Created by Josef Kroul
světová
Václav Havel
- působil v 60. letech 20. století v Divadle Na zábradlí
- disident, vězněný
- Charta 77
- 1990 český prezident
- absurdní divadlo Zahradní slavnost, Audience
- esejistické dílo Moc bezmocných
- experimentální poezie Antikódy
V. Chramostová,
paralení kultura
Ionescu, Beckett, Durenmatt
Samuel Beckett
- z Irska, usadil se v Francii, psal francouzsky
- z románu se vytrácí děj, ubývá srozumitelnosti, odlidštěné prostředí, automatizace,
hrdina i příběh se vytrácejí, ztrácí svůj někdejší význam
Nepojmenovaný – román, absolutní negace všeho, kreatura žijící v lahvi nemá
ruce ani nohy, z lahve mu kouká jen hlava, přemýšlí o tom, jak se jmenuje, touha
vědět kdo je, neztrácí naději
Čekání na Godota – drama, dva tuláci čekají na Godota, až přijde, nevíme o něm
nic, kdo to je, odkud a proč by měl přijít
Eugene Ionesco /ežene jonesko/
- Rumun, jeho literárním jazykem je francouzština, učil francouzsky, absurdní drama
Plešatá zpěvačka – postaveno na větách z učebnice cizího jazyka, jednoduché
učebnicové věty ze cvičení na překlad, vše je jako v té zemi, přitom stejné jako všude
jinde (anglické brýle, anglický knírek...), dva lidé si povídají o tom, jaký mají byt,
nakonec zjistí, že jsou manželé a odejdou spolu domů, šroubované texty anglické
učebnice, fráze z angličtiny
Friedrich Dürrenmatt
- se narodil v roce 1921 v rodině protestantského pastora ve švýcarském Konolfingenu
- později v Curychu a v Bernu studoval germanistiku a filozofii, ale z univerzity zběhl,
aby se mohl naplno věnovat literatuře
Psáno jest (později přepracovanou na Novokřtěnce) – první hra z poloviny
čtyřicátých let; její uvedení provázely značné kontroverze, mezi jiným i hlasité
protesty a potyčky v publiku
Manželství pana Mississippi, Návštěva staré dámy nebo Fyzikové
- podobně jako o něco starší Bertolt Brecht i Dürrenmatt pracoval s principy tzv.
epického divadla, v němž je děj například narušován různými komentáři, které
zdůrazňují iluzivnost předváděného a kladou větší nároky na aktivní diváctví.
Dürrenmattově skeptickému světonázoru nejvíc vyhovoval žánr komedie, skrze
kterou se podle jeho mínění dobře vyjevovala groteskní tragika doby postrádající
skutečné tragické hrdiny
Vznik v 50. letech 20. století ve Francii
charakteristika
Absurdní román, drama
- se ke směru avantgardního divadla
- populárním zejména v padesátých letech 20. století
- absurdní drama tedy za pomoci komiky vyjadřuje úzkost člověka, jeho existenciální
nejistotu nebo absenci jakýchkoli hodnot.
- znaky:
* zobrazuje skutečnost jako nesmyslnou a na první pohled se zdá, že děj postrádá smysl
* děj v podstatě není dějem v jeho pravé definici, jelikož většinou nemá obvyklou zápletku a
následné rozuzlení, a pokud ano, tak právě velice absurdní
* dějem absurdního dramatu je tedy vlastně uskupení nesmyslných situací, míst, rozhovorů a postav, které provázejí diváka či čtenáře celým dílem
* postavy často nejsou blíže charakterizovány, tak jako je tomu například v románech,
neznámá je zpravidla i příčina a účel jejich chování – přesto je jednání postav jedním z
nejdůležitějších prvků, jelikož charakterizuje autorův humor a specifikuje jeho spisovatelské
hodnoty
* autorovi postavy slouží jako nástroje pro vyjádření jeho kritiky dané absurdní situace
* funkce jazyka – monology i dialogy jsou seskládány z prázdných frází, nesmyslných reakcí,
přebytečných otázek, nahromaděných synonym a „nesmyslů“
* důležitým jazykovým nástrojem je nonsens; nejdůležitější je však alegorie, tedy skrytý
význam, bez které by jinak absurdní drama opravdu bylo pouhým „nesmyslem“.
Vznik od 40. let 20. století ve Francii
J. P. Sartre - Zeď
Albert Camus - Mor, Cizinec
Vznik v 60. letech 20. století
Umberto Eco - Jméno růže
- dobružný, detektivní, historický román. Jsou zde filozofující stati i příběh ze 14. století. Afdso s františkánem Vilémem z Baskervillu pátrají po záhadných úmrtích mladých mnichů. V labyrintu knihovny, jež je symbolem propletenosti života, najdou rozluštění;
Vladimír Nabokov - Lolita
•zpochybnění racionalismu
•odmítnutí tzv. věčných pravd, důraz na komunikaci a dialog
•princip hry (jazykové hříčky, míšení žánrů, intertextualita - citace jiných textů, parodie, narážky)
•významná úloha čtenáře, je přizván ke spolupráci, díla umožňují velké množství interpretací
próza a drama
1. klasická sci-fi – vědeckofantastická próza, fiktivní obraz budoucnosti založený na znalostech soudobé vědy a techniky
sci-fi - vědeckofantastická literatura čerpající z poznatků moderní vědy a techniky; osud člověka v nepříznivém prostředí, stinné stránky technického pokroku
časoprostor:
- obvykle mimo zemi kdesi ve vesmíru (planeta Mars, „kdysi dávno v předaleké galaxii“ – Hvězdné války, Měsíc, dosud neobjevená planeta)
- vždy buď současnost, nebo budoucnost (častěji)
Ray Bradbury - Marťanská kronika - sbírka povídek
John Wyndham - Den trifidů
Issac Asimov - Já, robot
Arthur C. Clarke - 2001: Vesmírná odysea - román
George Orwell - 1984, Farma zvířat - antiutopické (dystopické) romány; principy (vaporizace, doublethink, newspeak, ideozločin)
prvky:
reálný základ děje; magické, fantaskní a mýtické prvky- tyto prvky jsou přirozenou částí děje, postavy je automaticky přijímají; změněné plynutí času (neúměrně dlouhé, smyčky), prolínání časových rovin- zaměření na detaily; obrácení příčiny a následku; různé úhly pohledu
Jorge Louis Borges
Gabriel García Márquez
Michail Bulgakov
Vznik v 50. letech 20. století v USA
A. Ginsberg, J. Kerouac, L. Ferlinghetti, W. Burroughs, Ch. Bukowski
Charakteristické rysy beat generation:
1. hledání vnitřní svobody, anarchistická výstřednost (šokující móda - hipster nebo naopak naprosté odvržení péče o zevnějšek)
2. vědomá snaha docílit extáze – džezová hudba, tuláctví, rychlá jízda, nevázaný sex, rozkoš uměle vyvolaná narkotiky a alkoholem
3. vyznávání zenbudhismu
●40. - 50. léta 20. století v Itálii
●projevil se především v literatuře
●a ve filmu
●reakce na italský fašismus
●nonkonformní, kritický postoj k italské měšťácké společnosti
●pravdivé vylíčení poválečné Itálie
●pozornost soustředí na každodenní život prostých lidí
●klade důraz na dokumentárnost a věrohodnost
●autoři si všímají především stinných stránek italské reality (nezaměstnanost, bída, prostituce, zaostalost velké části obyvatelstva)
●nejvíce se uplatňují deníky a memoáry
zásadní vliv v kinematografii (Fellini)
Alberto Moravia
- italský prozaik, dramatik, esejista
Římanka – román; obraz italské společnosti 30. let; hl. hrdinka Adriana se živí prostitucí, pokouší se vysvětlit motivaci svého chování i chování ostatních postav
Horalka – román; hokynářka Cesira popisuje úpadek mezilidských vztahů během války; její dcera je znásilněna vojáky
časoprostor:
- obvykle v reálné zemi (skutečné, např. Anglie) a zemi fikční (Narnie, Kraj, Bradavice), mezi oběma zeměmi je často jakýsi portál či brána: Letopisy Narnie – skříň, Harry Potter – nástupiště 9 a ¾)
- minulost, v ideálním případě minulost vypadající jako středověk (tuto dobu evokují především zbraně – luky, meče, sekery, brnění, dále kouzla, magie, draci, mytologie atd.)
- postavy černobílé, obvykle se vyskytuje jedna postava, u které nelze odhadnout, jak se zachová, zda se přikloní na stranu dobra či zla, viz: Harry Potter – Severus Snape, Pán prstenů – Glum, Boromir
- motivika - motiv CESTY - důvodem je ohrožení: Pán prstenů (Sauron), Letopisy Narnie (Bílá čarodějnice)
J. R. R. Tolkien - Pán prstenů (Trilogie)
Terry Pratchett - Úžasná zeměplocha
Ch. Paolini - Eragon
Andrzej Sapkowski - Zaklínač