Created by Tomas Krejci
Ruská operace
dva agenti ruské vojenské rozvědky GRU
Sklad ve Vrběticích byl začátkem dubna 2014 postižen explozí, která způsobila značné škody a vyvolala obavy ohledně bezpečnosti a dodržování zbraní. Zde je přesný průběh událostí včetně dat:
Tyto události ilustrují průběh situace kolem skladu ve Vrběticích a následné vyšetřování, které odhalilo možné zapojení Ruska do sabotáže.
Dne 26. září 2022 poklesl tlak v té době již nevyužívaném plynovodu Nord Stream 1 blízko sebe ve švédských a dánských vodách a později i v jednom ze dvou souběžných vedení ještě nevyužívaného plynovodu Nord Stream 2 ze 105 barů na 7 barů. Únik plynu ze tří míst plynovodů byl hlášen poblíž dánského ostrova Bornholm. Dánská geologická služba GEUS zaznamenala dva otřesy nepřírodního původu, jeden ve 2:03 a druhý v 19:03.
V listopadu 2022 švédští i dánští vyšetřovatelé potvrdili, že šlo o sabotáž, protože na plynovodech byly objeveny stopy výbušnin.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Nord_Stream#Nord_Stream_2
Toto letadlo bylo 17. července 2014 zasaženo raketou ruské výroby, patřící do protiletadlového raketového kompletu Buk, a poté se zřítilo poblíž vesničky Hrabove severně od města Torez v Doněcké oblasti na Ukrajině.
Prezident Olexandr Turčynov (dočasný prezident)
1.dubna 2009:
vstoupily do NATO.
Rozšíření NATO
5. června 2017 Černá Hora
Rozšíření NATO
27. března 2020 Severní Makedonie
Rozšíření NATO
4. dubna 2023 Finsko
Rozšíření NATO
7. března 2024 Švédsko
Podepsání Asociační dohody s EU: Ukrajina podepsala Asociační dohodu s Evropskou unií v červnu 2014, což posílilo její vazby s EU a podpořilo reformní úsilí.
Volodymyr Zelenskyj je prezidentem Ukrajiny od 20. května 2019. Vyhrál prezidentské volby v dubnu 2019 a složil prezidentský slib a nastoupil do úřadu 20. května téhož roku.
12. března 1999
vstoupily do NATO.
Rozšíření NATO v roce 1999:
Při vstupu Polska, Maďarska a České republiky do NATO se aliance zavázala k tomu, že se nebudou uskutečňovat vojenské operace nebo infrastrukturní rozšíření směrem na východ.
1.března 2004
se staly členy NATO
Rozšíření NATO v roce 2004: Při vstupu sedmi dalších zemí (včetně pobaltských států a států bývalého Východního bloku) do NATO bylo opět potvrzeno, že aliance nebude posilovat svoji vojenskou přítomnost na východní hranici.
Petro Porošenko - prezident
2014 - 2019
Nedostatečný boj proti korupci byl jedním z hlavních důvodů pro pozdržení finanční pomoci ze strany MMF. Podle Panamských dokumentů peníze do daňových rájů ukrýval i ukrajinský prezident Porošenko. Začátkem ledna 2018 strávil Porošenko s desítkou příbuzných a přátel týdenní dovolenou na jednom ostrově na Maledivách. Náklady dovolené měly činit půl milionu dolarů (asi 10 milionů korun).
Budapešťské memorandum, podepsané v prosinci 1994, bylo důležitou dohodou v rámci odzbrojení a mezinárodní bezpečnosti. Zde je shrnutí deseti nejdůležitějších bodů této dohody:
Tyto body ukazují, že Budapešťské memorandum mělo za cíl posílit bezpečnost a stabilitu v regionu a podpořit proces odzbrojení po rozpadu Sovětského svazu.
Oranžová revoluce
Prezident Viktor Janukovič versus
Viktor Juščenko a Julia Tymošenková
Oranžová revoluce byla série masových protestů a demonstrací, které se konaly v listopadu a prosinci 2004 v Ukrajině. Tato revoluce vyvrcholila po prezidentských volbách, které byly poznamenány podezřením z volebních podvodů a manipulací ze strany vládnoucích elit.
Hlavními aktéry revoluce byli opoziční politici, zejména Viktor Juščenko a Julija Tymošenková, kteří se postavili proti tehdejšímu prezidentovi Viktoru Janukovyčovi a jeho vládě.
Název "Oranžová revoluce" vychází z barvy oranžové, která se stala symbolem protestů. Tato barva byla použita jako symbol solidarity s opozičními silami a s jejich snahou o demokratické změny v zemi.
Po masových protestech a mezinárodním tlaku bylo nakonec rozhodnuto o opakování druhého kola prezidentských voleb. V novém hlasování byl Viktor Juščenko zvolen prezidentem Ukrajiny. Oranžová revoluce byla považována za triumf demokracie a občanských práv v zemi, ačkoli někteří kritici tvrdí, že dlouhodobé dopady revoluce nebyly tak pozitivní, jak se očekávalo.
Oranžová revoluce
Viktor Janukovič
Viktor Janukovyč byl ukrajinský politik, který zastával různé významné funkce, včetně úřadu prezidenta Ukrajiny. Jeho osud je zajímavý a složitý, zejména v kontextu událostí Oranžové revoluce a následujících politických změn v zemi. Zde je stručný přehled jeho osudu:
Celkově lze říci, že osud Viktora Janukovyče byl poznamenán politickým konfliktem a následným útěkem ze země, který ho přivedl do exilu v Rusku, kde nadále zůstává politicky aktivní.
Prezident Viktor Juščenko
Viktor Juščenko byl ukrajinský politik a prezident Ukrajiny v letech 2005 až 2010. Zde je přehled jeho prezidentské kariéry a jeho vztahu k Rusku:
Prezidentská kariéra: Viktor Juščenko byl zvolen prezidentem Ukrajiny po Oranžové revoluci v roce 2004. Jeho prezidentský mandát byl poznamenán bojem proti korupci, úsilím o demokratické reformy a snahou posílit vztahy s Evropskou unií a Západem.
Oranžová revoluce: Oranžová revoluce, která vyvrcholila v listopadu a prosinci 2004, byla klíčovým momentem v kariéře Juščenka. Tato revoluce přinesla změnu v ukrajinské politické scéně a umožnila mu získat prezidentský úřad.
Vztah k Rusku: Juščenko byl známý svým kritickým postojem k Rusku a snahou o upevnění nezávislosti Ukrajiny. Jeho vztah k Rusku byl napjatý, zejména kvůli rozdílným politickým a historickým perspektivám obou zemí.
Ukrajinská politika: Během svého prezidentského mandátu se Juščenko snažil posílit vztahy s Evropskou unií a NATO a podporoval úsilí o členství Ukrajiny v těchto organizacích. Tento směr politiky byl v rozporu s ruskými zájmy a vedl k napětí mezi oběma zeměmi.
Ekonomická spolupráce: V oblasti ekonomické spolupráce se Juščenko snažil diverzifikovat ukrajinskou ekonomiku a snížit její závislost na Rusku, zejména v oblasti dodávek energie.
Celkově lze říci, že prezidentská kariéra Viktora Juščenka byla charakterizována snahou o posílení nezávislosti a demokracie v Ukrajině, což vedlo k napjatým vztahům s Ruskem.
Prezident Viktor Janukovič
Krymské referendum v roce 2014 bylo sporné referendum vyhlášené krymským parlamentem, v němž se obyvatelé ukrajinské Autonomní republiky Krym a města se zvláštním statusem Sevastopol dne 16. března 2014 vyslovili pro přičlenění Krymu k Ruské federaci.
Euromajdan
od listopadu 2013 do února 2014
Pád prezidenta Viktora Janukoviče
Demonstrace začaly v noci 21. listopadu 2013, den poté, co tehdejší druhá vláda premiéra Mykoly Azarova pozastavila přípravy podpisu Ukrajinsko-evropské asociační dohody. Protesty, které byly mnohdy velmi násilně potlačeny, vedly až ke svržení prezidenta Viktora Janukovyče v únoru 2014 a vzniku prozatímní vlády Arsenije Jaceňuka.
Protesty probíhaly na různých místech země, nejdůležitější byly protesty v hlavním městě Kyjevě na Náměstí Nezávislosti, kterému se říká Majdan a dalo protestům název
Demonstrace začaly v noci 21. listopadu 2013, den poté, co tehdejší druhá vláda premiéra Mykoly Azarova pozastavila přípravy podpisu Ukrajinsko-evropské asociační dohody. Protesty, které byly mnohdy velmi násilně potlačeny, vedly až ke svržení prezidenta Viktora Janukovyče v únoru 2014 a vzniku prozatímní vlády Arsenije Jaceňuka
Únor 2014
V důsledku Euromajdanu byl prezident Viktor Janukovyč sesazen z funkce a opustil zemi v únoru 2014. To vytvořilo politický vakuum a nejistotu v zemi.
Byl ukrajinský aktivista a bývalý bojovník v ultrapravicové skupině Pravý sektor. Byl zabit v březnu 2014 v operaci ukrajinských sil na západní Ukrajině, ale jeho smrt byla podezřívána, že byla zinscenovaná.
schůzka vrcholných představitelů
Francie a
Německa pod záštitou
Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a s podporou
běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka, která měla řešit kolaps předešlé úmluvy
Druhá Minská dohoda, známá také jako Minské dohody II, byla podepsána v únoru 2015 a měla za cíl ukončit ozbrojený konflikt na východě Ukrajiny. Zde jsou klíčové body obsahu této dohody:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Druh%C3%A1_minsk%C3%A1_dohoda
Dne 1. března 2014 odeslal sesazený ukrajinský prezident na útěku Viktor Janukovyč dopis prezidentu Ruské federace Vladimiru Putinovi s prosbou, „aby byly použity ozbrojené síly Ruské federace k nastolení zákonnosti, míru, práva a pořádku, stability a ochrany obyvatelstva Ukrajiny.
1. března 2014 schválil ruský parlament prezidentův záměr nasadit na Krymu ruské vojáky kvůli „potřebě chránit Rusy na Krymu
V březnu 2014 uspořádaly ruské úřady na Krymu referendum o připojení poloostrova k Rusku. V referendum údajně převládla vůle připojit se k Rusku, ale bylo považováno za nelegitimní z mezinárodního hlediska.
Byl ukrajinský novinář a komentátor, který byl zabit v červenci 2016 výbuchem auta v Kyjevě. Jeho smrt byla podezřívána, že byla součástí útoků na nezávislé novináře v Ukrajině.
Byl vůdce samozvané Doněcké lidové republiky východní Ukrajiny. Byl zabit v srpnu 2018 výbuchem bomby v kavárně v Doněcku. Ukrajinské úřady obvinily Rusko z organizování atentátu.
Došlo k velkým přesunům techniky na ruském území sousedícím s Ukrajinou v dubnu 2021, kdy šlo podle vyjádření ruského ministra obrany Sergeje Šojgu o vojenské cvičení, a jednotky se posléze zase stáhly.
Byl bývalým ukrajinským velitelským důstojníkem a jedním z vůdců ukrajinských ozbrojených sil. Byl zabit v dubnu 2021, když jeho auto bylo zasaženo výbuchem v Doněcku. Ukrajinští představitelé obvinili Ruskou federaci z jeho vraždy.
V listopadu 2021 varovaly americké úřady Evropskou unii před nezvyklou ruskou vojenskou aktivitou u hranic s Ukrajinou, a před možnou hrozbou otevřené vojenské invaze na Ukrajinu. Rusko u hranic do listopadu shromáždilo okolo 90 tisíc vojáků. Americký ministr zahraničí Antony Blinken vyjádřil obavy, že by Rusko chtělo podobně jako v případě vpádu na Krym využít falešné záminky – obvinění z provokací – k tomu, aby vtrhlo na Ukrajinu.
Dne 21. února 2022 vojenské jednotky Ruské federace na rozkaz Vladimira Putina vstoupily na území východní Ukrajiny, tj. na území separatistických republik DLR a LNR, pod záminkou udržování míru. V časných ranních hodinách 24. února 2022 Rusko zahájilo rozsáhlý útok na Ukrajinu.
Na základě výsledků referenda Rusko formálně anektovalo Krym dne 18. března 2014. Toto jednání bylo ostře odsouzeno mezinárodním společenstvím a vedlo ke zhoršení vztahů mezi Ruskem a Západem.
izolace Ruska ze strany mezinárodního společenství
Byl ukrajinský politik, který byl v dubnu 2014 unesen a později zavražděn proruskými ozbrojenými složkami v Krymu. Jeho tělo bylo nalezeno v květnu 2014.
https://en.wikipedia.org/wiki/Volodymyr_Ivanovych_Rybak
V lednu 2006 došlo k prvnímu významnému přerušení dodávek plynu, když ruská společnost Gazprom snížila dodávky plynu do Ukrajiny kvůli sporům o ceny a dluhy. Tato krize měla také dopady na dodávky plynu do Evropy.
V lednu 2009 došlo k dalšímu závažnému přerušení dodávek plynu, když Gazprom opět snížil dodávky plynu do Ukrajiny kvůli sporům o platby. Tato krize měla vážné dopady na dodávky plynu do Evropy v zimním období.
Reakce Ruska na summit NATO v Bukurešti v roce 2008 byla silně kritická, zejména v souvislosti s diskusí o možném vstupu Gruzie a Ukrajiny do aliance.
Celkově lze říci, že summit NATO v Bukurešti v roce 2008 přispěl k zvýšení napětí mezi Ruskem a aliancí kvůli otázce rozšíření NATO na východ a potvrdil složitost mezinárodní bezpečnostní situace v té době.
Otrava Viktora Juščenka, bývalého prezidenta Ukrajiny, byla prováděna dioxinem v září 2004. I když přímí viníci nebyli jednoznačně identifikováni, existují spekulace, že útok byl motivován politicky a měl negativní dopad na jeho politickou kariéru. Zde jsou některé z možných motivů a podezřelých:
I když přímí viníci nebyli nikdy jednoznačně identifikováni, otrava Juščenka měla významné politické důsledky a ovlivnila průběh událostí v Ukrajině.
Samotná otázka vstupu Gruzie a Ukrajiny do NATO byla jedním z nejdiskutovanějších témat summitu NATO v Bukurešti v roce 2008. Obě země vyjádřily svůj zájem o členství v alianci jako součást svého strategického směřování k západním hodnotám, demokracii a bezpečnosti.
Gruzie, která čelila vnitřním politickým nepokojům a regionálním konfliktům, viděla vstup do NATO jako klíčový krok k ochraně své suverenity a bezpečnosti. Navíc pro Tbilisi získání členství v alianci představovalo důležitý signál o podpoře ze strany západních spojenců v jejich konfliktu s Ruskem, zejména v souvislosti s oblastmi jako Jižní Osetie a Abcházie.
Ukrajina, která se potýkala s vnitřními politickými nestabilitami a s národnostními otázkami, viděla v NATO možnost posílení svých obranných kapacit a získání větší bezpečnosti před ruským vlivem. Pro Kyjev bylo členství v alianci také spojeno s příslibem hospodářské prosperity a politické stability.
Avšak, přestože Gruzie a Ukrajina obě žádaly o začátek procesu přistoupení k NATO, summit v Bukurešti nedospěl k jednoznačnému závěru ohledně jejich členství. Některé členské státy NATO, včetně Německa a Francie, vyjádřily obavy ohledně provokace Ruska a nedostatečné připravenosti Gruzie a Ukrajiny na členství v alianci. To vedlo k rozhodnutí o tom, že obě země neobdrží žádnou konkrétní časovou nebo akční perspektivu pro vstup do aliance.
Tato rozhodnutí vyvolala různé reakce a interpretace. Zatímco některé země v NATO považovaly rozhodnutí za opatrný krok, aby se zabránilo eskalaci napětí s Ruskem, jiné to viděly jako ztrátu příležitosti pro posílení bezpečnosti v regionu. Celkově však summit v Bukurešti v roce 2008 ukázal, že otázka vstupu Gruzie a Ukrajiny do NATO je složitá a citlivá a vyžaduje komplexní politické a bezpečnostní zvážení.
1998 - podepsána Závěrečná zpráva Společného ukrajinsko-evropského akčního fóra.
2014 - podepsání Asociační dohody mezi EU a Ukrajinou
Zde je stručný popis obsahu Ukrajinsko-evropské asociační dohody:
konec Února 2014 a dále..
"Zelení mužíčci" je označení pro ozbrojené muže bez identifikace, kteří se objevili na Krymu během událostí spojených s anexí Krymu Ruskem v roce 2014. Tito ozbrojenci nosili uniformy bez označení a odmítali prozradit svou totožnost či příslušnost. Bylo zřejmé, že byli organizováni a podporováni Ruskem, ale oficiálně Rusko jejich přítomnost na Krymu popřelo.
Zelení mužíčci převzali kontrolu nad strategickými místy na Krymu, jako jsou letiště a vládní budovy, a umožnili tak rychlé obsazení poloostrova Ruskem. Jejich přítomnost byla pravděpodobně součástí plánované operace na anexi Krymu, která se odehrála několik dní po jejich objevení.
I přes tvrzení Ruska, že se jednalo o místní samoobranné síly, bylo zjevné, že zelení mužíčci byli součástí koordinovaného plánu na obsazení Krymu a následnou anexi Ruska. Jelikož se jednalo o neoznačené ozbrojené síly, byla jejich přítomnost na Krymu považována za porušení mezinárodního práva a suverenity Ukrajiny.
PROHLÁŠENÍ PREZIDENTA UKRAJINY
Prohlašuji, že jsem oficiálně zvolený prezident Ukrajiny. Události na Majdanu, nezákonné uchopení moci v Kyjevě, přivedly Ukrajinu na pokraj občanské války. V zemi vládne chaos a anarchie, ohroženy jsou životy, bezpečnost a práva lidí, zejména na jihovýchodě a na Krymu. Pod vlivem západních zemí je provozován otevřený teror a násilí, lidé jsou pronásledováni z politických a jazykových důvodů. V této souvislosti apeluji na prezidenta Ruska V. V. Putina, aby použil ozbrojené síly Ruské federace k obnovení práva, míru, práva a pořádku, stability a ochrany obyvatel Ukrajiny.
VF Janukovyč
Ústní a smluvní závazky o nerozšiřování NATO směrem na východ jsou spojeny především s obdobím po studené válce a s nástupem nových členů do aliance. Některé z těchto závazků byly zdokumentovány v oficiálních prohlášeních a dohodách, zatímco jiné byly vyjádřeny na zasedáních a summitech. Zde jsou některé klíčové momenty:
Jeden z důležitých prvků diskuse byl závazek k nerozšiřování vojenské infrastruktury na územích bývalého Východního bloku, což mělo snížit obavy Ruska z expanze NATO blíže k jeho hranicím.
Tyto ústní a smluvní závazky o nerozšiřování NATO směrem na východ byly klíčové pro udržení stability a bezpečnosti v Evropě po rozpadu Sovětského svazu a během procesu rozšiřování aliance.
..nebo také konflikt na Donbase
Východoukrajinská krize, známá také jako konflikt na Donbasu, je označení pro sérii událostí, které vedly k ozbrojenému konfliktu na východě Ukrajiny od roku 2014. Zde jsou klíčové detaily této krize:
Příčiny: Konflikt vypukl v důsledku
Mnoho obyvatel východních oblastí Ukrajiny, zejména v
mělo blízké vazby na Rusko a obávalo se ukrajinského útlaku a převládnutí proruských sil.
Protesty a separatistické hnutí: Od března 2014 začaly na východě Ukrajiny probíhat protesty a demonstrace proti ukrajinské vládě a podporující
Tato hnutí získala podporu od proruských separatistů a ozbrojených skupin, které zahájily ozbrojené povstání.
Vyhlášení samozvaných republik: V dubnu 2014 separatistické skupiny v Doněcké a Luhanské oblasti vyhlásily nezávislost a vytvořily samozvané
Tyto republiky nebyly uznány mezinárodním společenstvím a byly považovány za teroristické organizace podporované Ruskem.
Ozbrojené střety: Konflikt na východě Ukrajiny se rychle změnil v ozbrojený střet mezi
kteří byli podporováni Ruskem. Střety byly často velmi krvavé a způsobily rozsáhlé lidské utrpení a materiální škody.
Mezinárodní reakce: Mezinárodní společenství odsoudilo separatistické akce a podpořilo územní integritu Ukrajiny.
Minské dohody: V roce 2014 a 2015 byly podepsány Minské dohody, které měly ukončit ozbrojené střety a zajistit mírové řešení konfliktu. Tyto dohody však nebyly úplně dodržovány a konflikt na východě Ukrajiny trvá dodnes, i když se intenzita bojů od té doby snížila.
podepsány 5. září 2014
Minské dohody jsou soubor mírových dohod, které byly podepsány v roce 2014 a 2015 v Bělorusku v rámci snah o řešení konfliktu na východě Ukrajiny. Obsahují řadu opatření a ustanovení, která měla zajistit ukončení ozbrojených střetů a obnovení míru v regionu. Zde je jejich obsah shrnutý v 10 bodech:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Prvn%C3%AD_minsk%C3%A1_dohoda
Tyto citáty ukazují, že ruská vláda byla velmi kritická vůči možnému rozšíření NATO na východ a zdůrazňovala, že by to ohrozilo bezpečnostní zájmy Ruska a destabilizovalo region.
Snaha západu (hlavně USA) dostat Ukrajinu do své sféry vlivu.
Podporovat vývoj UA - nepřátelská vůči Rusku.
George W. Bush (prezident Spojených států): "Spojené státy se zavázaly k tomu, že jednoho dne přivítají Ukrajinu a Gruzii jako členy NATO, protože to je v našem strategickém zájmu a je v souladu s aspiracemi obou zemí."
Viktor Juščenko (prezident Ukrajiny): "Naše žádost o plnohodnotné členství v NATO není zaměřena proti nikomu. Je to záruka bezpečnosti a stability naší země a celé Evropy."
Nicolas Sarkozy (prezident Francie): "Musíme přijmout opatření, která nevyprovokují Rusko a zároveň poskytnou Ukrajině jasnou perspektivu pro vstup do aliance."
Angela Merkelová (kancléřka Německa): "Je důležité, aby Ukrajina a Gruzie pokračovaly v reformách a posilovaly svou demokracii a právní stát, než se mohou stát členy NATO."
Jaap de Hoop Scheffer (generální tajemník NATO): "Rozhodnutí o přijetí nových členů do NATO musí být založeno na principu, že aliance je otevřená pro ty, kteří sdílejí hodnoty a standardy."
Porušení Minských dohod bylo konstatováno na obou stranách konfliktu východní Ukrajiny, tj. jak ukrajinských ozbrojených silách, tak separatistických jednotkách podporovaných Ruskem. Zde jsou některé příklady porušení:
Celkově lze říci, že porušení Minských dohod bylo rozsáhlé a přispělo k pokračování konfliktu a nestabilitě na východě Ukrajiny.