Created by Jana Štefková
Literatura dle požadavků CERMAT od nejstarší do konce 19. stol.
bajka = krátký, zpočátku veršovaný epický útvar, v němž mají zvířata lidské vlastnosti a na jehož konci je mravní ponaučení. Vlastnosti zvířat se postupem času typizovaly (chytrá liška, hloupý osel, spravedlivý lev...)
Dalšími autory bajek byli: Jean de la Fontaine, Ivan Andrejevič Krylov, z českých autorů Václav Říha, Ivan Olbracht, Jiří Žáček…
Nejstarší část Starého zákona tvoří Pentateuch (Pět knih Mojžíšových), hebrejsky označován jako tóra (učení, zákon)-představuje základní text židovského náboženství, předčítaný při obřadech v židovských synagogách; knihy obsahují báje o stvoření světa a člověka.
Nejmladší a nejzajímavější je třetí soubor – Knihy básnické – lyrické a epické skladby, nejpůsobivější jsou žalmy – připisovány králi Davidovi (1.pol.10.stol.př.n.l.) a králi Šalamounovi (10.stol.př.n.l.). Píseň písní, tzv. Šalamounova píseň patří svou vroucností k nejkrásnějším milostným skladbám světové literatury.
soubor bájí vysvětlujících vznik a původ světa a skutky hrdinů, do jejichž osudů zasahují božstva
polyteistická víra
Zeus - vládce bohů, Poseidon - vládce moří, Hádes - vládce podsvětí, Afrodita - bohyně krásy a lásky, Athéna - bohyně moudrosti, Apolón - bůh slunce, Hermes - boží posel, Hefaistos - bůh ohne, kovář, Ares - bůh krvelačné války
Mytologičtí hrdinové (výběr)
Prométheus
Herakles
Oddyseus
Daidalos a Ikaros
Perseus
Jáson
Théseus
Trojský král Paris odloudil ženu spartského krále Meneláa, Helenu. Meneláos s přítelem králem Agamemnónem vypoví Tróje válku. Město Trója je obléháno, ale 9 let nedobyto. Spor Agamemnóna s Achillem – odmítne se účastnit dalších bojů. Zabit Achilleův přítel Patroklos, Achilles zabíjí jeho vraha, nejlepšího z trojských bojovníků Hektora. Nakonec Trója dobyta lstÍ (Odysseus vymyslel trojského koně) a vypleněna.
homérský epos = žánr veršované epiky s rozsáhlým dějem, množstvím postav a bohatými epizodami, hlavními postavami jsou výjimeční hrdinové, tematicky čerpá z mytologie
Nový zákon byl sepsán v řečtině a představuje hlavní pramen křesťanského náboženství, vznikal v 1. a2. pol. n. l. – základem jsou 4 evangelia (Matoušovo, Markovo, Lukášovo a Janovo) – vyprávění o Kristově životě. Nový zákon uzavírá Zjevení svatého Jana neboli Apokalypsa (z řeckého apokalypsis – zjevení). Tento text předpovídá budoucí dějiny křesťanské církve, brzký konec světa a poslední soud.
Písmo svaté = Bible – původně – hebrejské texty, které křesťanství označilo za Starý zákon (zapsaný hebrejsky a aramejsky); na rozdíl od Nového zákona – původu křesťanského.
Bible přeložena do řečtiny, latiny a potom do národních jazyků, významné česky Bible kralická 1579 – 1594.
Připisuje se mu autorství řady bajek.
Údajně otrok žijící na přelomu 7. a 6. stol. př. n. l. , svou výřečností si zasloužil propuštění na svobodu.
Podle některých zdrojů byl chromý a byl odsouzen k smrti shozením ze skály.
Slepý básník žijící cca v 8. stol. př. n. l., zvěsti o jeho životě jsou různé, vedou se o něm spory. Připisuje se mu autorství hrdinských eposů Illias a Odyssea.
Po trojské válce se Odysseus vrací domů. Urazil Poseidona prohlášením, že sám zvítězil nad Trójany. Poseidon seslal na Odysseovu loď mlhu, ve které se oddělil od výpravy. Bloudil 10 let, čelil nebezpečím, ale nakonec se vrací na rodnou Ithaku ke své ženě Penelopé = symbol věrnosti
Odysseova dobrodružství:
epos = žánr veršované epiky s rozsáhlým dějem, množstvím postav a bohatými epizodami
8. - 6.stol.př.n.l., nejstarší období
ANTIGONA
(Kronika česká: první česká kronika psána latinsky, končí rokem 1125 (Kosmovou smrtí), Kosmas ji psal v pokročilém věku, dílo na svou dobu vynikající (i ve srovnání s jinými evropskými kronikáři)
Při vyprávění o nejstarší minulosti zaznamenal také kmenové pověsti (o příchodu Čechů, o Krokovi a jeho dcerách, O Přemyslu Oráči, o dívčí válce). Dílo má 3 části (3 zdroje) – bájné vyprávění starců, hodnověrné vyprávění svědků, vlastní zážitky.
EPOS O GILGAMEŠOVI
Hlvní postavou je Urucký král Gilgameš, ze ⅔ bůh, z jedné člověk. Ten buduje hradby kolem města a tyranizuje jeho obyvatele těžkou prací, ti proto žádají bohy o pomoc. Bohové stvoří Enkidua, který s Gilgamešem změří síly. Oba spolu utíkají, jsou mocní, stanou se přáteli. Enkidu později onemocní a zemře, Gilgameš se vydává k lodivodu Utanapištimovi, který jako jediný kdysi získal nesmrtelnost. Ten mu poradí, aby hledal na dně oceánu květinu, Gilgameš ji skutečně najde, utrhne, ale než ji požije, spolkne mu ji had.
epos - anonymní dílo, vzniklé již ve 2. tis. př. n. l., dochovalo se ve zlomcích klínovým písmem na hliněných destičkách
epos - rozsáhlá veršovaná epická skladba, s rozvitým dějem a častými epizodami
Literatura v antice rozdělena na vysoký a nízký styl
Vysoký styl:
žánry: tragédie, hymny, eposy
Nízký styl:
žánry: komedie, bajky, satiry
5. - 4. stol. př. n. l. - Vrchol řecké otrokářské demokracie.
Svět se mění – růst vzdělanosti (filozofie, zeměpis, názory a poznatky pokročilejších asijských národů). Člověk si začíná více uvědomovat svou individualitu – silně prožívají život.
Všeobecný zájem o veřejné politické dění, centrem kultury = Athény, rozvíjejí se i další městské státy.
Drama vzniklo z kultovních her pořádaných na oslavu boha Dionýsa (víno a veselí) – na závěr této slavnosti přednášel sbor pěvců, oblečených do kozích kůží, písně = DITHYRAMBY, ze kterých se vyvinuly tragédie, z žertovných písní vznikly komedie
Základní rysy antického dramatu
CHÓR
OSUDOVOST
POSTAVY – VÝRAZNÉ OSOBNOSTI (Antigona)
BOJ JEDNOTLIVCE S NEPŘÁTELSKÝMI SILAMI
KATARZE (morálnÍ očista v závěru hry)
JEDNOTA MÍSTA, ČASU A DĚJE
Nomokánon - církevní předpisy
Zákon sudnyj ljudem - laické předpisy
Život Konstantinův – základním smyslem díla je boj proti trojjazyčníkům – tj. zastáncům zásady, že biblický text může existovat jen v řečtině, latině a hebrejštině. Život Metodějův – zaměřuje se na obranu slovanské liturgie proti bavorským kněžím. Tato díla nabyla značné historické hodnoty.
psaná prózou a v latině
tzv. Kristiánova legenda – Život a umučení sv. Václava a jeho babičky sv. Ludmily – pojetí Václava a Boleslava jako silně kontrastujících postav (kladné a záporné), negativní vylíčení jejich matky Drahomíry. Zde již zapsány pověsti o Libuši.
legenda: vyprávění o životech svatých, kteří se zasadili o šíření víry, zemřeli mučednickou smrtí a vykonali posmrtné zázraky.
Legendy učinily první krok k dějepisné tvorbě ve středověku.
Nejvýznamnější památka v češtině, z 12. stol.
Byla zapsána až ve 2.pol. 14.stol. (v kronice Beneše Krabice z Weitmile).
Ve 12. a 13. stol. vznikly předpoklady pro vznik písemných památek v národním jazyce.
KRÁL OIDIPUS
Oidipus je ochoten nést důsledky své tragédie, dává přednost veřejnému prospěchu
Hl.rys S.tvorby – vyrovnávání rovnováhy. (Celá demokr.je zde založena na rovnováze a když je rovnováha porušena, musí být zase napravena. Je jedno, zda z vlastní viny nebo ne.)
DĚJ:
Oidipus je uctívaný panovník Théb, lidé mu věřili, nechtěl je zklamat. Jeho manželkou je Iokasta. Mor → věštba, že je to trest za to, že minulý král byl zavražděn. Skončí, až odjede vrah minulého krále z města. Oidipus pátrá a dozvídá se, že se narodil jako syn krále Laia a Iokasté. Otci bylo věštěno, že jeho syn zabije svého otce a matku si vezme za manželku. Otec Laius se chce osudu vyhnout, a proto dá syna zabít. Sluhovi ji dítěte líto a svěří jej na vychování jiným rodičům. Když Oidipus dospěl, dal si věštit a dozvěděl se, co věštba říká. Aby zachránil své domnělé rodiče, odchází. Zabije poutníka – otce, vezme si matku. Iokasté spáchá sebevraždu. Oidipus se vypíchne oči a odchází do vyhnanství.
překlad Nového, později i Starého zákona do staroslověnštiny
První kronikář, zakladatel českého dějepisectví, člověk na svou dobu neobyčejně vzdělaný, studoval v belgickém Lutychu, později jako vysoký církevní hodnostář pražské kapituly u sv. Víta podnikl ve službách českého panovníka diplomatické cesty do Uher, Německa a Itálie.
Kosmas měl řadu pokračovatelů – nejvýznamnější je latinsky psaná Zbraslavská kronika – počátek 14. stol.
V.M. ohrožovala Východofranská říše – panovníci pod záminkou šíření křesťanství chtěli získat moc nad V.M. Kníže Rastislav požádal 862 byzantského císaře Michaela o vyslání slovanské mise, aby vychovala domácí duchovenstvo a položila základy domácí církvi. 863 přišli Konstantin (později přijal v Římě mnišské jméno Cyril) a Metoděj Řekové ze Soluně. Později se z Velké Moravy vydali do Benátek a Říma obhájit staroslověnštinu jako další liturgický jazyk Po dlouhotrvajících jednáních papež nakonec schválil.
Do bohoslužeb zavedly staroslověnštinu, sestavili hlaholici (vychází z malých písmen řecké abecedy, později vznikla cyrilice – bylo to jednodušší písmo – stalo se základem pro azbuku. Již ve velkomoravském období pronikly vlivy staroslověnské kultury do Čech (soudí se, že Metoděj pokřtil českého knížete Bořivoje) Základní literární památkou je staroslověnský překlad bible.
veršovaný epos o Alexandru Velikém z konce 13.stol., nastoluje obraz hrdinského krále a některé soudobé politické otázky. Pod maskou A.Velikého pravděpodobně český král Přemysl Otakar II. Autor je neznámý, pravděpodobně příslušník vyšší šlechty.
Popisuje váečná tažené.
Dochovala se v 9 zlomcích
veršovaný úvod k překladu evangelia, vyjadřuje právo člověka na mateřský bohoslužebný jazyk. Obsahuje asi 110 veršů – je to nejstarší dochovaná slovanská báseň
nejstarší česká duchovní píseň, vznikla asi v 10. stol., zpívala se při slavnostních příležitostech (například při korunovačních obřadech) – vyslovuje prosbu za základní životní potřeby – spasení, úrodu a mír. Sloužila jako první hymna.
V r. 907 se V.M. rozpadá a kulturní těžiště se přeneslo do Čech – zde si staroslověnská kultura konkuruje s latinskou, protože v Čechách byly západní vlivy silnější než na V.M. Po založení pražského biskupství 973 orientovaného na latinský obřad – je staroslověnská liturgie potlačována, pronásledována a 1080 papežem zakázána.
V 10. stol v Čechách žijí vedle sebe kultury starosl. a latinská. V 11. stol. začala latinská vzdělanost vytlačovat staroslověnskou (poslední útočiště Sázavský klášter – založen 1032 opatem Prokopem).
postupně vítězí latina, paralelně s latinskou se začíná uplatňovat česká tvorba
bohemismy - první česká slova
glosy - první české věty, překlady na okrajích latinských textů
Raně středověký stát se utváří nejprve na Velké Moravě (později v přemyslovských Čechách). V architektuře a ve výtvarném umění se uplatňuje románský styl. Jeho projevem je stavitelství např. bazilika sv. Jiří na Pražském hradě a znojemská rotunda sv. Kateřiny.
Z období 9. - 13. století známe literární památky z jejich pozdějších opisů, vzdálených od svých originálů minimálně jedno století. Díla jsou většinou anonymní, jejich názvy často novodobé (byly vytvořeny např. podle prvních veršů textu nebo jeho hlavní myšlenky, podle místa nálezu nebo pozdějšího uložení rukopisu.)
Základy písemnictví – Velká Morava.
veršovaná kronika psaná česky
historický omyl, mnich Dalimil nebyl autorem
pochází z prvních let vlády Jana Lucemburského, vyniká uvědomělým českým pojetím,
líčí dějiny od příchodu praotce Čecha až po rok 1314, vychází z Kosmovy kroniky i z jiných dějepisných děl,
autor je neznámý, pravděpodobně příslušník nižší šlechty – viz. Pověst O Oldřichovi a Boženě.
Vlastenecká
UMĚNÍ MILOVAT
básnické dílo obsahující rady v lásce a společenském životě, první díl rady mužům, jak lásku získat, ve druhém, jak si ji udržet a ve třetím rady ženám
PROMĚNY
sbírka epických básní, ispirací jsou řecké a římské báje. Často o lásce, ústředním motivem je proměna
5. stol. n. l. - 15. stol. n. l.
od rozpadu Západořímské říše po objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem
trojí lid: nevolníci - duchovenstvo - šlechta
literatura se dělí na
význam lidové slovesnosti
Duchovní literatura:
Světská literatura:
francouzský hrdinský epos z 11. stol. n. l.
odehrává se za vlády Karla Velikého v době bojů se Saracény na území Španělska. Rytíř Roland navrhuje vyslat k saracénskému králi svého nevlastního otce, jeho voj je však přepaden. Vrcholem je líčení bitvy proti mnohonásobné přesile, kdy Roland odmíná zatroubit na kouzelný roh Olifant. Nakonec však zatroubí, při troubení však umírá a Karel Veliký vítězí nad Saracény .
hrdinský epos opěvuje rytířskou statečnost, čest a oddanost, postavy charakterizuje jejich jednání
vystavěno na kontrastech křesťan - pohan, statečný - zbabělý, věrný - zrádce
pojmenovávání předmětů (meč, kouzelný roh)
lidová fraška Mastičkář
zesměšňuje středověkého podvodného lékaře a ukazuje tehdejší trh, má však i hlubší výraz v znázornění městské chudiny.
Vychází ze hry o 3 Mariích (totožné dějové schéma).
satirická veršovaná skladba,
spor podkoního a žáka o to, kdo to má v životě horší, vrcholí rvačkou (ukazuje na bídné postavení obou stavů)
soubor 100 novel
dějový rámec: mladí lidé prchají před morem z Florencie na venkov, na cestě jsou 10 dní a vypravují si příběh
velmi světská tematika (láska, nevěra)
kritika soudobých mravů je úsměvná a ironická
reformní nzory, silná kritika církve, zpochybnění postavení papeže (hlavou katolické církve je podle Husa Kristus, papeže není třeba respektovat, nežije-li podle křesťanské morálky)
Ve druhé polovině 14. stol. se začali v literatuře uplatňovat vzdělanci z řad měšťanstva, laicizace přechází v proces demokratizace. Významné bylo založení Karlovy univerzity 1348.
Závěť a Odkaz
obrazy vlastní bidy, kritika společnosti, zamýšlení se nad pohnutým životem, hříchem, chudobou, osudem
kritizuje soudobé mravy, vzpomíná na své lásky
specifická forma, tzv. villonská balada
od poč. 15 století vrcholí rozpory a odpor proti církvi (vlastní půdu i majetky, nežije v souladu s desaterem)
1409 Václav IV. - Dekret kutnohorský - změna poměru hlasů na pražské univerzitě
JAN HUS MÁ ŘADU PŘEDCHŮDCŮ I NÁSLEDOVNÍKŮ)
zrušení spřežkového a zavedení diakritického pravopisu (dříve primitivní pravopis, po něm spřežkový pravopis)
tzv. nabodeníčko dlúhé (čárka) a nabodeníčko krátké (tečka, později háček)
odstranění archaismů, počešťování neměckých slov
důraz na správnou výslovnost
milostné verše určené ženě
zakladatel sonetu (milostná báseň o 14 verších, 2 kvartety, 2 tercety - teze, antiteze, synteze)
zakladatel novodobé prózy
vystudoval na pařížské univerzitě díky jednomu z příbuzných
bohémský život, spodina, zloděj, tulák, kumpán, dobrodruh
přátelé jej často "zachraňovali" před šibenicí
Jarmila Loukotková (Navzdory básník zpívá)
narozen v Husinci u Prachatic, filosof, teolog, univerzitní mistr, kazatel (Betlémská kaple)
propojil učence a lidové odpůrce církve
předchůdcem John Wicliff (Hus překládal jeho spisy)
vystupoval proti prodeji odpustků, proti plýtvání a bohatství církve
dán do klatby, nad Prahou vyhlášen interdikt (zákaz církevních obřadů)
Hus odešel na venkov (Kozí hrádek, hrad Krakovec u Rakovníka)
1414 - předstoupil před kostnický koncil
1415 - upálen, ostatky vhozeny do Rýna
(1304 - 1374)
básník lásky a pozemského života, jeho milenkou Laura
žil ve vyhnanství
hlavní postava, chudý venkovský šlechtic, se pod vlivem rytířských dobrodružných románů vydal do světa, aby obnovil slávu potulných středověkých rytířů a napravoval křivdy, prokazoval statečnost a šlechetnost,
vyzdobil se vetchým kopím, štítem, vyrobil si helmici, vyhublého koně pokřtil vznešeně Rocinanta, za paní svého srdce si vyvolil venkovskou děvečku, vznešeně ji pojmenoval Dulcinea,
vydal se překonávat překážky, prožíval komická dobrodružství, všude vyvolával chaos a posměch (boj s větrnými mlýny – s obry, boj se stádem ovcí – s nepřátelským vojskem). Doprovázel jej panoš Sancho Panza.
výklad tří modliteb
kritika církve, úvahy o mravnosti
ostrá kritika církve
majetek, rozmařilost, úplatkářství, nepotismus, prodej svátostí, úplatků i úřadů)
post illa verba (po oněch slovech)
traktáty a kázání
dopisy, promluvy ke čtenářům (obdoba kázání), obhajoba vlastního přesvědčení
o výchově a správném chování dívek
"Slyš dcerko a viz a přichyl ucho své..."
epická báseň,
má 3. části – Peklo, Očistec, Ráj
náměty čerpá z bible, příběh s bohatým dějem. Hlavním hrdinou je sám básník, který putuje třemi záhrobními říšemi za spásou duše, poznáním, Bohem a světlem. Průvodci mu jsou Vergilius (symbol pozemského vědění) a Beatrice (symbol nadpozemské dokonalosti, žena – anděl, zemřelá autorova milenka).
Dílo vyjadřuje lásku k antické vzdělanosti (autor se dovolává Homéra), touhu člověka po poznání, lásku k vlasti.
kolébka renesance, první výskyt
(1265 - 1321)
Za svůj protipapežský postoj byl vypovězen do vyhnanství, osudově jeho tvorbu poznamenala láska k Beatrici.
Renesance, z fr. renaissance (renesáns) = znovuzrození
Humanismus, z lat. humanus = lidský
Jedna z největších kulturních epoch v Evropě – počátky na přelomu 13. a 14. století v Itálii, odtud se šíří do Evropy.
Nastupující měšťanská třída se vymaňuje ze středověkého způsobu myšlení, obrací se k antickému ideálu krásy a dobra, proti nadvládě teologie (učení o boží existenci) prosazuje rozvoj přírodních věd a věd o člověku.
Renesance je podmíněna hospodářským rozvojem italských měst, zámořskými, přírodními i technickými objevy.
Do literatury místo latiny pronikají národní jazyky.
Proti převážně duchovní tematice se do popředí dostávají skutečně životní otázky člověka. Rozvoj renesanční literatury jde souběžně s rozvojem humanismu, jeho studiem antických textů a tvořivým využíváním podnětů antické literatury.
Našla svůj výraz v architektuře, výtvarném umění (Michalangelo Buonarroti – sochař, stavitel a malíř, autor soch Mojžíše a Davida, freskové malby Posledního soudu v kapli Sixtinské aj., všestranný umělec Leonardo da Vinci – Mona Lisa a Poslední večeře, malíř líbezných madon Rafael Santi – Madona Sixtinská, benátský portrétista Tizian).
Práce humanistů podpořil vynález knihtisku (Němec Johannes Gutenberg – tiskl v letech 1444 – 1448 v Mohuči na dřevěném lisu). Renesance je doba objevů přírodních i astronomických (Galileo Galilei, Mikuláš Koperník, Giordano Bruno), zámořských cest a objevů nových zemí.
milostná intimní lyrika,
část jich je věnována muži
Kronika česká: zahrnuje české dějiny od příchodu praotce Čecha až do r. 1526, byla velmi čtivá, ale nepříliš hodnověrná. Čerpá z Kosmy i tak řečeného Dalimila, využívá dobových zdrojů, historických pramenů, ale co neví, co si domyslí.
Snaha o rozšíření vzdělanosti, vyrovnání se s kulturou jiných evropských zemí. Objevovaly se překlady renesančních autorů (např. Boccaccio – přeložil ho mj. i Hynek z Poděbrad); obsahově převažuje nauková literatura, vliv latiny na rozkvět spisovné češtiny, význam knihtisku.
„Zlatý věk“ českého písemnictví – od 70. Let 16 stol. (doba veleslavínská) – rozvoj národní vzdělanosti a kultury za Rudolfa II.
Jan Blahoslav - péče o rozvoj jazyka
BIBLE KRALICKÁ - vrcholná úroveň češtiny, na kterou se navazovalo za národního obrození
Narodil se ve Stratfordu nad Avonou, velmi mladý se oženil a r. 1585 odešel do Londýna, kde hrál v různých divadelních společnostech, později byl také spolumajitelem divadla Globe. Přisuzuje se mu 37 divadelních her, u některých je však jeho autorství sporné.
Zobrazuje kladné i záporné lidské vlastnosi, jeho jazyk je velmi aktuální, pracuje s jazykovými hříčkami.
V jeho díle je patrný vliv antického dramatu (klasické tragédie, situační komedie).
veselohra, často založená na situační a jazykové komice
Shakespearovy komedie:
pohádkové prvky v některých komediích, pohádkové hry psal Shakespeare především na sklonku života
konflikt dvou znepřátelených rodů ve Veroně (Monteků a Kapuletů)
tragická láska mladých lidí, jejich boj o právo na život, lásku, samostatné určení osudu; oslava síly milostného citu
slavná balkónová scéna
dobově poplatné, straní šlechnickému rodu Tudorovků (Alžběta I. podporovala Shakespearovo divadlo)
komplikovaný děj, tragický závěr
vliv antiky (chór s fuknčí úvoru do situace)
zpravidla končí smrtí hlavních hrdinů
Tragédie osobnosti zničené touhou po absolutní moci
Othello - mouřenín benátský, typ žárlivce neschopného rozpoznat zlo × intrikán Jago (vzbudil Othellovu žárlivost, domněnku o Desdemonině nevěře)
Hlavní postavy: Hamlet, král Klaudius, královna Gertruda, Ofélie (Hamletova milá), Polonius (sluha)
mravní dilema a rozpornost hrdiny: touha uskutečnit vznešené ideály × pocit povinnosti, potrestat zlo; úvahy o smyslu života, lidské existence
„Jak mistrovské dílo je člověk! Jak vznešený rozum! Jak omezený schopnostmi!"
"Být či nebýt! To je oč tu běží."
tragedie stáří, nevděk dětí, zjištnost
začátek připomíná pohádku Sůl nad zlato
Oficiální, jezuitská: dohled nad školami, rekatolizace, germanizace, potlačování zmínky o husitství, ničení starých českých knih (Koniáš), snaha o vytlačení češtiny, do popředí latina; převažují agitační spisy, životy svatých – zázraky, pekelné tresty.
Bohuslav Balbín – vlastenecky smýšlející kněz, jeho dílo Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého kritizuje odnárodňování, obhajuje právo národa na vlastní jazyk (vydána až na počátku národního obrození).
Skladatel a varhaník Adam Michna z Otradovic 1600 – 1676 – autor ukolébavek (Hajej, můj andílku), milostných písní (Pod našima okny),vánočních koled (Chtíc, aby spal) – v kancionálu Česká mariánská muzika.
Skladatel a varhaník Adam Michna z Otradovic 1600 – 1676 – autor ukolébavek (Hajej, můj andílku), milostných písní (Pod našima okny),vánočních koled (Chtíc, aby spal) – v kancionálu Česká mariánská muzika.
Jezuitský misionář, překladatel, profesor rétoriky, poetiky, psal básně i prózu
rozsáhlá mystická skladba, autor se zamýšlí nad tajemstvím boží existence, pomíjivostí lidského života. Vystavěná na kontrastu (všechno nízké, odporné, malé, pomíjívé = člověk, všechno krásné, dokonalé, ušlechtilé, nekonečné = Bůh)
17.stol. – doba baroka – umělecký styl, klade důraz na cit, odmítá rozum, v architektuře mohutnost, velkolepost staveb, vynikající akustika, vnitřní výzdoba, obrazy ve zlacených rámech, mramor, přemíra ozdob, sochy, mramorové sloupy na náměstích sochařství – sochy v dramatickém pohybu – Matyáš Braun – sochy neřestí a cností na Kuksu, malířství – kontrast světla a stínu – vlámský malíř Rubens, holandský Rembrandt, Čechy – Karel Škréta, Petr Brandl
následkem porážky českých stavů na Bílé hoře velká vlna emigrace, po vestfálském míru 1648 nekatoličtí emigranti zůstávají trvale v zahraničí
hudba – J.S.Bach, chrámové skladby – J.J.Ryba ajliteratura – aktualizace středověkých žánrů – legenda, duchovní píseň, epos, traktát
historické události:
přechod mezi oficiální a lidovou slovesností, znalost lidového prostředí
Lidová slovesnost - lidové písně, básnické skladby, rozvoj lidového dramatu atd.
satirická alegorie světa (jinotaj); poutník putuje městem – bludištěm, doprovází ho Všudybud Všezvěd a Mámení, kteří mu nasazují růžové brýle, které zkreslují pohled na svět. Poutník se přesto nenechá zmást, nasadí si je křivě a vidí kolem sebe podvod a klam. Lidi ovládá touha po zisku, pozoruje jednotlivá povolání a nalézá neupřímnost a podvod. Východisko ze současné situace nachází v samotě a náboženském rozjímání – splynutí s Bohem.
Ostrá kritika tehdejší společnosti a poměrů v ní.
se narodil v Nivnici na Moravě v českobratrské rodině, dětství prožil v Uherském Brodě, vzdělával se na bratrských školách. studoval v Německu na univerzitě v Heidelbergu, učil v Přerově, ve Fulneku – zde působil i jako bratrský kněz.
Po bitvě na Bílé hoře (1620) musel v roce 1621 uprchnout z Fulneku s ženou a dvěma dětmi, později opustil vlast a usadil se v polském Lešně, které bylo útočištěm příslušníků jednoty bratrské. Potom pobývá v Anglii, Švédsku, Uhrách. Při požáru Lešna přišel o všechen majetek a větší část svých rukopisů. Nejbolestnější pro něho byla ztráta nenahraditelného slovníku Poklad jazyka českého.
Na pozvání anglického parlamentu odjel do Anglie. V některých pracích chtěl shrnout všechny tehdejší vědní obory (pansofický slovník). Během svého života cestoval do Holanska, Švédska, Uher a zde reformoval školy podle svých zásad.
Zemřel roku 1670 v Amsterdamu, pochován v Naardenu. Věřil že vzdělání napomůže ke světovému mír a vzájemnému pochopení lidí mezi sebou.
dílo ve světě nejproslulejší, přeložena do všech evropských jazyků, jsou zde formulovány pedagogické zásady, platné dodnes: vyučování pro všechny, zdarma a v mateřském jazyce, názornost, přiměřenost, postup od jednoduchého ke složitějšímu, výuka cizích jazyků na základě jazyka mateřského. Odstranit mechanické učení zpaměti. Navrhl celkovou organizaci školství. Výchovu rozdělil do čtyř stupňů po 6. Letech. Do 6 let: výchova předškolní v rodině, 6–12: škola základní, výuka v jazyce mateřském, 12–18: škola střední ve větších městech, výuka v latině, 18–24: pro nejnadanější škola odborná, akademie, univerzity
Navrhl celkovou organizaci školství. Výchovu rozdělil do čtyř stupňů po 6. Letech.
Do 6 let: výchova předškolní v rodině,
6–12: škola základní, výuka v jazyce mateřském,
12–18: škola střední ve větších městech, výuka v latině,
18–24: pro nejnadanější škola odborná, akademie, univerzity
věřil, že vzdělání je cestou ke světovému míru
podle jeho pedagogických zásad se učí dodnes
Pedagogické zásady Komenského
návod pro rodiče (matky a chůvy) na výchovu dětí v předškolním věku, vyzdvihuje smysl a důležitost předškolní výchovy, zejména hudební a slovesné
Gulliverovy cesty: alegorická satira mířící na společenské nešvary, které viděl v tehdejší Anglii. Kritika nové vlády. Námětem je Gulliverovo poznání utopických ostrovů, dobrodružství, návrat domů.
díl: Cesta do Liliputu – stručné vylíčení Gulliverova života, ztroskotání v jižních mořích, záchrana trpaslíky Liliputány, Gulliverova pomoc jim, cesta do sousední země Blefusku, návrat do Anglie
díl: Cesta do Brobdingnagu – na sever do země obrů, život u dvora, tamější pamětihodnosti, seznámení s poměry v Anglii
3.díl: Cesta do Laputu, Barnibarbi, Luggnaggu, Glubbdubdribu a do Japonska – život na létajícím ostrově – Laputě (alegorie teoretického myšlení, odtrženého od života), úpadek hospodářství v Barnibarbi (Irsko), výsměch neplodné výzkumné činnosti v Lagadě, rozmluvy se slavnými osobnostmi minulosti na ostrově kouzelníků G., setkání s nesmrtelnými obyvateli – Stuldbruggy v Lugganaggu
4.díl: Cesta do země Hvajninimů – o životě moudrých koní, ušlechtilých zvířat v ideální říši (reprezentují odpor k nenávisti, pýše, neznají zištnost), jimž slouží zdivočelí lidé – Jahuové (prohnaní, zbabělí, mstiví, úskoční,zlomyslní)
Po návratu do Anglie = poučení (důraz na pravdomluvnost, nestrannost, toleranci, odpor k okrádání, kolonizaci, násilí)
první obrázková jazyková učebnice
M. inspiroval se Plautovým Zlatým hrncem (antická římská komedie): lichvář Harpagon je ochoten pro peníze obětovat všechno a ztráta pokladnice znamená pro něho životní tragédii, poloviční šílenství a nenávist k celému lidstvu.
jazyková učebnice – východisko jazyk mateřský, postup od známého k neznámému.
Divadelní hry využitelné k výuce žáků prostřednictvím předvedení na jevišti
V 18. století zde vzniká dobrodružný román, který je současně průkopnickým dílem realismu
PŘEDSTAVITEL KLASICISMU
Vlastním jménem – Jean Babtiste Poquelin (žán bytyst poklen), pseudonym z důvodu anonymity (divadlo nebylo důstojnou existencí). Kočoval s hereckou společností – skvělá škola života. Původem z měšťanské rodiny, čalounické řemeslo otcovo nepřevzal vzděláním byl právník).
Byl herec, režisér, autor, posléze ředitel královského divadla v Paříži. Psal vynikající komedie – využil lidovou frašku, kritický pohled na společnost, humor, pranýřoval mužské pojetí lásky k ženě a manželství jako vztah „pána“ a „podřízené“, poukázal i na ženskou afektovanost a přemrštěnou touhu po učenosti. Útočil na lidskou hloupost, pokrytectví, lakotu.
původní název Život a neobyčejná dobrodružství námořníka Robinsona Crusoa z Yorku, vydán 1719
založil ve světové literatuře později velmi oblíbenou tradici dobrodružné literatury, tzv. robinsonád.
Údajnou inspirací byly Defoeovi osudy skotského námořníka Alexandra Selkira, kterého na vlastní žádost r. 1704 vysadili na opuštěném ostrově v jižním Pacifiku, kde strávil téměř pět let.
Robinsonův příběh je fiktivní autobiografií synka ze solidní anglické měšťanské rodiny, který z touhy po dobrodružství prchá z domova, na moři prožívá rozmanité příhody, upadne do otroctví, pracuje v Brazílii jako plantážník a účastní se obchodu s otroky. Jádrem vyprávění je zevrubné vylíčení jeho osmadvacetiletého pobytu na opuštěném ostrově, kde žil jako jediný zachráněný člen posádky po ztroskotání lodi.
Deníkovou formou (ich – formou) zachycuje Robinson své zážitky po ztroskotání, podrobně popisuje záchranu věcí z vraku lodi, výstavbu a zvelebování obydlí, lov ochočování zvířat, pěstování obilí, výrobu člunu, setkání s divošskými kanibaly a vysvobození černého Pátka z jejich rukou v pětadvacátém roce pobytu. Líčí jeho výchovu v duchu bělošských křesťanských zásad i konečnou záchranu anglickou lodí, jejímuž kapitánovi pomůže potlačit vzpouru.
Robinson se denně přesvědčuje, že jedinou možností přežití je houževnatá práce, podmaňování přírody. Robinson je podnikavý, praktický v boji s přírodou, důvtipný vynalézavý, houževnatý, vytrvalý, trpělivý v získávání základních prostředků k životu. Autorovým záměrem bylo oslavit pozitivní lidské vlastnosti, lidskou práci.
KLASICISMUS, z latinského classicus = vynikající, vzorný, evropský umělecký styl 17. a 18. stol. Nejsilněji se projevil ve Francii (jeho vrchol spadá do vlády Ludvíka XIV.) a ovlivnil Evropu.
Umění má napodobovat přírodu, do popředí je stavěna střídmost a rozumová kázeň, pravda, rozvaha, životním ideálem byla vyrovnanost. Klasicismus stanovil přesná estetická pravidla a předpisy.
Vychází z renesančního obdivu k antice. Literární žánry byly rozděleny na vysoký styl: óda, epos, tragédie (historická témata, statečné činy příslušníků urozených vrstev, rýmovaný verš); a nízký styl: komedie, fraška, bajka a satira (náměty ze současnosti, postavy neurozené, verš i próza).
Klasicistní drama má dodržovat aristotelskou trojí jednotu – místa (obvykle palác), času (obvykle 24 hodin), děje (bez vedlejších epizod), dlouhé monology, shakespearovské mísení žánrů považováno za barbarské.
OSVÍCENSTVÍ - nová politická a společenská ideologie vyhovující potřebám měšťanstva. Rozvíjejí se přírodní vědy, proto se stoupenci osvícenských názorů domáhají svobody vědeckého bádání, ale tím podrývají autoritu náboženství, feudalismu a církve. Důraz kladou na rozum a pokrok. Osvícenští spisovatelé vystupují proti konzervatismu, tmářství, pověrám, proti manipulaci s lidmi, kritizují církev. Prosazují přirozená práva člověka na rozvoj osobnosti, svobodu myšlení, rovnost s ostatními.
Z literárních žánrů byl rozšířen naučný (filozofický) román, často v podobě románu v dopisech.
klasická komedie
T. si získá důvěru měšťana Orgona, ovládá ho a nabývá vlivu nad jeho rodinou. Usiluje o jeho ženu, má si vzít jeho dceru a členové rodiny se marně pokoušejí překazit tyto záměry. Orgon zcela podléhá Tartuffovi, dokonce mu připíše i svůj majetek a jen králův zásah zabrání úplnému zničení rodiny.
Loupežníci: drama, zachycuje osudy dvou šlechticů – ziskuchtivý a krutý Franc usiluje o rodový majetek i o Amálii, dívku bratra Karla. Intrikami způsobí, že prvorozený Karel ztratí důvěru otce, opustí rodinný dům a v zoufalství se stane vůdcem loupežníků. Franc otce uvězní. Karel chce jeho zvůli zastavit, postupně však umírají otec, Amálii i Franc. Karel jako hledaný loupežník se vydává hledat chudého člověka, kterému by odměna za jeho dopadení ulehčila život. Autor zobrazuje amorální jednání šlechty a ukazuje na bezvýchodnost Karlovy vzpoury.
Umění napomáhá snaze o sjednocení státu.
Vrcholný PŘEDSTAVITEL OSVÍCENSTVÍ – historik, filosof, dramatik, básník, prozaik, publicista. Jeho kritika je zaměřena hlavně proti náboženství.
Román o hledání lidského štěstí
Prozaik, vědec, filosof, autor poezie, próz i dramatu, je považován za jednu z největších osobností světové literatury vůbec. Přední představitel hnutí Sturm und Drank (Bouře a vzdor). Vystudoval práva, krátce se jako právník živil, většinu života prožil ve Výmaru, působil ve státní správě, věnoval se studiu přírodních vět. Pobýval i v Itálii (odkaz klasické antické a renesanční literatury). Navštěvoval i Čechy (léčil se Karlových Varech, Františkových Lázních, Mariánských Lázních), seznámil se s Českými obrozenci (Dobrovským, Šternberkem).
Nekompromisní kritik společenské nerovnosti; podle něho je člověk od přírody dobrý, a pokud jedná v rozporu se svou přirozeností, je to vlivem civilizace.
Encyklopedie neboli Racionální slovník věd, umění a řemesel – vycházela jako kolektivní práce francouzských osvícenců, obsahovala souhrn veškerého vědění z oblasti vědy, umění a techniky.
70.léta 18. stol. – pol. 19. stol., konec feudalismu, nástup kapitalismu.
Období českých dějin od r. 1620 do konce 60. let 18. stol. bývá nazýváno dobou temna, tato doba byla nahrazena „národním vzkříšením“. Přispěly k tomu podmínky rozpadu feudalismu, rozklad robotně nevolnického zřízení, reformy Josefa II. – r. 1781 vydal patent o zrušení nevolnictví (svobodně stěhovat, rozvoj průmyslového podnikání potřeba dělníků, děti na studie) a toleranční patent – povoloval náboženskou svobodu. Vliv měla také Velká francouzská revoluce a osvícenství – klade důraz na rozum, hlásá právo člověka na neomezené rozvinutí všech schopností, důraz na pokrok. Vliv myšlenek Voltaira, Diderota, Rousseaua na kulturu a rozvoj národní individuality.
Klasifikace:
Národní veselohra tzv. komedie dell´arte: založena na pevných, ustálených charakterech postav a improvizaci, stejné typy postav se objevovaly v každém představení, měly vlastní masku, takže obecenstvo je hned poznalo (pierot, kolombína…).
Nejvyšším kulturním projevem se stává věda. V roce 1774 byla vytvořena Soukromá společnost nauk – vydávala vědecká pojednání, r.1790 byla přejmenována na Královskou českou společnost nauk – členové se zabývali vědeckými, filosofickými a historickými problémy. Snaha o pravdivé poznání české minulosti a povznesení českého jazyka.
Utrpení mladého Werthera – kombinace románu v dopisech a deníkové formy, vyprávění o mladém člověku, který prochází vnitřní krizí a nešťastnou láskou (autentická zpověď), končí sebevraždou (zpráva o hrdinově smrti).
devět knih veršovaných bajek, navazuje na Ezopa, vytváří však i příběhy nové, odrážející soudobé problémy, pranýřuje zneužívání moci, hloupost vládců, přisluhovačství, oceňuje činorodost prostých lidí.
Faust – původní lidová pověst ze 16.stol., z knížek lidového čtení. Faust = stárnoucí hrdina neustále touží po vzdělání, uzavře krví stvořenou smlouvu s ďáblem. Mefistofeles plní Faustovi všechna přání, s podmínkou, že pokud ten dosáhne stavu naprosté spokojenosti, ztratí svoji duši. Faust prožije léta nabitá velkými city, událostmi i tragédiemi. Je omlazen, prožije velkou lásku k mladé Markétce (končí tragicky). Ve druhém dílu se dostává do Mezopotamie, je mu dopřáno vyvolat z říše mrtvých nejkrásnější ženu antiky Helenu. Zestárlýa osleplý Faust využije svého důmyslu a na odvodněném a zúrodněném pruhu mořského pobřeží začne budovat ideální společenství svobodných lidí. Konečně vyslovuje spokojenost, přesto nepropadá peklu. Původně rebelant a kritik, změnil se v symbol činorodého lidstva, jehož rozvoj se uskutečňuje v nekonečném dobývání pravdy a přetváření světa, ve službě ostatním lidem.
didaktický naučný román
román v dopisech pojednává o lásce domácího učitele Saint Preuxe a dívky ze šlechtické rodiny Julie
Narodil se v Ďarmotech u Rábu v Uhrách, vystudoval gymnázium, pražskou filosofii a teologii, působil v rodině hraběte Nostice jako vychovatel, podnikl vědeckou cestu do Švédska a Ruska, kde pátral v archivech po staročeských památkách. Česky nepsal, psal pro odbornou veřejnost německy. Kromě češtiny se zabýval i staroslověnštinou. Přezdívalo se mu „modrý abbé“. J.D. měl smysl pro pravdu ve vědeckém studiu, pomáhal odhalovat falza – viz boj proti Rukopisům.
Nalezen 1817 Václavem Hankou ve věži kostela ve Dvoře Králové – byly to pergamenové lístky, údajně zlomky starobylé skladby, která měla vzniknout v 13. století. Oslavovaly naši minulost od dob Sámových až do středověku.
Vylíčil zde dějiny české literatury, nejvýše hodnotil dobu veleslavínskou.
Doba pobělohorská je obdobím úpadku.
Za rok nato byl do Národního muzea poslán anonymně rukopis nalezený na Zelené Hoře u Nepomuku – Rukopis zelenohorský – měl pocházet z 9. – 10. století (zobrazena scéna z Libušina soudu).
Za původce jsou pokládáni Václav Hanka a Josef Linda. Tyto skladby měly dokazovat vysokou kulturní úroveň v Čechách.
O pravosti pochyboval Josef Dobrovský.
Spory o pravost vyvrcholily znovu v polovině 19.stol. – vědci dokázali jejich nepravost, skupina kolem časopisu Atheneum: T.G.Masaryk jako filozof a sociolog, filolog Jan Gebauer, historik Jaroslav Goll, literární historik Jaroslav Vlček.
líčí zmatky doprovázející namlouvání a lásku tří zamilovaných párů; komické prvky vnášejí do děje zejména ztřeštěné kousky sluhy Truffaldina.
uzákonění spisovné české jazykové normy
Čeština se etabluje jako "živý" jazyk, snaha dokázat, že se významem a historií vyrovná dalším evropským jazykům (francouzština, angličtina...) - překladatelská činnost
Básník, překladatel, kritik. Po nedokončených studiích filozofie pracoval jako vychovatel, ale věnoval se i činnosti překladatelské, redigoval Pražské noviny, stal se profesorem české řeči a literatury na pražské univerzitě a později profesorem slavistiky na univerzitě ve Vratislavi.
Sbíral lidovou slovesnost, vydal Slovanské národní písně, Mudrosloví národu slovanského v příslovích.
děj se odehrává v malém přístavním městě nedaleko Benátek, kde čeká pět mladých žen a dívek na návrat manželů a nápadníků z moře. Dojde zde ke sporům vyvolaným žárlivostí, které končí až u soudu. Zachycuje zde život lidových vrstev.
dvoudílný, pro překladatelské potřeby
zde převládají skladby lyrické, milostné, žertovné a satirické.
Toman a lesní panna – úvodní báseň – Toman odjíždí na koni za svou milou, sestra ho varuje, aby se nedával doubravou. Ke své dívce přijíždí uprostřed zásnub s jiným. Zoufalý a nešťastný se navrací domů, tentokrát však doubravou, kde ho lesní panna za svatojánské noci zahubí – zřítil se do propasti. Dramatická skladba básně, využití kontrastů, zvukomalby (nad ouvalem sova houká), lyrickoepický charakter, písňový a lidový základ – lidové představy o kouzlu letní svatojánské noci, personifikace tajemných sil.
Nejvýznamnější je jeho činnost překladatelská: překládá z francouzštiny , angličtiny – J.Milton – Ztracený ráj, z němčiny – F.Schiller, J.W.Goethe. – dokázal tak schopnost češtiny odpovídajícím způsobem reagovat na náročný text. Psal lyrické verše, napsal i historickou romanci Oldřich a Božena.
O generaci mladší než Dobrovský, v český jazyk věřil.
napodobil zde ruskou epiku – byliny, hlavními hrdiny jsou bohatýři, kteří bojují proti nepřátelům vlasti, jsou zde i písně lyrické, humorně laděná zvířecí epika. Úvodní báseň – Bohatýr Muromec – Ilju Muromce miloval ruský lid pro jeho neohroženost a statečnost v boji proti Tatarům. Zdůrazňuje zde hrdinství ruského národa. I.M. vykoná mstu za smrt mládence, který byl ubit třemi Tatary.
teorie literatury a slohová čítanka – shromáždil zde ukázky české literatury od Husa po (Jungmannovu) současnost
vylíčil zde politické i kulturní poměry, stav jazyka a seznam jednotlivých literárních děl
víra v budoucnost českého jazyka.
pětidílný
slovní zásobu čerpal z literatury starší i nové, z lidového jazyka a nářečí, přejímal slova z jiných jazyků slovanských –zvl. Z polštiny a ruštiny, novotvořil. Přidával termíny latinské, podával výklad slov méně známých. Stal se základem dalšího rozvoje českého jazyka a literatury.
lyricko-epická báseń, poema
Hlavní myšlenka: hluboké filosofické úvahy o životě a o tom zda existuje život posmrtný – úvahy vkládá autor do úst svého hrdiny.
Námět – tragický příběh Viléma a Jarmily
Dějiště – severní Čechy, okolí Doks pod Bezdězem
1. zpěv – tragédie Jarmily – založen na kontrastu – rozjásaná májová příroda – sebevražda Jarmily
2.zpěv – ideový vrchol Máje – Vilémovy úvahy ve vězení – o životě a smrtiČí vinu pomstí příští den / Čí vinou kletbu nesu / Ne vinou svou
3.zpěv – dějový vrchol Máje: poprava Viléma – založeno na kontrastu – rozjásaná májová příroda – poprava Viléma – vyznání přírodě, rodné zemi a obžaloba společnosti
4.zpěv – závěr –básníkovo ztotožnění s ústřední postavou i poutníkem („Hynku! Viléme! Jarmilo!“); autor se po letech vrací na místo Vilémovy popravy – zamyšlení nad tragikou lidského osudu.
1. intermezzo – duchové na popravišti (po 2. zpěvu) čekají na návrat nešťastníka do země
2.intermezzo – obraz klidné horské krajiny (po 3.zpěvu), nářek Vilémových druhů, kteří ztratili svého vůdce
motto: „Dalekáť cesta má! Marné volání!“ – touha po volnosti v nesvobodném světě, pesimismus
Autorovým záměrem byla ostrá kritika tehdejší společnosti (rozvrácená rodina, bezcitnost v mezilidských vztazích, lhostejnost k osudu člověka, marnost vzpoury proti osudu) – autorova obžaloba společnosti i odraz jeho rozbolavělého nitra; v kontrastu ke kruté společnosti – obraz krásy májové přírody
Moderní básnická řeč
Obraz přírody – barvitost, citová působivost, barvy světlostně kontrastní, pastelové, záměrná kombinace (modrá a bílá, zelenorůžová) Jak holoubátko sněhobílé pod černým mračnem přelétá. Po modrém blankytu bělavé páry hynou.Využití kontrastu v rovině tematické (jarní příroda – poprava, život – smrt), i jazykové (na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal)
romantická próza (povídka) o nešťastné lásce k umírající dívce
autobiografické rysy (hlavní postavou sám autor, ich forma)
pokus o hostorický román, záměr 4dílný, dokončen jen 1. kapitola - křivoklád.
(angl. house: dům X rod)
obavy z pohřbení zaživa. Dokázal vyvolat pocit hrůzy a tajemnosti.
paralela mezi prostředím a duševními stavy hrdinů
Jazyk díla: lidové prostředky, živé dialogy, zvukomalba (ke stolu se plíží tiše Polednice jako stín. Vodník: vyvalily se vlny zdola/roztáhly se v šírá kola, Holoubek: holoubek vrká/srdce pukápopis osoby stručný, ale názorný (Polednice: malá, hnědá, tváře divé, /pod plachetkou osoba. Zlatý kolovrat: Vyšla dívčina jako květ,/ neviděl také krásy svět.Vyšla babice, kůže a kost)Líčení krajiny – úsporně, ale názorně (jedním veršem) (okolo lesa pole lán – Zlatý kolovrat; okolo hřbitova cesta úvozová - Holoubek
Kytice měla velký ohlas – inspirace pro hudebníky: Dvořák – Svatební košile, Holoubek, Fibich – Vodník. Malíři – Aleš, Mánes, Zrzavý
Kytice – úvodní symbol mateřídoušky na hrobě zemřelé matky je útěcha pro její děti, sirotky, 2.část vyjadřuje poslání sbírky (autor přirovnává své pověsti ke kytici uvité z mateřídoušky; matka jako symbol vlasti, národa)
Poklad – námět Velkého pátku – odkrývají se poklady; matka pro bohatství zapomněla v jeskyni (otevřené skále) dítě; po roce se v modlitbách k dítěti vrací, myslí jen na jeho záchranu, bohatství ji už neláká (zlato se proměnilo v kamení)
Svatební košile – balada o návratu mrtvého milého; dívka prosí v modlitbách, aby se vrátil, jinak vyhrožuje sebevraždou (= provinění); mrtví milý si přichází pro nevěstu v měsíční noci, vezme jí modlitební knížky, růženec i křížek po matce a spěchají na hřbitov; dívka se ukryla v umrlčí komoře, zachránila se modlitbami a pokáním (život vítězí nad smrtí).
Polednice – rozhněvaná matka přivolala na neposlušné dítě polednici, pak se ho snažila zachránit, ale v náručí ho udusila
Zlatý kolovrat – pohádka (námět B.Němcová) o krásné Dorničce, která se měla stát ženou krále, ale nevlastní matka s dcerou ji v lese zabily; zločin vyšel najevo – za zlatý kolovrat, přeslici a kužel stařeček vyměnil dívčí ruce, nohy a oči a živou vodou dívku zahojil; podvedený král obě zlé ženy potrestal stejně, jako ony Doru; odsouzeno sobectví a touha po bohatství, zvítězilo dobro
Štědrý den – touha po poznání budoucnosti; sestry Marie a Hana prosekaly o půlnoci led – vidina Haniny svatby a Mariiny smrti ve vodní hladině se splní; příběh vytvořen uměle, využity lidové obyčeje (o budoucnosti raději jen snít)
Holoubek – balada; mladá žena zabila svého muže a znovu se vdala; nad jeho hrobem tklivě zpíval holoubek o její vině – svědomí ji dohnalo k sebevraždě
Záhořovo lože – báseň o vině a odpuštění (motiv dobra); legenda barokně romantická; cesta mladého poutníka do pekla (otec ho úpisem zaprodal Satanu), setkání se zločincem Záhořem, který mu o pekle vypravuje; mladíkův návrat – zdrtil Záhoře zprávou, že na něho v pekle čeká úděsné lože – Záhořovo pokání (90 let), obrostl mechem, z jeho kyje vyrostla jabloň – získává odpuštěn
Vodník – krutý zásah zlé nadpřirozené síly – neposlušná dcera se utopila, stala se vodníkovou ženou, stýskalo se jí po matce, navštívila ji, ale nevrátila se a opustila dítě – krutá vodníkova pomsta; střetnutí dvou mateřských lásek, bezvýchodná situace volby;
Vrba – sepětí mladé ženy s vrbou (zakletí); vrba byla skácena – žena zemřela; kolébka pro dítě z vrbového dřeva = matčino náručí; píšťalka z vrbového proutí = matčin hlas
Lilie – balada o dívce, která se po smrti vtělila v bílou lilii; v noci jako dívka okouzlí muže a stane se jeho ženou; chrání ji (květ) zdí před sluncem; v jeho nepřítomnosti dá matka zeď zbořit a tím dívku zahubí
Dceřina kletba – balada; dialog matky s dcerou, která zabila své dítě a chce se oběsit; proklíná svého svůdce i matku
Věštkyně – alegorie; projev vlastenectví, víra v budoucnost národa; motiv národního smutku a naděje (motiv proroctví); věštkyně jako Libuše předpovídá osudy českého národa
narodil se ve zchudlé měšťanské rodině, bídně se musel protloukat již na studiích, rád cestoval – pěšky – nejdále do Itálie, nejraději v severních Čechách – Máchovo jezero, Krkonoše, východní Čechy, střední Čechy – Mělnicko a Kokořín, zříceniny starých hradů. Velmi dobrý chodec, v jižních Čechách měl svou lásku – vdala se, druhá láska v Praze Lory – seznámil se s ní v domě u Kajetánů (v divadle – hrál zde jako student). Studoval práva, po studiích začal psát verše – nejprve německy, protože neuměl pořádně spisovnou češtinu, znal jen lidovou Versuche des Ignar Mácha – tvořeno pod vlivem německé romantické literatury. První české básně: V svět jsem vstoupil – zde vyjadřuje zklamání, které prožívá, uvědomuje si, že svět je docela jiný, nežli si jej představoval „hledám lidi mém jak ve snu žili / bez srdce však larvy najdu jen“, hledá lidi odpovídající jeho ideálům, nachází však pouhé masky.
První české básně: V svět jsem vstoupil – zde vyjadřuje zklamání, které prožívá, uvědomuje si, že svět je docela jiný, nežli si jej představoval „hledám lidi mém jak ve snu žili / bez srdce však larvy najdu jen“, hledá lidi odpovídající jeho ideálům, nachází však pouhé masky.
historické drama, kritika společnosti a církve, úsilí o svobodu, myšlenky všeslovanské vzájemnosti
záhada zamčeného pokoje
báseň, smutný námět – smrt krásné Lenory, dialog truchlícího básníka s havranem (krkavcem) o neodvratnosti smrti a zániku a pomíjivosti krásy a života. Využívá zvukomalebný refrén (nevermore), připomíná krákání havrana a navozuje smutek.
Narodil se v podkrkonošském Miletíně. Vystudoval gymnázium v Hradci Králové, filosofii a práva v Praze. Živil se nuzně jako úředník různých vědeckých institucí, až se ve čtyřiceti letech stal archivářem města Prahy. V mládí byl přítelem Palackého a Máchovým; redigoval Pražské noviny, podílel se na Slovanském sjezdu r.1848 a byl i členem delegace do Moskvy r.1867.
Byl přesvědčen, že lidová slovesnost uchovala zbytky mýtů, dávných představ o světě a jeho mravním řádu. Hlásil se v tomto směru k německým romantikům, bratřím Jakobu a Wilhelmovi Grimmům. Z lidových bájí a pověstí vytváří svébytná díla – hl. balady.
Erben psal odborné studie o slovanské mytologii, jako sběratel vydal třísvazkovou edici Písně národní v Čechách (1842 – 1845), později rozšířil na Prostonárodní české písně a říkadla (1864 – 2200 písní s komentářem).
Byl též pilný editor a překladatel, vydával staročeské památky (Štítného, Husa), přeložil 2 zpěvy staroruské (O výpravě Igorově, Zadonština). Svou básnickou tvorbou ovlivnil Jana Nerudu, který ho pokládal za vrchol české poezie.
Významný sběratel lidových pohádek. Pohádkami nebojuje za pokrok jako Němcová, ale vidí v nich obraz lidového života v minulosti, snaží se zdůraznit původní úzkou příbuznost slovanských nářečí, jednotu obyčejů, zvyků, postojů k přírodě a životu u všech slovan. kmenů. Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních 1865 – nejznám. Dlouhý, Široký a Bystrozraký – zde shledával obraz mýtu o osvobození bohyně léta ze zajetí zimy; Tři zlaté vlasy děda Vševěda – stopy mýtu slunečního; Pták Ohnivák a liška Ryška, Zlatovláska, Živá voda –převládají náměty kouzelné, jsou psány lidovým jazykem bez dialektismů.
Významný sběratel lidových pohádek. Pohádkami nebojuje za pokrok jako Němcová, ale vidí v nich obraz lidového života v minulosti, snaží se zdůraznit původní úzkou příbuznost slovanských nářečí, jednotu obyčejů, zvyků, postojů k přírodě a životu u všech slovan. kmenů. Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních 1865 – nejznám. Dlouhý, Široký a Bystrozraký – zde shledával obraz mýtu o osvobození bohyně léta ze zajetí zimy; Tři zlaté vlasy děda Vševěda – stopy mýtu slunečního; Pták Ohnivák a liška Ryška, Zlatovláska, Živá voda –převládají náměty kouzelné, jsou psány lidovým jazykem bez dialektismů.
(1809 - 1849)
byl americký romantický básník, prozaik, literární teoretik a esejista, autor zpravidla fantastických a mystických příběhů. Je zakladatelem detektivního žánru. Dokázal mistrovsky zachytit stav osoby, která příběh vypráví. Další díla lze považovat za ranou science fiction, z jeho pera pochází i několik humoristických příběhů. Svým dílem definoval podobu moderní americké literatury. Jeho soukromý život byl velmi chaotický, plný neúspěchů, po smrti své milované manželky propadl alkoholu. Je považován za zakladatele detektivní, hororové a fantastické literatury a prvního symbolistu.
Narodil se v Kutné Hoře a studoval v Praze a v Hradci Králové, kde se sblížil s V.K.Klicperou, který působil jako profesor na tamním gymnáziu. Po studiích putoval s kočovnými divadelními společnostmi, od počátku třicátých let žil a působil v Praze. Opustil zaměstnání vojenského účetního a věnoval se literatuře a divadlu. Byl redaktorem a přispěvatelem společenských časopisů – Květy, Posel z Prahy.
Za revoluce 1848 vydával politický list Sedlské noviny. Od roku 1834 vedl Tyl ochotnickou divadelní společnost, mezi jejímiž členy byli i K.H.Mácha, K. Sabina aj. a jejíž působiště – tzv. Kajetánské divadlo na Malé Straně – se stalo střediskem národního života té doby. V letech 1846 – 1852 byl dramaturgem českých her ve Stavovském divadle.
Po porážce revoluce byl vyštván z Prahy, byl zbaven místa ve Stavovském divadle, kde byly české hry počátkem padesátých let zastaveny, a putoval s kočovnou společností, jeho hmotnou situaci ztěžovala nutnost starat se o početnou rodinu – měl 7 dětí, jeho ženou byla herečka. Zemřel na své divadelní pouti v Plzni ve věku 48 let.
Tyl psal žánrově pestré povídky s historickou i současnou tématikou – Rozina Ruthardová, Dekret kutnohorský; ze současnosti – příběhy ze života umělců – Divadelní ředitel, Pouť českých umělců; na náměty sociální – Chudí lidé – život podkrkonošských tkalců; otázkou vlastenectví se zabývá v práci – Poslední Čech.
Rozervanec – o K.H.Máchovi – jeho intimní život, tvrdí, že neslouží národu, že oslavuje loupežníky, nepěkně rozpitvává vztah k Lory. Oba umělci se neměli rádi, Tyl to prezentoval veřejně.
zachycuje život pražských lidových vrstev – odehrává se během oblíbené velikonoční pouti a slavnosti pražských ševců - k popularitě přispěla píseň – Kde domov můj (nápěv František Škroup) – znárodněla a stala se státní hymnou 1918
1812
rozsáhlý epos s autobiografickými prvky. Hlavním hrdinou je mladý anglický šlechtic Childe Harold (zklamaný samotář), který se rozchází se svou společenskou vrstvou a vydává se na cestu Evropou (Portugalsko, Španělsko, Albánie, Řecko atd.)
Celá skladba se vyznačuje rozsáhlým popisem přírody. Hrdina uniká ze světa reality do prostředí představujícího iluzi. Vzpomíná na slavnou minulost zemí, jimiž prochází a jež tak kontrastují s tyranstvím a porobou nesvobodných národů. Již od této první knihy vystupují v jeho díle revoltující hrdinové, střetávající se se světem. (básně - Džaur, Korzár a Lara, veršovaná dramata Manfred a Kain).
dějiště – jižní Čechy, cizina i pohádkový svět, 1pol.19. stol.Příběh Švandy a Dorotky, překážkou je Švandova chudoba; cesta do světa za penězi s očarovanými dudami (poznal matku – vílu), setkává se s Vocilkou – záporný typ, schopen každé špatnosti; zběhlý student, člověk bezcharakterní, vychytralý, zbabělý, prospěchář, příživník, darebák. – pod jeho vlivem i pro peníze zapomíná na domov a Dorotku, která ho s Kalafunou (prostý český člověk, muzikant, vlastenec, obětavý, neschopný zradit přítele)ve světě našla. Švanda je uvězněn v pohádkovém světě krále Alenora a princezny Zuliky, okraden a zrazen Vocilkou; pomoc matky Rosavy, ale za to, že se prozradila, je královnou víl Lesanou vyhoštěna mezi divé ženy na tak dlouho, dokud některá dívka věrností nevysvobodí Švandu ze všech nebezpečí; Švandův návrat domů, Dorotčin hněv pro jeho zradu, Švanda o svatojánské noci hledá divotvorné koření lásky, oblouzen lesními pannami, zachráněn Dorotkou, kouzla mizejí, i Rosava zbavena trestu. Švanda se polepší.
Dorotka – prostá venkovská dívka, dcera hajného Trnky, věrná, moudrá, obětavá, statečná.Oslavuje zde domov a český lid, jeho síly, lásky, obětavosti, věrnosti, statečnosti, českého muzikanství, známého po světě; peníze porušují vztahy mezi lidmi; kritizuje příživnictví, bezcharakternost, sobectví, nekritický obdiv k cizině; oslavuje i mateřskou lásku, schopnou nejtěžších obětí.
Jazyk je prostředek charakteristiky postav – světácký – komolení českých slov – Vocilka, neživotný a strojený – Zulika, Alenoros, Alamír, jadrný česky, lidový – Kalafuna, Švanda, Dorotka, poetický – víly mluví ve verších.
Děj proložen písněmi – vyznání lásky k vlasti – Na tom našem dvoře, morálka založená na penězích – Peníze jsou pány světa.
dějiště – jižní Čechy, cizina i pohádkový svět, 1pol.19. stol.P
idea této skladby vznikla ještě v Moskvě, Inspiroval se Nestorovým letopisem, v němž vypráví o tom, jak ruský kníže Vladimír přikázal utopit v Dněpru sochu pohanského boha Peruna. Havlíček tohoto boha zlidštil tím, že mu dal podobu panského služebníka (deputátníka). Vzájemný vztah Peruna a vládce Vladimíra, určený tím, že bůh je u cara sluhou, umožnil Havlíčkovi účinně vyjádřit základní myšlenku skladby, že totiž náboženství se stává v absolutistických režimech pomocníkem k ovládání lidu.
Car Vladimír je zobrazen ve své odpudivé podobě absolutistického vladaře se všemi necnostmi: omezeností, hrubostí, nadutostí a krutostí. Všechny tyto vlastnosti zbavují panovníka jakékoli svatozáře. Také obraz boha Peruna je koncipován tak, aby odporoval čtenářově představě boží všemohoucnosti. Hlavní dějová zápletka, spor mezi carem a bohem, který končí Perunovou popravou, odhaluje vlastní vztahy mezi církví a státem. Lid po Perunově smrti odmítá platit daně, avšak bez pomoci církve nelze vládnout lidu. Nebudou-li poddaní mít nad sebou boha, snadno odmítnou poslouchat i cara. („Někdo musí nad sedláky rachotiti hromem, bez boha neobstojíme, jen jiného honem!“) Do děje vstupují policajti, vojenský soud, ministerská rada, papež i jezuité.
veršovaný román
Ve venkovském sídle poznává Oněgin ušlechtilou Taťánu, vzbudí v ní lásku, sám však ji neopětuje. Lehkomyslně vzbudí žárlivost přítele Lenského a v souboji ho zabije. Otřesen touto tragédií odchází do ciziny. Ale ani tam nenajde klid. Když se po letech vrátí, setká se s Taťánou, provdanou za staršího generála. Vášnivě se do ní zamiluje, ale Taťána ho odmítne. Oněgin tak ztrácí poslední naději, že najde smysl života.
látku čerpal ze staré irské pověsti, v níž vystupuje midasovský král s oslíma ušima. Tuto skutečnost chce před světem utajit popravami holičů, kteří o ní vědí – alegoricky je zde vyjádřena myšlenka, že sebelepší snahy absolutního vládce vedou nutně k hrůznému násilí. Skladba je méně útočná, prostupuje ji ironie a shovívavý humor. Zaměřením skladby bylo vysmát se hlouposti všech korunovaných hlav, která je stejně nebezpečná jako zřízení, v němž je všechna moc dána jedinému člověku.
1788-1825
ovlivnil rozvoj evropského romantismu. Patřil ke staré anglické aristokratické rodině rodině, rozešel se se svým prostředím, se ženou, většinu života strávil v Itálii. Zemřel na morovou nákazu, když pomáhal řeckým bojovníkům za svobodu proti tureckým utlačovatelům. Je tvůrcem lyrickoepické povídky a básnických dramat, napodobovaných v celé Evropě.
4. FÁZE NÁRODNÍHO OBROZENÍ
zahrnují několik druhů lidové slovesnosti – pohádky, místní pověsti a legendy. Na rozdíl od Erbena nešlo Němcové o zachycení původní podoby pohádkových motivů ani o odborný národopisný přepis, spíše o vlastní převyprávění lidové látky. Jednotlivé pohádkové motivy upravovala tak, aby zobrazovaly typické prostředí s typickými postavami českého lidu i s jeho povahovými vlastnostmi. Hlavní myšlenkou pohádek Němcové je demokratická zásada rovnosti všech lidí, uskutečnění spravedlivé vlády a vítězství mravních hodnot nad silami zla.
vznikly ze zájmu národopisného a sběratelského. Němcová se snažila zachytit podobu pohádek tak, jak je slyšela z úst vypravěčů, nebo jak je nalezla ve vydaných sbírkách. Za jednu z nejlepších pohádek je označována O dvanácti měsíčkách:
literární směr první poloviny 19. století, jméno odvozeno od románu – moderního slovesného útvaru, v němž obraznost a citovost převládla nad rozvážnou rozumovostí
je životním pocitem a postojem člověka k společnosti a k světu, postihuje konflikt individua a společnosti, protispolečenská vzpoura osamoceného jedince končí nezdarem; vybírá si mimořádné, tajemné okolnosti života, divoké přírodní scenerie, libuje si v tajemnosti, silných citech a vášních, tragických záležitostech.
Prostředí – pustá příroda – rozeklané skalní stěny, zříceniny, moře, nepřístupné kláštery na skalách, vězeňské cely atd.
romantický hrdina splývá většinou s autorem, je výjimečný, vyniká silou citu a vášně, trpí často oslabenou vůlí, bývá znuděn životem, jenž se mu stává přítěží.
Hledá únik v protispolečenském gestu nebo v násilném činu. Touží po lásce, ale ví, že skutečnou lásku nenajde, může milovat jen nešťastně, protože miluje vysněný ideál.
(V životopisech romantických básníků najdeme mnoho tragických lásek).
Hrdinové – vyděděnci společnosti – piráti, loupežníci, kati, cikáni, mniši.
romantická hrdinka je spoutána konvencemi, jejichž jménem odmítá tragickou lásku. Stendhalovy hrdinky jsou spíše obětí lásky. Pro romantický zákoník je příznačné, že se hrdina zamilovává do ženy, která patří jinému (kdyby byla volná, ztratila by přitažlivost).
V dílech autorů romantismu jsou často patrné i prvky realismu (např. v popisu neutěšeného prostředí).
Narodila se ve Vídni jako dcera (Barbora Panklová) panského kočího, Němce Josefa Pankla, a české služky Terezie Novotné. Dětství prožila v Ratibořicích u České Skalice, otec zde byl v letních měsících na zámku ve službách vévodkyně Zaháňské (paní kněžny), pouze na zimu odjížděl do Vídně. Nejsilněji na ni zapůsobila její babička Magdaléna Novotná. Do školy chodila v České Skalici, později ji rodiče dali na vychování k zámeckému správci v Chvalkovicích. Tam se poprvé seznámila s módní německou romantickou literaturou.
Již v sedmnácti letech se na nátlak matky provdala za úředníka finanční stráže Josefa Němce. Byl dvakrát starší. Patřil k uvědomělým vlastencům a pro své národní cítění nabyl oblíben u představených a byl často překládán. Manželství od začátku nebylo šťastné, oba povahou odlišní. Mladá žena toužila po člověku, s nímž by mohla sdílet své ideály a který by jí pomáhal rozšiřovat její duševní obzory. Němec, roztrpčený a unavený nepříjemnou státní službou, býval často drsný a odměřený.
Za pobytu v Praze 1942 – 1845 poznala Němcová pražskou vlasteneckou společnost a seznámila se s předními českými spisovateli. Velký význam měl pobyt na Chodsku – poznávala život měšťanů i venkovského lidu. Na Domažlicku pokračovala v tvorbě pohádek, psala národopisné články a obrázky ze života společnosti ve městech i o sociálních poměrech na venkově. V revolučním roce 1848 byli oba manželé veřejně činní. Pro aktivní účast v revolučním hnutí byli Němcovi pronásledováni rakouskými úřady a jejich činnost stále sledovala tajná policie. Josefa Němce vyšetřovali, překládali z místa na místo, nakonec i na Slovensko a do Uher, až posléze byl zbaven služby.
V padesátých letech se hmotná situace rodiny stále zhoršovala. Němcová ochuravěla, podrážděný manžel ji nechápal, vyvolával prudké výstupy a odmítal dávat peníze na domácnost, takže Němcová musela často krýt výdaje ze svého skromného spisovatelského výdělku. Dovršení neštěstí – smrt syna Hynka, do něhož vkládala velké naděje. V této době vznikalo její největší dílo Babička.
Děj se odehrává ve střední Anglii na konci 12.stol. za vlády krále Richarda Lví srdce, který se vrací v přestrojení z křížové výpravy a ze zajetí do vlasti. Zemi zatím spravuje jeho intrikánský bratr Jan, zv. Bezzemek, podporovaný normanskými šlechtici, jež terorizovali lid a pošlapávali práva staré saské šlechty. Krále provází mladý rytíř Wilfred Ivanhoe, syn saského šlechtice Cederika z Rotherwoodu. Ivanhoe se stane vítězem rytířského turnaje za pomoci Černého rytíře (Richarda Lví srdce. Poražen je normanský rytíř Guilbert – chce se mstít. V příběhu se objevuje i lučištník Locksley ( ve skutečnosti zbojník Robin Hood ze scherwoodského lesa).
Scott dovedl přiblížit minulost především vystižením dobového koloritu – věrné zobrazení životního prostředí, zvyků. Dovedl vyvolat atmosféru rytířských dob – turnaje, slavnosti, bitvy. Je to svět cti a hrdinství, mravní ušlechtilosti a vlasteneckého nadšení.
1771-1832
zakladatel historické povídky a románu. Začal psát historické povídky (Jezerní panna). Historický román z dějin Skotska – Waverly – vydal anonymně, nebyl si jist úspěchem, velký ohlas.
za proticarskou vzpouru byl poslán do vyhnanství, r.1827 se vrací, ale až do smrti zůstal pod policejním dozorem. Byl zabit v souboji. Drobnější skladby – Kavkazský zajatec, Bachčisarajská fontána a Cikáni. Nejslavnější dílo – veršovaný román Evžen Oněgin.
představuje člověka, který je ochoten zaprodat se nadpřirozeným silám a dopustit se v honbě za osobním štěstím i zločinu.
pocházel z kupecké rodiny v Borové u Německého (dnes Havlíčkova) Brodu. Po studiích na gymnáziu v Brodě, odešel na teologii do Prahy. V kněžském povolání viděl možnost, jak výchovně působit na lid. Kasárenský způsob života v semináři, poutající jeho svobodného duch, a protičeský postoj ředitele semináře však způsobily, že v Havlíčkovi vznikl odpor proti církvi. Profesoři to poznali – vyloučen. Odešel jako vychovatel do Ruska. Zprvu nadšen vším, co viděl, pod vlivem poznání ruské reality vystupuje k ní kriticky a satiricky. Píše epigramy, seznamuje se s dílem Gogolovým, které překládá (např. Mrtvé duše). Stává se redaktorem Pražských novin s literární přílohou Česká včela, v roce 1848 zakládá vlastní Národní noviny, po zastavení Národních novin vydává v Kutné Hoře časopis Slovan. I ten zastaven, protože zde vedl prudké útoky proti posluhovačům Vídně, odhaloval pravé úmysly vlády. Koncem roku 1851 byl zatčen a odvezen do Brixenu v Tyrolích a tam čtyři léta internován. Po propuštění těžce onemocněl a zemřel v Praze, nedlouho po smrti své manželky Julie, s níž se už po návratu nesetkal.
Píše epigramy, seznamuje se s dílem Gogolovým, které překládá (např. Mrtvé duše). Stává se redaktorem Pražských novin s literární přílohou Česká včela, v roce 1848 zakládá vlastní Národní noviny, po zastavení Národních novin vydává v Kutné Hoře časopis Slovan. I ten zastaven, protože zde vedl prudké útoky proti posluhovačům Vídně, odhaloval pravé úmysly vlády. Koncem roku 1851 byl zatčen a odvezen do Brixenu v Tyrolích a tam čtyři léta internován. Po propuštění těžce onemocněl a zemřel v Praze, nedlouho po smrti své manželky Julie, s níž se už po návratu nesetkal.
V době Bachova absolutismu nemohly tyto skladby vyjít, kolovaly v opisech. Tiskem začaly vycházet až v šedesátých letech. Pro svůj statečný zápas za práva národa – milován lidem jako málokterý český spisovatel. Jeho poezie byla vzorem pro Jana Nerudu a další satiriky. Havlíčkův pohřeb se stal jedinečnou protivládní demonstrací českého lidu. Vypráví se, že Božena Němcová před zraky policie položila na rakev Havlíčka trnovou korunu.
1856 – příběh dcery obecního pastýře Jakuba; vesničany označována za „divou“ (matce prý podstrčila polednice své dítě, protože se prohřešila, když v poledne odešla ze světnice); Bára vyrůstala ve volné přírodě, odlišovala se od ostatních; pomohla přítelkyni Elšce z fary – postrašila ženicha, který jí byl vnucován (bohatý rychtář), ale ona ho nechtěla; za to Bára potrestána – zavřena v noci do umrlčí komory; tam ji našel myslivec, oblíbil si ji. V závěru dvě svatby – Elška a lékař, kterého měla ráda, Bára a myslivec. Bára – nezávislá, silná, temperamentní, statečná, zdánlivě drsná, ale v jádru ušlechtilá a citlivá, odvážná a smělá, přerůstá konvenční představy o pasivitě ženy v tehdejší společnosti.
všímá si národního uvědomění, lidové kultury, sociálních otázek
zážitky a dojmy z Chodska
realistické prvky, zobrazuje dobu selského Pugačevova povstání
cyklus cestopisných črt, dobových reportáží, v nichž vyjadřuje odpor k carské samovládě a sympatii k ruskému národu
charakterizoval je jako malinké nádoby, do kterých vztek svůj nalívám, aby mi srdce nesežral. V knižním vydání je posměšně věnuje církvi, králi, múzám, světu. Jsou to drobné satirické úvahy, krátké útočné básně. V prvním charakterizuje ostatní – Jehly, špičky, sochory a kůly/stesal, skoval, zostřil, sebral kvůli/vojně s hloupostí a zlobou místo šavel / Borovský Havel
„Nechoď, Vašku, s pány na led,/ mnohý příklad máme, /že pán sklouzne a sedlák si / za něj nohu zláme.“„Odkud vzalo – zkouším žáky – / Jméno Rakous začátek? – / „Od raků, neb oni taky / chodí pořád nazpátek!“
námět poskytly Havlíčkovo zatčení a cesta do Brixenu. Ironicky zde zobrazil své dobrodružné cestování, aby lépe zobrazil mocenskou zvůli policejního režimu. (ironie – „Od všech z Vídně pozdravení, pan Bach je líbá…“; sarkasmus – parafráze zatýkacího rozkazu „Bach mi píše jako doktor, že mi nesvědčí v Čechách zdraví, že prej potřebuju změnu povětří“) Také popis cesty přes Alpy posloužil Havlíčkovi k ostrým výpadům proti vládě.
Matka vydává svého syna za dceru, aby ho uchránila před vojnou.
Děj se odehrává v Anglii 18. století.
Příběh vypráví o paní Bennetové, která chce za každou cenu co nejlépe provdat svých pět dcer. Dozví se, že se do sousedství přistěhoval mladý, bohatý a svobodný muž pan Bingley a spolu s ním přijel i jeho bohatý přítel pan Darcy.
Na plese se rodina Bennetových seznámí s oběma muži. Vztah pana Darcyho a Elizabeth je od začátku napjatý. Ona ho považuje za arogantního a povrchního. Naopak jeho přítel Bingley je ze sestry Elizabeth, Jane, unesen. Paní Bennetová je nadšena z možnosti provdat takto dobře dceru. Pan Darcy však panu Bingleymu sňatek vymluví a odjedou ze sousedství.
Po čase dojde k jejich opětovnému setkání s rodinou Bennetových. Přes vzájemné špičkování Elizabeth a pana Darcyho mezi nimi propukne láska. Když pan Darcy pomůže zabránit skandálu její sestry Lydie, která utekla s důstojníkem Wickhamem, Elizabeth zjistí, že pan Darcy není zlý, jen uzavřený a svolí k jeho žádosti o ruku. Jane a pan Bingley se také zasnoubí. Paní Bennetové se začne plnit sen provdat všechny dcery.
Podtitul: Obrazy venkovského života
Vznik v nejtísnivějším období života – smrt syna Hynka, hmotný nedostatek. Vyrůstá ze vzpomínek na dětství, pro útěchu se utíká ke vzpomínkám na babičku, ty rozšiřuje o poznání lidového života například z Domažlicka; hlavní záměr je ukázat harmonický život prostých lidí. Babička – Magdaléna Novotná je člověk, který prošel životními těžkostmi a zápasy a dovedl se jimi poučit, aby dospěl vyrovnanosti a moudrosti. Doplňuje ji svými představami a zkušenostmi.
matka Němcové – málomluvná, zpanštělá, neměla pochopení pro venkovský život otec – pan Prošek (Jan Pankl) – jednoduchý, přímý, srdečný, sdělný Barunka – zvídavá, citlivá, bystrá Jan, Vilém a Adélka – bezstarostné a hravé dětství Lidové typy – mlynář, Kristla s ženichem Jakubem, rodina Kudrnova Panský svět – kněžna, komtesa Hortensie
Postavy:
Kompozice – dvě dějová pásma: příjezd babičky, život na Starém bělidle, popis všedního dne, návštěvy ve mlýně, cesty do myslivny, vyprávění o Viktorce začíná v osmé kapitole, jde o popis roku na Starém bělidle – nástup léta – rozkvetlá louka, slavnost Božího těla, svatojánský večer, pouť do Svatoňovic; podzim – babí léto, křížaly; zima – pohádky při rozehřátých kamnech, vánoční zvyky, přástky; jaro – příroda se probouzí, děti topí Mořenu…, i příběhy jsou zarámovány přírodními náladami – Viktorčina smrt letní bouřkou; příběh Kristly a Jakuba Míly – spojeno s radostí dožínek.
Kompozice je uzavřena úvodním prologem – vzpomínky na babičku. Epilog – babiččina poslední léta a smrt. Babiččin poměr k práci – příklad pracovitosti – včely – práce povznáší a dává smysl života – „je veselo člověku, když vidí ty včeličky celý den létat z úlu do úlu a pilně pracovat“ (kap.12) Vlastenectví babičky – zde vyjadřuje B.N. svůj vlastenecký odkaz – vyzývá děti – „Milujte tedy i vy českou zem co matku svoji nade všecko, pracujte pro ni jako hodné děti“ (kap.XI.)
Jazyk díla – velké vypravěčské umění – vyjadřuje city, nálady, myšlenky, dovede vhodným obratem a popisem vystihnout každou postavu a každý výjev. Řeč vychází z řeči lidu. Literární historie zjistila nejednu odchylku mezi dílem a skutečností – poměr mezi babičkou a její dcerou Terezou byl ve skutečnosti napjatější než v líčení Němcové, babička se pro neshody s dcerou přestěhovala po pěti letech do Vídně a tam také zemřela. Také paní kněžna, hrdá aristokratka plná rozmarů, jeví se ve skutečnosti jinak, příběh Viktorky měl jinou, drastičtější podobu.
1856 – realistická povídka – obraz venkovského života – zbohatlý pan Skočdopole si koupil zámek a šlechtický titul; přijíždí se služebnictvem a psem Joli. Odlišný je život v podzámčí – chudoba, hlad, utrpení dětí, cholera, zemřela vdova Karásková, syna Vojtěcha se ujal krejčí Sýkora; intriky na zámku, cholerou onemocní i paní Skočdopolová, léčí ji lékař, který zná i prostředí chudých – promění se, pomáhá chudým, před odjezdem do Itálie poskytne peníze na studia Vojtěchovi, který se za záchranu Joliho dostal předtím do barončiných služeb; paní se smíří i s tím, že její muž má nemanželské dítě Emila.
Hlavní myšlenkou díla je podat obraz sociálních rozdílů na vesnici, úsilí o lepší život chudých – představa světa harmonického, usmířeného, zbaveného rozporů (idealizace). Základní stavební princip – kontrast. Sobectví, bezcitnost, přetvářka – vzájemná pomoc, obětavost. Bezstarostný život v přepychu – hlad, chudoba, zápas s cholerou. Panský pes – Jozífkova smrt. V závěru povídky dochází ke zlomu a obratu – od realistického pohledu na svět k romantické představě harmonického světa = idealizace (vliv utopického socialismu)
1775-1817
anglická spisovatelka, představitelka tzv. rodinného románu (domestic novel). Ve svých dílech obvykle zachycovala život venkovských vyšších vrstev. Hlavními postavami jejích děl bývají inteligentní, morálně silné hrdinky, které ostře kontrastují s pošetilostí svého okolí.
anglická spisovatelka, představitelka tzv. rodinného románu.
Ve svých dílech obvykle zachycovala život venkovských vyšších vrstev. Hlavními postavami jejích děl bývají inteligentní, morálně silné hrdinky, které ostře kontrastují s pošetilostí svého okolí.
Franc. spis., dramatik, později psal historické romány, které se vyznačovaly napínavým dějem, neobvyklými zápletkami a efektním rozuzlením, což bylo často na úkor historické věrohodnosti.
Psal ve velkém, psaní ho živilo, jako autor byl velmi produktivní (napsal toho hodně).
třídílný cyklus básní, zobrazující vývoj lidstva
francouzský básník, prozaik, dramatik, esejista a politik, vrcholný představitel romantismu.Po vysoké škole se věnoval jen literatuře a publicistice.
Ve 40. letech odešel do vyhnanství do Belgie ana anglické ostrovy blízko normandského pobřeží (žil zde téměř 20 let, vznikala tu jeho vrcholná díla.
populární dobrodružný román s historickým námětem z Francie 17. století. Romantický příběh o cti, věrnosti a lásce se odehrává na pozadí upevňování absolutistické moci francouzského krále.
romantický historický román, který se odehrává v Paříži za vlády Ludvíka XI. (15. století)
Kněž chrámu Matky Boží v Paříi Klaudius Frollo se zamiluje do krásné cikánky Esmeralky, která tančívá před katedrálou. Chce ji dát unést ohyzdným zvoníkem QUasimodem (ošklivý, hluchoněmý, všemi nenáviděný hrbáš, který je ale narozdíl od ostatních postav schopen čistých citů). Esmeraldu zachrání před únosem kapitán královských lučišníků Phoebus. Esmeralda se do něj zamiluje, ale on své city jen předstírá. Quasimodo je chycen, odsouzen na pranýř, všichni se mu posmívají, jen Esmeralda s ním soucítí.
Frollo kapitána probodne týdkou a z vraždy obviní Esmeraldu, aby s ejí pomstil za to, že ho stále odmítá. Esmeralda stane před soudem a při mučení se přiznává ke zločinu, který nespáchala. Před trestem smrti ji zachrání Quassimodo, který ji ukrývá v chrámové zvonici.
Pařížská chudina chce Esmeraldu osvobodit, Frollo dívku unese, a kyž jej znovu odmítne, vydá ji na smrt. Quasimodo ho svrhne z věže a zmizí. po letech najdou jeho tělo v hrobě s Esmeraldou, jak ji objímá.
pětidílný společenský román, odehrává se v 1. polovině 19. století.
Hlavní hrdina Jean Valjean je odsouzen pro krádež chleba na galeje, jeho trest se zvyšuje pro pokusy o útěk, nakonec trvá 12 let. Po návrahu mu kněz Myriel poskytuje přístřeší, Valjean ho okrade, ale kněz zabrání jeho zatčení (tvrdí, že mu vše daroval). Šlechetný čin obrátí Valjeana na dobrou cestu, ujímá se osiřelé dívky Cosetty a vychovává ji jako vlastní.
Po celou dobu jej pronásleduje výbalý dozorce na galejích Javert, který věří, že jednou zločinec, vždycky zločinec)
alegorický epos, který se zabýval revolučním hnutím Slavie
na lodní palubě probíhá symbolický spor mezi Slovany (Rusy a Polák) končí smířením - sňatkem Rusa a Polkou
rozsáhlá historická epická skladba z minulosti Slovanů, hlavní postavou dcera krále Přemysla Otakara I. Dagmar
cyklus dramat o životě ruské inteligence v předrevoluční době: hledání životních jistot, šťastného života. Dějovost je zpravidla potlačena, v popředí lyrický prvek, dramatičnost vyrůstá z postav a melancholické atmosféry. Obvykle laděno tragicky (představa nenaplněného snu). Charaktery určovány detailem
1878 – čerpá ze vzpomínek na rodnou Malou Stranu. Probíhají zde lidské i společenské konflikty, humorné i tragické osudy postav a figurek, jak je Neruda realisticky i kriticky viděl. Kritika maloměšťáctví a jeho projevů (nadřazenost, pokrytectví, vypočítavost, touha po majetku, pomluvy, lidská lhostejnost = příčiny tragédií). Autobiografické rysy. Jazyk je lidový, prostý i nespisovný.
publikované převážně v národích listech, později vydány v ěklika svazcích (Žerty hravé a dravé, Obrazy z ciziny, Proti srsti...)
verše s husitskou tematikou
časopisecký podtitul Sirotkova cesta
příběh chlapce jménem Oliver Twist, vychovaného v chudobinci nuceného zde snášet bezpráví, ústrky, krutost a hlad. Po útěku do Londýna se dostává do zločinecké bandy, při krádeži je zadržen nevinný Oliver, je osvobozen panem Brownlowem, znovu je unesen kumpány, pak zraněn, ošetřován a stává se adoptivním synem a dědicem pana Brownlowa
autor detektivních románů a povídek s hlavní postavou Sherlocka Holmese a jeho pomocníka doktora Watsona
humoristické a satirické povídky. Stylisticky velmi úsporné, dramatický spád umění zkratky a náznaku. Nostalgie a obraz společenských nedostatků, velká dramata na malém prostoru.
satirická komedie, omezený hejtman malého městečka, pokrytec a podvodník se dostane do konfliktu s vychytralým prospěchářem Chlestakovem. Chlestakov se vydává za očekávaného revizora a využívá situace k vlastnímu obohacení, využívá situace. V dramatu je kritizována hloupost, podlézavost, pokrytectví, úplatkářství, ale i pocit vlastní důleřžitosti a důstojnosti. Postavy jsou často charakterizovány svými jmény. Ironie směřuje na střední vrstvu společnosti.
V dramatu je kritizována hloupost, podlézavost, pokrytectví, úplatkářství, ale i pocit vlastní důleřžitosti a důstojnosti. Postavy jsou často charakterizovány svými jmény. Ironie směřuje na střední vrstvu společnosti.
společenský román, satira, ale i otřesný obraz nevolnického Ruska. Zachycuje putování podvodníka Čičikova, který využívá lidské hlouposti, skupuje od statkářů zemřelé nevolníky („mrtvé duše“) a chce je využít k finančním machinacím (ke zbohatnutí). Různí statkáři – přehlídka záporných postav a omezenosti, opět využita charakterizační funkce jmen (Líbeznický, Plesnicec, Psovský apod.) Gogolovy postavy se nevyvíjejí (statické portréty), obraz prohnilosti a zkorumpovanosti. Děj je přerušován lyrickými, úvahovými pasážemi (např. přirovnání ruska k uhánějící „trojce“ (výraz obdivu k vlasti)
Gogolovy postavy se nevyvíjejí (statické portréty), obraz prohnilosti a zkorumpovanosti. Děj je přerušován lyrickými, úvahovými pasážemi (např. přirovnání ruska k uhánějící „trojce“ (výraz obdivu k vlasti)
patetická (honosná, důstojná) prvotina, husitské téma u Čecha obvyklé
publikovaná v almanachu Ruch
1858 vyprovokovala odmítavou kritiku. Sbírka pesimistické lyriky, vycházející ze soudobé situace „za živa pohřbených“ a utlačovaných. Básně jsou poznamenané sarkastickou trpkostí společenského vyděděnce, odlišují se od ostatní dobové poezie v tom, že vyjadřují zklamání z doby, ze společenských poměrů, a mají tedy nadosobní platnost. Nejsou pouze výrazem rozbolavělého nitra, obsahují i protestní tón.
hlavním hrdinou je pražský měšťák Matěj Brouček, který odchází opilý z hospody Na Vikárce, spadl do sudu a usnul, ocitl se v husitské Praze, obležené Zikmundovými křižáky; setkává se s měšťanem Jankem Domšíkem (Janek od Zvonu), který ho pozve do domu, aby si odpočinul, převleče ho do dobových šatů, hovoří s ním o politické situaci; dává mu zbraň, ale Brouček s ní neumí zacházet, ač se chlubí svými hrdinskými činy; na rozdíl od statečných husitů se chová zbaběle, uteče z bitvy, má být jako zběh upálen; vtom procitá ze sna.
V tomto díle je kritizováno české maloměšťáctví, bezpáteřnost, prospěchářství a falešné vlastenectví. Matěj Brouček je představitel českého měšťanstva konce 19.stol.; stará se o vlastní prospěch, je pokrytecký, lhostejný k národu, bezcharakterní, zbabělý, prospěchářský, používá vlastenecké fráze.
líčí dětství, mládí a zrání hrdiny, narozeného po smrti otce, vyrůstajícího v neutěšeném rodinném prostředí; matku utrápí druhý manžel. David je poslán do internátní školy (snáší zvůli ředitele), snáší pak i útrapy od svého otčíma při podřadné práci ve skladišti, prožívá řadu těžkých chvil, nakonec se ožení s Agnes a založí si šťastnou existenci v Austrálii.
Prožil málo radostné dětství; otec, drobný úředníček, se octl ve vězení pro dlužníky, kam jej následovala i žena s dětmi. Už ve dvanácti letech si musel mladý Dickens vydělávat na živobytí. Pracoval v dílně na výrobu leštidel na boty, v ponurém prostředí s hrubými lidmi.
Proto se spisovatel tak často zabývá osudy nešťastných dětí bez domova a rodiny, které se musejí na vlastní pěst probíjet životem. S pochopením sleduje růst svých hrdinů, do jejichž osudu nejednou promítá své vlastní zkušenosti.
V jeho dílech je patrný kritický postoj k veřejným institucím (chudobince, vězení pro dlužníky) i sociálním poměrům (práce dětí v továrnách, bída londýnského předměstí).
Často romány s dětským hrdinou (autobiografické rysy).
Dramatik a prozaik, mistr krátké povídky, humorista, zakladatel lyrického a psychologického dramatu. Spolupracoval s Moskevským uměleckým divadlem (MCHAT)
Prozaik a dramatik, přechod od romantismu ke kritickému realismu, mistr satiry
Kniha veršů výpravných - zaměřeno sociálně (vzorem Erbenova balada).
Zájem o rozpory v lidských vztazích.
Matka - balada inspirovaná Vodníkem.
Kniha veršů lyrických a smíšených (části Otci, Matičce a Anně)
Kniha veršů časových a přiležitostných
vlastenecká lyrika, obavy o osud utlačovaných národů
Narodil se na pražské Malé Straně. Otec byl kantýnským v kasárnách, pak trafikantem, matka posluhovačka (sloužila v domácnosti francouzského vědce-emigranta Joschima Barranda, proslulého badatele-geologa v oblasti paleozoika, po němž se nazývá dnešní Barrandov).
Neruda vystudoval gymnázium a začal studovat na filozofické fakultě, ale studia přerušil. Učil jako výpomocný učitel na reálce, než se stal definitivně žurnalistou.
Platonický vztah s Karolinou Světlou.
Jeho dlouholetá láska k Anně Holinové skončila rozchodem, dožíval jako starý mládenec.
román z viktoriánského období, hlavní postavou je sirotek Pip vychovaný bezcitnou sestrou. Je to vyprávění o cestě hrdiny za snem panského života.
rozsáhlá románová epopej (4 díly), v níž na pozadí rozhodujících histor.událostí (válka s Napoleonem a jeho tažení do Ruska r.1812, požár Moskvy a ústup francouzské armády) představil Tojstoj život soudobé ruské společnosti.
vrcholné dílo Tolstého tvorby
název skupiny podle almanachu Máj 1858
(almanach = sborník)
přihlášení k Máchovu odkazu
Vstupují do literatury koncem 60. let. Nová literární generace se představila roku 1868, kdy se slavilo položení základního kamene ke stavbě Národního divadla.
Představila se almanachem Ruch, který redigoval Josef Václav Sládek a do něhož výrazně přispěl Svatopluk Čech. Ruchovci volně navazovali na program májovců, chtěli osvobodit českou literaturu od cizích vlivů, zejména německých, byli zaměřeni proslovansky. Ruchovci obhajují národní tradice.
zde oslavuje selskou houževnatost, pracovitost, lásku k půdě, odpor vůči šlechtě a velkostatkářům, v básních ožívá rodný kraj se selkami, sedláky, mlynáři aj. verš je prostý, bez přílišných ozdob, využívá prostředků lidové slovesnosti
Nejslavnější ruský spisovatel, pocházel ze starobylého šlechtického rodu v Jasné Polaně, kde prožil značnou část svého života. Nedokončil právnická studia v Kazani, zúčastnil se krymské války, pobýval i v zahraničí, psal drobné povídky, např. Sevastopolské povídky
zobrazuje dva milostné a rodinné osudy, ničivý vliv vášnivé lásky provdané Anny k Vronskému, jež skončí Anninou sebevraždou; jako protiklad – milostné štěstí manželů Levinových. Román vyniká hlubokou psychologickou analýzou citových a duševních stavů.
1883 – pokračuje v erbenovské lidové tradici. Neruda často aktualizuje staré legendy a mýty, dává jim nové poslání národní i společenské, ba revoluční. Některé balady mají spíše ráz rozmarné legendy nebo romance. Motto: Volím slovo prosté, / Chci tu báji vypravovat, / Z úst jak lidu roste.
Zaměňuje žánry balady a romance.
1878 – vyjadřuje se ke vztahu člověka a kosmu. Ovlivněn dobovými astronomickými objevy se zamýšlí nad osudy a budoucností lidstva, sleduje problémy národní a vyslovuje se k nim s nadějí v příznivou budoucnost. Pozoruhodné je pojetí personifikovaného vesmíru s humorným pohledem na dění v něm.
R. L. Stevenson: Ostrov pokladů
R. Kipling: Kniha džunglí
důraz na co největší (objektivní) zobrazení skutečnosti
chce zpodobnit člověka, zachytit životní prostředí.
sleduje hrdinu ve vývoji, hrdinův charakter vytváří doba a okolnosti
autor není v díle přímo účasten, stojí nad ním, vyslovuje však svůj soud
zajímá se především o současnost, v historii hledají to, co platí pro lidi všech dob
realisté zobrazují společenské křivdy a volají po jejich nápravě.
Realistické dílo má přehlednou kompozici a věcný jazyk, uvádějí hovorový jazyk, dialekt.
Ve většině národních literatur se koncem 19. a začátkem 20. století projevoval kritický realismus. Navazuje na real. prvky v dosavadní literatuře a obohacuje real. o další charakteristické znaky: pravdivost v zobrazování jevů a hledání souvislostí mezi nimi, historickou konkrétnost.
Snaha po co nejobjektivnější zobrazení skutečnosti vedla ke vzniku – naturalismu (z latiny – natura-příroda)
Spisovatelé chtějí věrným obrazem ruské společnosti napomáhat k nápravě poukazujíce na bídu a zaostalost ruského venkova, despocii feudálů a úplatnost úřednictva.
trilogie, zachycuje rozmach a vrchol husitského hnutí (postavy Žižka a císař Zikmund)
vnitřní rozpory (adamitská sekta)
románová trilogie, zachycuje vznik husitského hnutí za krále Václava IV.Zachycuje vydání Kutnohorského dekretu i osudy trocnovského hejtmana Jana Žižky.
o praotci Čechovi, Bivojovi, o Krokovi, Libuši, Horymírovi apod. Čerpal z kroniky Kosmovy, Dalimilovy, kroniky Václava Hájka z Libočan atd.
a Bachova absolutismu vycházelo málo česky psané literatury, většina novin a časopisů byla zastavena, spisovatelé umlkli. Z významných děl se dostává do rukou čtenářů pouze Erbenova Kytice (1853) a Babička B. Němcové (1855).
Začínal literárně tvořit jako ruchovec, v 70. letech se připojil k názoru lumírovců a redigoval časopis Lumír. Sládek sám zůstal básníkem, který respektoval ve svém díle tradice i styl české lidové poezie. Odjel na dva roky do Severní Ameriky, kterou procestoval od severu až po Mexický záliv. Živil se jako učitel, novinář i dělník, všímal si předností i vad americké demokracie
Odjel na dva roky do Severní Ameriky, kterou procestoval od severu až po Mexický záliv. Živil se jako učitel, novinář i dělník, všímal si předností i vad americké demokracie
Lesní studánka
Znám křišťálovou studánku,
kde nejhlubší je les,
tam roste tmavé kapradí,
a vůkol rudý vřes.
…
předvádí smutný osud bohatého kupce, který provdal své dcery za šlechtice, sám však dožívá opuštěn svůj život, neboť dcery se za otce stydí. S osudem otce Goriota se prolíná příběh studenta Evžena Rastignaka – přišel do Paříže plný ctižádosti a vůle vyniknout. Je chudý a poznává, že schopnosti, pracovitost a charakter nejsou člověku k ničemu, nemá-li peníze. V honbě za kariérou a penězi odhazuje morální zásady.
Mistr psychologického románu s promyšlenou kompozicí, těžiště přenesl na zkoumání vnitřního života postav, užívá vnitřní monolog.
F.M.D. byl odsouzen k smrti za účast v pokrokovém hnutí – trest změněn na dlouhodobou káznici na Sibiř, tam žil mezi zločinci a náboženskými sektáři.
Otřesné životní zkušenosti mu umožnily pronikat k složitým psychologickým pochodům lidského nitra, pochopit lidi nalomené, povahy nenormální, zrodily v něm soucit s lidským utrpením.
V povídkách a románech zachytil všechny vrstvy lidské společnosti – lidi s duševními poruchami a vášněmi, zločince,blouznivce, revolucionáře, prostitutky
Otřesné životní zkušenosti mu umožnily pronikat k složitým psychologickým pochodům lidského nitra, pochopit lidi nalomené, povahy nenormální, zrodily v něm soucit s lidským utrpením.
V povídkách a románech zachytil všechny vrstvy lidské společnosti – lidi s duševními poruchami a vášněmi, zločince,blouznivce, revolucionáře, prostitutky
proslulý román- hrdina – Raskolnikov se rozhodne zavraždit stařenu, jejíž život „ nemá pro nikoho cenu“. Jeho zločin nevyplynul ze sobeckých nebo zištných pohnutek. „Já člověka nezabil, já princip ubil“, omlouvá se. Ani po vraždě nepřestává věřit ve svou teorii o právu silných jedinců překračovat morální zákony a dopouštět se třeba i zločinu. Teprve Sonina láska jej pohne k pokání.
Stal se románovým kronikářem Paříže. Zprvu, aby měl z čeho žít, píše tzv. „černé romány“, umělecky zcela podprůměrné; stále jej pronásledují dluhy, uniká před věřiteli, pouští se do různých výdělečných podniků – ztroskotají, touží proniknout do aristokratické společnosti a získat finančně nezávislé postavení – vše marné – neustále splácí dluhy.
Neobyčejně rozsáhlé dílo označil „Lidská komedie“. Chtěl v díle představit všechny lidské typy a společenské vrstvy, všechny životní situace, charaktery mužské a ženské, způsoby života, povolání, společenské perspektivy, dětství, stáří, politiku, soudnictví, církevní prostředí, války – život v jeho nepřeberném bohatství. Dílo tvoří více než 80 románů.
Zachycuje prostředí od nejchudšího až po přepych nejvyšších tříd. Dovedl mistrně vystihnout psychologii ženských hrdinek nebo lidí posedlých nějakou vášní (touhou po kariéře, lakotou apod.)
vypráví o pouti krále Jiřího z Poděbrad do západoevropských zemí – bylo napsáno na základě dobového cestopisu Václava Šaška z Bířkova, který se v družině šlechtice pana Lva z Rožmitálu této diplomatické mise zúčastnil.
tematika amerických indiánů (život a vymírání)
vzpomíná, jak Indiáni vítali bělochy a odsuzuje, jak se jim za to odměnili
Dílo je řazeno ke kritickému realismu, i když Dostojevský do něj zakomponoval prvky romantické a naturalistické.
Hlavní hrdia Lev Nikolajevič Myškin se vrací do Petrohradu, kde ho kvůli jeho nemoci považují za idiota.
Myškin je velmi lidský, ušlechtilý, dobrotivý, čímž se odližuje od ostatní ruské společnosti. Jeho psychický stav se soustavně zhoršuje, poslední ranou osudu je vražda Nastasji Filippovny, s níž se měl oženit.
Vrah neušel trestu, Myškin dále miloval Aglaju Jepančinovou, která později uteče do Polska…
Ve svém díle vytvořil umělecký obraz života našeho lidu od dob mýtických až po národní obrození. Vrchol spatřoval v době husitské, v době pobělohorské spatřoval sociální a kulturní úpadek národa. Za nositele historického dění považoval lid – on je hybnou silou dějin.
prozaik a dramatik, studoval historii
výtvarné nadání (přátelil se s Mikolášem Alšem, měl výtvarný talent a uvažoval o studiu na Akademii výtvarných umění
Učil na gymnáziu v Litomyšli a v Praze.
V historické próze patrný vliv Palackého koncepce dějin
V knihách vystupuje několik typizovaných postav, jež ztělesňují postoje a názory lidu jako celku. Výborný vypravěč, uměl vymýšlet dramatické zápletky, bohatý děj je místy zdlouhavý, popisy reálií místy nudné. Postavy jsou předem dány kladné nebo záporné, dobře jsou líčeny davové a válečné scény.
V české literatuře se realismus diferencoval do tří základních podob:
U českých kritických realistů nelze hovořit o realismu, jenž by komplexně zobrazoval celou společnost s její složitou spletí sociálních a osobních vztahů (tak, jak to známe například z literatury francouzské nebo ruské). Proto, že naši autoři pozorně studovali sociální prostředí určitého kraje nebo konkrétního sociálního prostředí, popřípadě se soustředili na osudy jedné postavy, kladli důraz na realistický detail.
Překládal z angličtiny,polštiny a ruštiny. Přeložil indiánský epos Henryho Longfellowa – Píseň o Hiawatě – mýtus o božském indiánském náčelníkovi. Životním dílem - překlad Shakespearových dramat – 33 – vynikají živým dramatickým jazykem.
zobrazuje spojení finančního světa s pařížským podsvětím
Nejznámější představitel naturalismu vůbec. Syrové popisy podsvětí, morálního i faktického rozkladu.
Navazuje na osudy z románu Zabiják. Nana se stane herečkou, zpěvačkou, prodejnou ženou. Je hodně materiálně založená a snaží se udělat kariéru "přes postel". Využívá muže ke zlepšení vlastní finanční i společenské situace.
Norský dramatik, v realistických dramatech kritizuje morálku měšťanské společnosti, střední třídy.
Temno – umělecky nejvyzrálejší dílo, zavádí nás do dvacátých let 18.stol., líčí zde jezuity, kteří se snaží o vymýcení husitských tradic, páter Antonín Koniáš – odpůrce evangelíků, proslulý ničitel českých nekatolických knih.
hlavní postavou je lichvář, který bezcitně ovládá a likviduje své věřitele. Osaměle hromadí bohatství, které sám nepoužívá. Žije téměř jako žebrák. Románový vypravěč mluví v první osobě jako svědek, který po Gobsekově smrti popisuje místnosti přeplněné lichvářovým bohatstvím. Popis dokonale charakterizuje Gobsekovu stupňující se lakotu.
lakomec Grandet zničí štěstí své dcery odporem proti jejímu sňatku, aby vyplacením věna nezmenšil své bohatství.
Venkovanka Gervaisa přijíždí s dvěma dětmi a druhem Lentierem do Paříže, kde pracuje jako pradlena. Lentier ji opouští a Gervaisa se provdá za snaživého klempíře Coupeaua. Rodině se daří dobře, narodí se jim dcera Nana, Gerveisa zaměstnává v prádelně několik dělnic. Ke zvratu dochází po Coupeaově těžkém úrazu pádem ze střechy. Muž se dlouho léčí, odvyká práci, libuje si v zábavách a pitkách. Stále více propadá alkoholu, utrácí peníze z Gervaisina podniku, postupně chátrá a umírá jako lidská troska. Gervaisa řeší bezútěšnou situaci rovněž alkoholem. K jejímu pádu přispívají i lakotní příbuzní Lorilleuxovi a morální úpadek dcery Nany, která se stane poběhlicí. Gervaisa nakonec umírá jako žebračka v odporném brlohu.
Román, v němž autor chtěl upozornit na špatné životní podmínky dělníků a řemeslníků a na zhoubné důsledky alkoholismu, který je opravdovým zabijákem, je stěžejním dílem naturalismu. Zola chápe člověka jako jako biologickou bytost, jejíž jednání je určováno prostředím a ovlivněno dědičností. Dílo, které bylo přijato s nadšením i odsudky, vyvolává hluboké a otřesné dojmy, jež způsobují detailní popisy lidského úpadku a rozkladu osobnosti. Odpovídají tomu i jazykové prostředky s využitím vulgarismů a argotu.
tematicky o rovnocennosti partnerů v manželství, psychologická analýza postavení ženy v rodině i ve společnosti, obecně problematika práva a svobody člověka. Dilema, zda žít v pravdě, nebo raději v pohodlné lži.
využívá skutečné historické osobnosti Chodska Jana Sladkého Koziny. Chodové získali práva od českých králů za pohraniční služby. Práva jim upírá Laminger,dědic panství. Pře řešena ve Vídní. Kozina popraven v Plzni 1695 – před smrtí vyzval Lomikara na boží soud (do roka a do dne zemřel). Povstání potlačeno, Chodové donuceni k robotě.
Prozaik a dramatik, signatář Manifestu České moderny.
vlastním jménem Emil Frída
básník, dramatik, prozaik, literární kritik
nejvýznamnější lumírovec, průkopník moderních básnických směrů
velmi všestranné dílo: 270 knih, 90 původních, 180 překladů
Zamiloval se do spisovatelky Sofie Podlipské, která jeho city opětovala. Byla však o 20 let starší, proto mu nabídla za ženu svou dceru Ludmilu.
Tu nerovné manželství omrzelo a našla si milence, s nímž zplodila dvě ze tří domnělých Vrchlického dětí. Po odhalení této zrady se básníkovi zhroutil svět.
překlady z 18 cizích jazyků – Hugo, Dante, Baudelaire, Byron, Poe, Goethe, Ibsen aj. Usiloval o světovost české literatury. Vychází z ideálů antiky, chtěl vyjádřit ve svém díle.
celé myšlenkové dějiny lidstva po vzoru Hugovy Legendy věků.
Od poloviny 19. stol. nejdokonalejší představitel realistického románu ve Francii. Mistr ve zobrazování lidských vášní a citů.
romanticko-realistická dramatická báseň s filosofickým podtextem (romantická hudba Edvard Grieg). Název podle populární postavy norských pohádek, fantasy, rváče a dobrodruha, neschopného zmáhat překážky. Sní a promarní tak všechno, i životní lásku Solvejžinu. Pohádkový svět se prolíná s úvahami o smyslu života.
intimní lyrika
přírodní i vlastenecká lyrika
sociální tematika
Autor literatury pro mládež a dobrodružné literatury. Položil základy vědecko-fantastické literatury (víra ve vědecký pokrok + úsilí o svět bez bídy a násilí). Některé z jeho vynálezů se ukázaly být prorocké (později uskutečněny). Své romány sepsal do cyklu Podivuhodné cesty (asi 65 dobrodružných románů, fiktivních cestopisů…)
studentská povídková idyla z Litomyšle, život studentů,jejich lásky, radosti,strasti; odraz událostí 1848.
pohádková hra navazující na Tylovy báchorky vypráví příběh mladé a krásné kněžny, kterou musí hrdý mlynář doprovodit jako světlonoš do lesního zámečku. Hraběnce se mlynář zalíbí,nabízí mu bohatství i moc, on zachová věrnost Haničce. Zmaří i úklady chystané proti věkovité lípě.
Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč
idylický příběh šťastné lásky Helenky a pražského studenta Ríši, oslava přírody (personifikace) a lyrizace ve spojení s idealizací vztahů.
spoluautorství s bratrem Aloisem
realistická tragédie ze slovácké vesnice, o úloze peněz na vesnici a síle předsudků v životě. Maryša, dcera sedláka Lízala je donucena k sňatku s vdovcem, mlynářem Vávrou (velký věkový rozdíl, rozdílnost povah, ale materiální zabezpečení). Maryša miluje Francka (velmi chudý). Kompozice do 5 jednání po vzoru antické tragédie.
Slovácké nářečí k charakteristice prostředí i postav.
Pod vlivem V. Huga a jeho Legendy věků se snaží postihnout celé dějiny v rozsáhlých epických verších
třetina básní patří antice – hlavně éře řecké, z období římského imperia je známá báseň Spartakus. Středověk je básníkovi dobou moci církve, viděné v kritickém světle. V Čechách zobrazuje tradici svatováclavskou, husitskou. Světové dějiny vidí v neustálém boji dobra a zla. Je přesvědčen, že četné oběti nebyly marné.
5dílný román
předlohou skutečná postava F.L.Hek, zobrazuje rušení klášterů,vznik českého divadla, Krameriovo knihkupectví, skutečné histor. osoby – Kramerius, Thám,Dobrovský atd.
hluboce psychologicky prokreslený příběh romanticky založené ženy, která nemůže ve všedním manželství s venkovským lékařem nalézt uspokojení a životní cíl.
Ema Bovaryová, podnícena romantickou četbou, chce poznat, zda-li existuje v životě opravdová vášeň a opojení, které si cele podmaní člověka, chce uniknout z hlouposti a pokrytectví své doby a svého prostředí, touží po vzrušujícím životě, ale její iluze se rozprchávají, dostává se do milostných a peněžních dobrodružství a končí sebevraždou. Hrdinka se stala v literatuře typem útěku od skutečnosti k iluzím. Za tento román byl souzen z ohrožování lidské mravnosti, za zlehčování instituce manželství, označen za umění bez „míry a vkusu“
intimní lyrika
Za trochu lásky šel bych světa kraj,
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý,
šel v ledu - ale v duší věčný máj,
šel vychřicí - však slyšel zpívat kosy,
šel poušží - a měl v srdci perly rosy.
Za trochu lásky šel bych světa kraj,
jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.
Veselohra z doby Karla IV., postavami skutečné historické postavy (Karel IV., Alžběta Pomořanská - láme meče).
Epizoda z národní minulosti spojena s úsměvným pohledem na ženskou žárlivost
básnická sbírka věnovaná Jiráskovi – sociální balady – pravdivý a působivý obraz selských bojů proti panskému útisku, odpor proti násilí, bezohlednosti a krutosti; podkladem skutečné události.
Báseň – Lorecký ze Lkouše – k šamonickému kostelu jede zeman Lorecký na křtiny svých dvou synů – dědiců; sedláci žádají, aby slevil na robotách, ale on odpoví výhrůžkou, že jeho synové budou ještě přísnější; sedláci (v čele Petr Dulík) všechny pobili a zapálili tvrz; drastické, kruté obrazy – „Pod nimi cos v krvi mokvá v hrůzné změti,/ šamonický zeman a s ním jeho děti“
Balada vánoční –vzbouření sedláků 1680 – rebelové potrestáni oběšením na větve vysokého stromu – sosny; zahřmělo, blesk zapálil strom – vzplál jako vánoční strom, hořel celých pět dní pro výstrahu; Bůh seslal anděla, který duše sedláků odnášel do nebe(výraz sympatií s nimi a s jejich činem)
Balada o smrti Jana Koziny – poprava r.1695, výzva Kozinova k shromážděným lidem na popravišti, aby bojovali za svá práva a nevzdali se; Lomikara vyzval do roka a do dne na boží soud
Hrabě Breda – rozkázal ostříhat vlasy všem ženám na vesnici za to, že sedláci nezaplatili daně; s jednou z nejkrásnějších se chtěl pobavit, ale uškrtila ho svými zlatými vlasy; pak skočila z okna.
Víra v pokrok, odpor k válce
hlavní hrdina William Fog cestuje kolem světa.
