Popis, charakteristika, líčení

Created by Jiří Kleker

#sloh, #stylistika

Popis

Slohové útvary:

• popis prostý - jednoduchost, názornost (funkce informovat)
• popis odborný - přesnost (funkce odborně popsat)
• popis umělecký - estetika (funkce "krásně" popsat)

• popis místa (pokoj, dům, město)
• popis člověka (postavy)
• popis děje (procházka, bitva; speciální: popis pracovního postupu čili návod)

popis statický (pokoj, město, člověk) x popis dynamický (cesta, pracovní postup)

Kompozice:

• musí mít řád, logiku a systém
• od celku k částem X od částí k celku – zachovat zvolený přístup
• jazykové prostředky:
  • neutrální (spisovný jazyk)
  • často se vyskytují slovesa, příslovce, přídavná jména
  • pozor na nadužívání slovesa „být“ či "mít"

Rady:

1) snaž se o bohatý jazyk, obměňuj slova, vyvaruj se opakování jednoho slova v rámci odstavce - snaž se nahrazovat slovo synonymem...

2) používej přirovnání a metafory - prostě piš tak, aby to bylo zajímavé i pro tebe

3) zkus si předem napsat osnovu (třeba ji úplně nedodržíš, ale budeš vědět, kam asi míříš)

4) Pozor na tematické členění (odstavce)

Charakteristika

Popisný slohový útvar: popis povahových vlastností, schopností, zájmů (ale také vzhledu) člověka.

Rozeznáváme:

• vnější charakteristiku (podoba)
• vnitřní charakteristiku (povaha)

• přímá
• nepřímá (podle činů)

Jazyk:

• neutrální, spisovný
• častá přídavná jména, ale také obrazná pojmenování: přirovnání, metafory, metonymie

Rady:

• snaž se o bohatý jazyk (ne: Pavel je vysoký a štíhlý. Také je svalnatý a aktivní.", ale: "Málokdy uvidíte tak vysokého člověka. Je štíhlý, ale zároveň svalnatý a nechybí mu chuť do života.")

Líčení

- typ uměleckého popisu, lyrický popis

- autor vyjadřuje

• svůj vztah k tomu, co popisuje
• svoje pocity, které v něm vyvolává popisovaná věc, skutečnost, nějaký jev
• předmětem líčení může být: místo, krajina, oblíbený předmět

Cílem líčení tedy není objektivní reprodukce popisované skutečnosti.
Autor ukazuje čtenáři popisovaný jev svýma očima, přibližuje a sugeruje mu atmosféru, pocity, nálady, kterou pozorovaný jev vyvolává.
Snaží se svůj prožitek přenést na čtenáře. Vlastně vykresluje svůj pohled na popisovanou skutečnost.

Jazyk:

- častá jsou citově (emocionálně) zabarvená slova, epiteta (stříbrná řeka, planoucí slunce, nastydlý zvonek), eufemismy, apod.

- obrazná pojmenování (přirovnání, metafora, personifikace, synestézie, oxymóron)

metafora (noc má černý vlající plášť posetý hvězdami; hravé, vlasaté slunce)

personifikace (země nabírá dech, potůček klokotá a kucká, ospalé barvy se protahují, stromy rozpřahují náruč)

Příklady: Halas: Já se tam vrátím

Rady:

• z hlediska kompozice je účinné střídání pohledů na celek a detail. Zatímco u prostého popisu, který sděluje podstatné informace o vzhledu, vlastnostech…, líčení odhalí vztah autora k jednotlivým popisovaným částem celku
• snaž se zapojit všechny smysly (ne jen zrak, ale i ostatní smysly: prostor je evokován sluchem, hmatem i čichem...)