Created by Jindřich Zdráhal
Ukázka toho, jak může vypadat školní sešit do fyziky na střední škole.
Jedná se o sbírku textů, materiálů a vlastně všeho, které jsme používali při výuce ZPV ve 2.C ve školním roce 2021 / 22.
Nicméně se nejedná o úplnou sbírku, protože vždycky se na něco zapomene.
Materiály jsou převážně z těchto zdrojů neřazeno:
Hezky je to zpracované na webu Techmanie, to je ten odkaz :)
Toto jsem sem zkusil dát tak nějak kombinovaně
Toto jsem vám sem dal jako kus učebnice
Toto jsem vám sem dal jako kus mapy
Diktujeme do sešitů
Materiály ze kterých si to sami vypíšete / vykopírujete
Diktovali jsme si podle této osnovy
Nějaký základní zápis je v těch myšlenkových mapách a pak budeme hodně rýsovat v geogebře.
Z vložené učebnice si udělejte výpisky
Velká kapitola. Většinu materiálů najdete na internetových stránkách na které budou v jednotlivých buňkách odkazy.
Máte tu ale i nějakou strukturu, kde je mix různých materiálů.
ZDRÁHAL, Jindřich. Fyzika jinak: Mechanika [e-book, pdf]. Koláček Martin - E-knihy jedou, 2018. ISBN 999-00-017-9578-8.
Kapitolu z knihy "Fyzika jinak" zveřejňuji jako autor jen pro studijní účely a nepřeji si její další šíření ani jakékoliv komerční využívání.
Pojmy / kapitoly, které budou v sešitě:
Zkoumá PROČ se tělesa pohybují
Kapitolu z knihy "Fyzika jinak" zveřejňuji jako autor jen pro studijní účely a nepřeji si její další šíření ani jakékoliv komerční využívání.
Fyzika jinak - Mechanika kapalin.pdf
Kapitolu z knihy "Fyzika jinak" zveřejňuji jako autor jen pro studijní účely a nepřeji si její další šíření ani jakékoliv komerční využívání.
Speciální teorie relativity je nádherně zpracována zde na webu Techmanie.
K této úvodní stránce jsou tam i jednotlivé podstránky. Mrkněte na to a udělejte si zápis.
Předpona soustavy SI. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2021 [cit. 2021-9-16]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99edpona_soustavy_SI
https://nasobilkaproelis.my.canva.site/si
Vychází ze 3 předpokladů:
těleso nebo skupinu těles, jejichž tepelný stav zkoumáme
Nejdůležitější fyzikální veličina používaná v dynamice.
Značí se F její jednotkou je N (newton)
Mrkněte na tento díl Rande s fyzikou
ZDRÁHAL, Jindřich. Fyzika jinak: Mechanika [e-book, pdf]. Koláček Martin - E-knihy jedou, 2018. ISBN 999-00-017-9578-8.
ZDRÁHAL, Jindřich. Fyzika jinak: Mechanika [e-book, pdf]. Koláček Martin - E-knihy jedou, 2018. ISBN 999-00-017-9578-8.
Vratný - děj, který proběhne v TS v jednom směru a ve směru opačném tak, aby se soustava dostala do původního stavu.
Nevratný - v jednom směru probíhá samovolně, k tomu aby děj probíhal opačně je zapotřebí dodat energii
Reichl: Krystalické a amorfní látky
Reichl: Struktura a vlastnosti kapalin
Tady pak ještě povrchová vrstva / napětí a pak kapilarity. Jde se tam proklikat z původního linku.
Reálný plyn se vlastnostem ideálního plynu blíží za vysoké teploty a nízkého tlaku
Těleso setrvává v klidu nebo v pohybu rovnoměrném přímočarém, pokud není působením sil nuceno tento stav změnit.
Udělejte si zápis z tohoto materiálu od pana Reichla
Králová | Techmania: Teplotní roztažnost
Reichl: Deformace pevného tělesa
Reichl: Práce vykonaná ideálním plynem
Každá síla (akce) vyvolá sílu (reakci), která je stejně velká a opačně orientovaná. Tyto síly vznikají a zanikají současně.
Síla působící na těleso mu uděluje zrychlení.
Z tohoto linku Materiály (pozn. musíte být přihlášení do office365)
si vyberte ke každému skupenství ten materiál, který považujete za nejkvalitnější!
a některé další
Zde jsou hezky popsané změny skupenství.
Reichl: Síla pružnosti, normálové napětí
Teplota plynu T je konstantní
Objem plynu V je konstantní
Tlak plynu p je konstantní
Nedochází k tepelné výměně s okolím
Reichl: Druhý termodynamický zákon
je fyzikální veličina, která charakterizuje termodynamický stav tělesa.
Teplo je energie, kterou si tělesa vyměňují. Označuje se Q a měří se v Joulech (J).
Vnitřní energie U tělesa (soustavy) je součet celkové kinetické energie neuspořádaně se pohybujících částic tělesa (molekul, atomů a iontů) a celkové potenciální energie vzájemné polohy těchto částic.
Je to energie a tak se samozřejmě měří v J
TEPLOTNÍ STUPNICE je dohodou stanovený způsob, kterým jsou jednotlivým teplotám přiřazeny číselné hodnoty.
Teplejší těleso (indexy 1) je ponořeno do chladnější vody (indexy 2). Po nějaké době v kalorimetru ( = izolované soustavě) se teploty vyrovnají. Vypočítá se to podle kalorimetrické rovnice.
Teplejší těleso odevzdá teplo
a toto teplo přijme chladnější těleso
když to spojíme do jedné rovnice, tak z toho máme právě tu kalorimetrickou rovnici
je fyzikální jednotka, která udává kolik tepla se musí konkrétnímu tělesu dodat, aby se ohřálo o 1 °C.
vykonaná práce se rovná přírůstku vnitřní energie, vždy na úkor Ek nebo Ep
jednotka [ t ]= 1°C (stupeň Celsia)
Je určena dvěma základními teplotami:
mezi těmito teplotami je stupnice rozdělenana 100 stejných dílků ( 1 dílek ~ 1 °C )
Děj, při němž neuspořádaně se pohybující částice teplejšího tělesa narážejí na částice dotýkajícího se studenějšího tělesa a předávají jim část své energie, nazýváme tepelná výměna.
Teplejší těleso odevzdává studenějšímu teplo (studenější přijímá teplo).
t = ( { T } – 273,15 ) °C
T = ( { t } + 273,15 ) K
Jedna ze základních veličin soustavy SI.
Jednotka [ T ]= 1 K (Kelvin)
Je určena jednou základní teplotou:
Nemůže být záporné
Přírůstek vnitřní energie DU soustavy se rovná součtu práce W vykonané okolními tělesy působícími na soustavu silami a tepla Q odevzdaného okolními tělesy soustavě.
je v podstatě tepelná kapacita, ale přepočítaná na 1 kg hmoty tělesa. Tyto hodnoty můžeme pro jednotlivé materiály najít v tabulkách.
zahřívané částice se rozkmitají a předají svou energie částicím v chladnějších oblastech
různé látky mají různou tepelnou vodivost (největší kovy), voda je velmi špatný vodič a nejmenší tepelnou vodivost mají plyny
zahříváme-li kapalinu nebo plyn zdola, vzniká proudění; chladnější tekutina má větší hustotu, klesá v tíhovém poli dolů a vytlačuje teplejší tekutinu ze dna nádoby vzhůru
proudící tekutina přitom přenáší vnitřní energii
Každé těleso vyzařuje tepelné (IR) záření. Část tohoto záření se odrazí, ale zbytek se pohltí a tím se těleso zahřeje.
Tímto způsobem nás třeba ohřívá Slunce.