Created by Jana Štefková
Zpracovává formy, druhy a žánry literatury požadované do didaktického maturitního testu CERMAT
původně nápis na hrobě (epitaf), později krátký veršovaný text satirického vyznění
zpravidla kriticky směřuje k negativnm společenským jevům
K. H. Borovský: epigramy
tzv. grafická báseň, slova nejsou uspořádána do veršů a slok, ale do obrazců, obrázků
promlouvá ke čtenáři skrze slovní i vizuální podogá
G. Apollinaire: Kaligramy
žalozpěv
lyrická báseň teského vyznění, zpravidla vyjadřuje stesk po ztracené vlasti, lásce, životních hodnotách
psaná buď vážně (Ovidius) nebo parodicky (K. H. Borovský)
K.H. Borovský: Tyrolské elegie
J. Orten
původně jakákoliv, později oslavná, opěvná báseň, která vyzvihuje to, co je vnímáno jako velké, vznešené a uznávané (vlast, příroda, láska...)
rozsáhlá báseň sestavená jako sled pocitů, dojmů, myšlenek a představ řazených metodou asociace
vzniká ve 20. století s nástupem umělecké avantgardy
G. Apollinaire: Pásmo
V. Nezval: Podivuhodný kouzelník
K. Biebl: S lodí, jež dováží čaj a kávu
žánr lidové slovenosti
lyrický poetický žánr různého rozsah
kombinuje v sobě textovou a hudební podobu
podle autorství se dělí na lidové a umělé
podle tématu se dělí na: milostné, duchovní, světské, kabaretní, protestní, šansony…
J. Kainar. bluesové texty
lidové písně a popěvky
milostná báseň, součást tzv. formální lyriky
má 14 veršů a pravidelnou veršovou stavbu (F. Petrarca 4+4+3+3, W. Shakespeare 12+2)
W. Shakespeare: sonety (cca 150)
F. Petrarca: Sonety Lauře
zachycuje emoce, pocity, popisuje přírodu, reflektuje vztahy, NEOBSAHUJE DĚJ ANI PŘÍBĚH
převažující formou je poezie (nikoliv však univerzálně)
tematické rozdělení lyriky:
lyrickoepická báseň s chmurným smutným dějem a tragickým koncem
hrdina se ocitá v nerovném boji se silami, které ho přesahují (osud, soc. determinace) a kterým nakonec podléhá
J. K. Erben: Kytice
J. Neruda: Balady a romance
F. L. Čelakovský: Toman a lesní panna
literární forma, která je psaná ve větách členěných do odstavců, kapitol, dílů, knih…
řeč nevázaná, přirozená
dodržuje pravidla tzv. textové návaznosti
literární forma, která je převážně psána veršem (i volným), řeč je organizovaná melodicky a rytmicky
básnická řeč, vázaná řeč
základními stavebními prvky jsou stopa, verš, strofa (sloka)
rozdělení se týká formální výstavby
stojí mimo rozdělení druhové a žánrové
(univerzálně NEPLATÍ, že poezie je lyrická a próza epická)
dělí se podle toho, zda zachycují nebo nezachycují děj
text buď vypráví příběh, nebo zachycuje emoce, reflektuje skutečnost, popisuje přírodu, vztahy…
uvnitř liteárních druhů se realizují literární žánry
lyrickoepické žánry kombinují dějovou a nedějovou složku, obsahuje dějové pasáže i pasáže zaměřené na reflexi přírody, vztahů apod.
lyrickoepická báseň, tematicky většinou o lásce (nejen mezi lidmi, ale i k vlasti, národu atd.)
Na rozdíl od balady má radostný či neutrální děj a šťastný konec
J. Neruda: Balady a romance (Romance o Karlu IV.)
literární forma určená k předvedení na jevišti
skládá se s replik jednotlivých postav sestavených do monologů a dialogů a scénických poznámek
též básnická či byronská povídka
rozsáhlejší lyrickoepická veršovan skladba, obvykle sestávající z několika zpěvů
typickým rysem je roztříštěná kompozice, děj tak bývá potlačen na úkor líčení pocitů, dojmů a nálad
poemy bývají autobiografické a na milostné téma, lyrické složky převládají nad epickými
K. H. Mácha: Máj
A. A. Blok: poema Dvanáct
prozaický literární útvar zachycující zážitky z cest, odlišnosti kultur (zvyk, jazyk, tradice, společenské uspořádání...)
nachází se na pomezí odborné a krásné literatury, může být skutečný i smyšlený
M. Polo: Milion
J. Swift: Gulliverovy cesty
M. Hanzelka, J. Zikmund
L. Zibura
vypráví příběh, obsahuje děj, který je hlavní složkou textu
převažující formou je próza (nikoliv však univerzálně)
prozaický žánr, v němž se zpravidla vyskytují nadpřirozené bytosti (čarodějové, síly dobra a zla), fantastický svět má vlastní zákonitosti
vychází z pohádek, často odráží středověkou společnost, nebo vytváří zcela vlasní pohádkový svět
J.R.R. Tolkien: Hobit, Pán prstenů
J. R. Rowlingová: série knih s Harry Potterem
G. Martin: Hra o trůny
prozaický literární žánr vycházející z tematického využití moderních technologií a pokroku, zpravidla umístěno do budoucnosti
technologické otázky navozují otázky etické a morální (dopad technologií na člověka)
K. Čapek: RUR, Válka s mloky
J. Verne
prozaický literární žánr kratšího rozsahu, zachycuje stručně pojednaný děj s menším počtem postav, které se v jeho průběhu nevyvíjejí
J. Neruda: Povídky malostranské
O. Pavel: Jak jsem potkal ryby
K. Čapek: Povídky z jedné a z druhé kapsy
prozaický epický žánr středního rozsahu, soustředí se zpravidla na jednu událost
zpravidla mají překvapivý závěr
G. Boccaccio: Dekameron
J. Otčenášek: Romeo, Julie a tma
B. Němcová: Babička
prozaický literární žánr se široce pojednaným dějem, větším množstvím postav, které se v průběhu románu vyvíjejí
romány se podle tématu dělí na: historické, dobrodružné, etektivní, živtopisné, utopické, vesnické…
Alois Jirásek: F. L. Věk
L. N. Tolstoj: Vojna a mír, Anna Karenina
J. Verne: 20 000 mil pod mořem
A. C. Doyle: Sherlock Holmes
rozsáhlá veršovaná epická skladba s bohtým dějem o hrdinech a hrdinských činnech
často postihuje mytologii některého z národů
má velmi bohatý děj s mnoha epizodami
dělení: hrdinské eposy, zvířecí eposy…
epos o Gilgamešovi
Illias a Odysseia
Píseň o Rolandovi
literární žánr vzniklý ve středověku, zachycuje chronologicky historické události v časové ose
Kosmova Kronika česká
Kronika tak řečeného Dalimila
Hájkova kronika
krátký vyprávěný příběh o skutečné nebo smyšlené události, zpravidla se šokujicí a humornou poentou, vychází z každodenního života
komika může být situační i jazyková, smyslem je vyvolat smích
smyšlené vypravování, v němž vystupují nadpřirozené bytosti a soupeří spolu dobro a zlo (dobro nemusí vždy vítězit)
pohádky se dělí na: legendární (s biblickými postavami), novelistické, umělé a moderní, satirické…
sběratelé pohádek: K. J. Erben, B. Němcová, J. a W. Grimmové
autoři pohádek: J. Werich, O. Wilde, H. Ch. Andersen
veršovaný nebo prozaický žánr lidové slovenosti, v němž vystupují zvířata, která jednají jako lidé
důležitý je prvek alegorie (jinotaj) a záěrečné mravní ponaučení
zvířata mají ustálené vlastnosti (páv - pyšný, liška - lstivá, pes - hlopý)
Ezopovy bajky
I. A. Krylov
J. de la Fontaine
dramatický žánr nízkého stylu (od antiky)
zpravidla čerpá z lidových (rz. nízkých) témat, lidského života, využívá situační komiky
W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Mnoho povyku pro nic
Moliere: Lakomec
veršované nebo neveršované vypravování, které postihuje stvoření světa, nadpřirozené bytosti a zásahy božstev
prostřednictvím mýtů si primitivní
E. Petiška: Staré řecké báje a pověsti
žánr lidové slovesnosti, v jehož základé jsou skutečná místa a události obohacená o smyšlenou složku a neskutečné ryxy
pověsti se dělí na: národní, kmenové, místní, bohatýrské, heraldické
A. Jirásek: Staré pověsti české
E. Petiška: Staré řecké báje a pověsti
dramatický žánr vysokého stylu (od antiky)
zpravidla má chmurný a vážný děj, hrdinové se ocitají v bezvýchodném postavení a dostávají se do konfliktu s osudem či společnost
Sofokles: Král Oidipus, Antigona
W. Shakespeare: Romeo a Julie, Hamlet
epický literární žánr, psaný v poezii i v proze
pojednává o životě svatých, jejich umučení a zázračných skutcích
Legenda o sv. Václavovi a jeho babičce sv. Ludmile
Legenda o sv. Vojtěchovi
Legenda o sv. Prokopovi…
