prst alchymie čelům vševědů;
O, zvučná polnice, klid vesmírného vřídla,
jímž poletují planety a archandělská křídla.
- O, modrý paprsek jejího pohledu.
Paříž má mlhu bez půvabu
a procházka v ní není fér,
srovnáme-li s ní promenádu
po náměstí Leicester Square.
Zatímco mlha londýnská
je opojná jak žádná jiná.
O tom jsem přesvědčený a
kdekdo si u nás toho všímá.
Přesto i z mlhy chatrné
chci, aby vystoupilo zjevně
poznání, třeba náhodné,
že mám ji rád, že miluje mě.
Nechť lehké spočinutí má,
nechť v nebesích má věčnou spásu,
jenž sotvakdy si přičich k masu
a znal jen léta hubená;
byl jako ředkev loupaná,
bez vousů, obočí a vlasů.
Nechť lehké spočinutí má.
Světem ho hnala trýzeň zlá,
neb s protestem zbyl bez ohlasu;
z exilu dostával se v basu,
záda měl celá zmodralá.
Nechť lehké spočinutí má!
Zchystejte tedy k pohřbu vše,
zvon na věži i svíček jas;
cíp neste mého rubáše,
mí dědicové, prosím vás…
Všude, kde měl jsem vous či vlas,
ať po hlavě či na pohlaví,
všechno mne pálí; už je čas,
i skoncuji co hříšník lkavý
Píše, že Londýnská mlha je hezčí, než v Paříži, ovšem i přesto má tu pařížskou rád.
Autor ukazuje zkaženost lidstva na albatrosech.. lidé je loví jen pro zábavu
Lidé nedocení krásu na albatrosech, že jsou vznešení a nádherní, stejně jako básníci
Také si stěžuje, jaký mají básníci těžký život
Villon nad sebou naříká, smiřuje se s odchodem z tohoto světa.
Říká, jaký byl chudák a žeho nikdo neposlouchá, že ho vždycky jenom zbili.