Created by Šimon Vykoukal
Elektronická verze maturitního projektu studenta Střední Scioškoly Žižkov Šimona Vykoukala. Projekt je vícepohledovým rozborem socio-environmentálně významných problematik, souvisejících s moři. Čtenář by měl po přečtení jakéhokoliv tématu s doplňujícími stanovisky/názory být schopen si lépe utvořit vlastní pohled na věc, případně může nahlédnout na přiložené zdroje, z nichž jednotlivá stanoviska vycházejí, a jsou tedy rozsáhlejší. Tištěná verze projektu v podobě jednoho velkého plakátu (jakési leporelo) je dostupná buď v budově Střední Scioškoly Žižkov, anebo je k sehnání přímo u autora po telefonické domluvě (+420 775 664 746).
Možným řešením pro nadměrný rybolov je dodržování
předpisů týkající se udržitelného rybolovu. Tyto předpisy
určují například kolik ryb můžete chytit či jaká je jejich
velikost pro možný legální chov. Takto je možné udržet
populace ryb dostatečně velké a zajistit tak jejich další
rozmnožování (tzv. Maximální udržitelný výnos).
https://ourworldindata.org/fish-and-overfishing#how-much-of-the-world-s-fish-is-managed-sustainably
https://www.hindawi.com/journals/jeph/2022/2412588/
Kvóty a předpisy pro udržitelný rybolov. Zavedení nových chráněných mořských oblastí, kde došlo k nadměrnému
rybolovu, může výrazně zvrátit negativní účinky, které nadměrný rybolov v konkrétních oblastech způsobil.
Snížit výrazně konzumaci mořských plodů. Zavedení zákazu rybolovu v mezinárodních vodách, které jsou z 99 %
nechráněné, by mohlo vést k výrazně účinnému řešení nadměrného rybolovu. Zakázat dotace na rybolov, jako
jsou dotace na palivo, dotace na stavbu nových plavidel určených k rybolovu nebo dotace na lovná zařízení.
https://unfccc.int/news/plenty-of-fish
Akvakultura představuje potenciál jako udržitelné řešení pro produkci mořských plodů.
Rozšíření akvakultur blíže k pobřežím a pravidelný monitoring ryb může zajistit jejich
nepřemnožování, snížení rizika pro výskyt nemocí a možnost pro větší nádrže umožní lepší
životní podmínky pro ryby.
https://ourworldindata.org/fish-and-overfishing#aquaculture-fish-farming
Akvakultura není v pořádku. Ryby žijí ve stísněném prostoru, mají omezený pohyb a velmi
špatné podmínky pro život. Ryby tak trpí depresemi, zvyšuje se u nich pravděpodobnost
výskytu nemoci, což vede k nákaze okolních ryb a umírají ještě před porážkou. Ryby také
v důsledku okyselování a zvyšování teploty vod budou samy nasáklé CO2
, čímž se stanou
pro svého konzumenta nechtěnou pochoutkou. Podpora tradičních rybářských společenství
a udržitelných rybolovných praktik, zákaz akvakultury a zavedení přísných právních
předpisů je jediná vhledná budoucnost pro životy vykořisťovaných ryb.
https://www.sinergiaanimalinternational.org/single-post/why-fish-farming-is-terrible
Mělo by se více investovat do recyklačních zařízení, které
mohou roztřídit zařízení složené (alespoň částečně) z kovů
na jednotlivé části podle materiálu, a ty poté upravit
do znovupoužitelné podoby. Díky recyklaci by se další
suroviny nemusely těžit.
Těžba by měla být prospěšná přírodě i lidem. Materiály
z těžby mohou posloužit k výrobě elektromobilů nebo
větrných turbín, které snižují naši závislost na fosilních
palivech. Těžební společnosti a organizace dohlížející na
tyto těžby by tak měly důrazně hlídat nezneužívání prodeje
materiálů a zpřísnit podmínky pro fungování těžebních
vozů, stejně tak zmenšit plochy určené pro těžby.
https://oceana.org/deepseamining/
https://www.greenpeace.org.uk/challenges/deep-sea-mining/
je nadměrný odlov ryb z oceánů, moří a dalších vodních toků, dříve
než se mohou rozmnožit. To představuje značné ohrožení mořských
ekosystémů, snížení biologické rozmanitosti a může vést k vyhynutí
celých druhů ryb.
Nadměrný rybolov je často důsledkem vysoké poptávky po mořských
plodech, státní dotace na rybolov, moderní technologie na lov ryb či
nedostatečné řízení rybolovu jako např. nedostatečné předpisy.
Akvakultura je záměrné držení ryb ve vodní nádrži. Ryby jsou
zde chovány pouze za účelem následného prodeje a konzumaci.
Akvakultura se začala objevovat v padesátých letech dvacátého století
jako odpověď na zvyšující se lov v přirozených vodách, což mělo a stále
má za následek masivní úhyn ryb a ničení místních ekosystémů, které
přicházejí o své obyvatele. Akvakultura je dnes rozšířenější než divoký
rybolov, díky čemuž se mnohé vodní ekosystémy začínají regenerovat,
bohužel na úkor ryb vězněných v klecích, které ve většině případech
často umírají ještě před porážkou v důsledku špatných životních
podmínek.
Výzkumníci se zaměřují na vývoj nových biodegradabilních
plastů, které by mohly nahradit tradiční plastové výrobky.
Tyto materiály by měly být schopny se rozkládat přirozeně
a bezpečně v životním prostředí.
Vědci pracují na vylepšení procesů recyklace a využívání
recyklovaných plastů pro výrobu nových výrobků, což by
mohlo snížit potřebu nových surovin a minimalizovat odpad.
https://oceanliteracy.unesco.org/plastic-pollution-ocean/
Přísnější regulování chráněných mořských oblastí
v těžebních zónách může chránit zranitelné ekosystémy.
Organizace jako ISA (International Seabed Authority) má
za úkol toto téma striktně vyřešit tak, aby zásah do místní
biodiverzity byl co nejmenší, ale zároveň aby zde lidé mohli
čerpat nové zdroje.
Důležité je tzv. Hodnocení environmentálních dopadů
(EIA), které by mělo udělat přesný plán řešení a dopadů
při použití konkrétní technologie (tzn. jak velké budou její
dopady, jak moc to bude zničující pro přírodu v poměru
s vytěženými kovy – ziskem). Technologie by měly být
co nejvíce šetrné a nevypouštět žádný (nebo alespoň
minimální) odpad do vod.
https://archive.ipcc.ch/ipccreports/tar/wg3/index.php?idp=372
Relativně nový způsob těžby, na němž stále probíhají vylepšení a vývoj technologií.
Je reakcí na zvyšující se poptávku po surovinách z důvodu navyšujícího se nátlaku na udržitelnost a ekologické restrikce. Na dně moří se nachází obrovská ložiska kovů jako lithium, kobalt, nikl, zinek, měď, grafit, mangan a další kovy, které jsou ve velkém množství důležité pro výrobu baterií do elektromobilů, větrných turbín, solárních panelů a dalších nízkouhlíkových technologií.
Znečišťování plastem je problém, kterým se naše planeta
potýká kvůli nadměrné produkci, spotřebě a neadekvátní
likvidaci plastových výrobků. Plasty jsou rozsáhle
používány kvůli své odolnosti, levnosti a všestrannosti,
ale jejich dlouhá životnost a odolnost proti rozkladu vedou
k hromadění odpadu v životním prostředí.
Tento fenomén je důsledkem lidské aktivity a má
za následek znečištění oceánů, řek, lesů a dalších
ekosystémů. Účelem je upozornit na potřebu snížení
používání plastových výrobků, zlepšení jejich recyklace
a podpora alternativních materiálů a obalů, které jsou
šetrnější k životnímu prostředí.
Zákazy jednorázových plastů (brčka, sáčky, tašky
nebo kelímky) a podpora ekologických alternativ jsou
nezbytným krokem směrem k redukci plastového odpadu.
Měli bychom dát přednost výrobkům z recyklovaných
materiálů a podporovat inovace v oblasti obalů
a obalových materiálů.
Zakázat používání mikroplastů v kosmetických výrobcích
a čisticích prostředcích, jelikož tyto mikroplasty jsou
neviditelnými zabijáky, které se dostávají do našich vod
a způsobují nepředstavitelné škody našemu ekosystému
a nám samým.
Desalinizace je proces, při němž se odděluje sůl z mořských vod. Voda je poté znovu přefiltrována a stává se pitnou nebo užitkovou. Odsolená voda není úplně zdravá pro člověka, ani rostliny, ani půdu na zavlažování z důvodu chybějících důležitých minerálů a naopak obsahování toxických prvků. Zbytková sůl vytváří silný solný roztok, tzv. solanku, která je nepoužitelná a je vypuštěna zpět do moře, což zásadně škodí
mořským ekosystémům.
Odsolovací stanice navíc pro energetickou náročnost využívají fosilní paliva jako zdroj energie, což vypouští škodliviny do ovzduší.
Je potřeba výrazně omezit nebo kompletně zrušit těžbu
podmořské ropy. Okolo jednoho milionu zvířat ročně
zemře v důsledku otravy ropou, která unikne ze svých
ložisek kvůli špatnému vrtu nebo unikne z lodě či potrubí.
Uniklá ropa cestuje po moři a často končí vyplavená na
pobřeží, kde škodí dalším ekosystémům. Vstřebání ropy do
moře či půdy může trvat měsíce. Mezitím značně poškodí
místní vody/půdu.
Nejlepším řešením by bylo omezit těžbu ropy a nahradit
ji po všech stránkách alternativami (pohonné hmoty
– biopaliva, vodík, elektrobaterie; plasty – bioplasty,
sklo, kovy, dřevo; farmaceutika – biomasy; hnojiva –
močovina...).
Ropa je velmi důležitou surovinou, kterou využíváme k pohybu vozidel, výrobě plastů, různých chemikálií. Přibližně 35 % všech ložisek ropy se nachází pod vodou, ať už v mělčinách či oceánských hloubkách
https://archive.ipcc.ch/ipccreports/tar/wg3/index.php?idp=372
https://ourworldindata.org/ghg-emissions-by-sector
K těžbě ropy se běžně používá metoda hydraulického
štěpení, které vyžaduje velké množství vody. Zároveň
využívá pro své okolí nebezpečné chemikálie (kyseliny,
nafta, naftalen, olovo, ...). Tato metoda může fatálně
poškodit nebo zcela zničit místní ekosystémy a vést
k úhynu několika ryb a rostlin. Špatné postavení vrtných
turbín může zapříčinit únik ropy nebo únik používaných
chemikálií do vody, což je devastační pro místní živočichy.
Většina ropných havárií vzniká na plošinách při přepravě
ropy potrubím.
https://www.ipcc.ch/site/assets/uploads/2018/02/WGIIAR5-Chap30_FINAL.pdf
Jako velmi účinné v boji se solankou se osvědčily
technologie Nulového vypouštění kapalin (ZLD), které
mají zajistit nulový výskyt odpadních vod kdekoliv
v životním prostředí. Používají se k tomu technologie
a procesy typu membránových kanálků, destilace nebo
krystalizace minerálů ve vodách. Tyto technologie jsou
ovšem nákladné, a proto není možné je vidět v každém
odsolovacím zařízení. Odsolovací zařízení v některých
bohatých zemích využívají místo fosilních paliv obnovitelné
zdroje, což razantně snižuje množství vyprodukovaných
škodlivin (jedná se například o Španělsko, SAE., Izrael,
USA, Austrálie...).
https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0025326X20308912
Dokument, který mapuje jednotlivé environmentální
problémy a popisuje jejich potenciální řešení. EMP vznikají
zejména pro lokální účely (pro určitou oblast, většinou ne
celostátně nebo globálně), a tak se jednotlivá řešení ke
stejnému problému mohou měnit v reakci na jiné místní
podmínky. Nicméně lze naleznout shody v řešení problémů
s odsolováním mezi těmito EMP. Zdůrazňuje se ředění
solanky s jinak kontaminovanou vodou (takovou, která
moři uškodí minimálně) nebo oddělení minerálů v solance,
jejich úpravě a prodeji (například běžná kuchyňská sůl).
Průmyslové odsolování vody vede k produkci obrovských
množství odpadu a znečištění, které devastují vodní
ekosystémy a ohrožují zdraví lidí i zvířat.
Je potřeba zákaz průmyslového odsolování vody, využití
alternativních zdrojů vody (například sběr dešťové vody),
zlepšit kanalizační systémy, navýšit spolupráci například
mezi EU a zeměmi Blízkého východu.
https://www.greenmatters.com/big-impact/desalination-negative-environmental-impacts
Zasazení odolných korálových druhů, podpora růstu místní
populace korálů a vytvoření ochranných zón kolem útesů
mohou výrazně přispět ke snížení teploty vod. Ochrana
zón modrého uhlíku (většinou pobřežní vody bohaté na
mangrovníky, zelené pláně a bažiny) se jeví jako klíčová,
jelikož absorbují až pětkrát více CO2 než stromy, nicméně tvoří pouze 2 % plochy moří.
https://www.nature.com/articles/s41561-023-01325-w
Jedním z klíčových kroků k boji proti mořským vlnám
veder je snížení emisí skleníkových plynů. Musíme
přejít na obnovitelné zdroje energie, snížit spotřebu
fosilních paliv a investovat do energetické efektivnosti
(jako u okyselování). Vhodné by bylo také investovat
do přípravy a prevence před extrémními klimatickými
událostmi, včetně výstavby záchranných a bezpečnostních
infrastruktur, školení obyvatelstva. V globálním měřítku
se výskyt mořských vln veder zvýší o 41 % při globálním
oteplení o přibližně 3,5 °C oproti době před průmyslovou
revolucí.
https://mashable.com/article/longer-marine-heatwaves-climate-change
Mořské vlny veder jsou způsobeny nadměrným zvýšením
teploty mořských vod, které je důsledkem globálního
oteplování. Jde o nadměrné uvolňování skleníkových
plynů do atmosféry, zejména kvůli fosilním palivům,
průmyslové činnosti a odlesňování.
Skleníkové plyny zadržují tepelnou energii získanou
ze slunečního záření a způsobují postupné oteplování
atmosféry i oceánů. Tento nárůst teploty mořských vod
má za následek extrémní a neobvyklé tepelné vlny, které
mají škodlivé dopady na mořské ekosystémy, včetně úhynu
korálů, degradace biologické rozmanitosti a ohrožení
mořských živočichů.
Největším viníkem okyselování jsou fosilní paliva. Vědecké akademie přichází s několika řešeními problému s fosilními palivy a oxidem uhličitým. Jedno z potenciálních řešení je uzemnit CO2 , které bude uskladněno v podzemí a nedostane se tak do ovzduší. Dalším z řešení je zaměřit se na ochranu tzv. zelených plání, které zpracovávají nejvíce CO2 v porovnání s ostatními plochami, nebo rozšíření zelených plání a k tomu zóny modrého uhlíku*, což jsou ekologicky významné oblasti zejména u pobřeží, kde se rychle a ve velkém množství vyčerpává CO2
nebo-li acidifikace, je chemický proces, kdy se mění úroveň kyselosti oceánů v důsledku nadměrného množství oxidu uhličitého v atmosféře. Zvýšené množství CO2 ve vzduchu je zapříčiněno zejména spalováním fosilních paliv, a jelikož mořské řasy, chaluhy a mořská zeleň obecně vytváří více než 70 % dýchatelného vzduchu na Zemi pomocí fotosyntézy, je tento faktor velmi zásadní.
Fenomén zvyšující se hladiny moří je přímým důsledkem
globálního oteplování a tání ledovců a polárních ledových
příkrovů pramenící z nadměrného uvolňování skleníkových
plynů. To má za následek zvýšení hladiny moří a zaplavení
pobřežních oblastí.
Zvyšování hladiny moří má za následek různé dopady,
včetně erozí pobřeží, ztráty životního prostředí pro
mořské živočichy a ohrožení lidských obyvatelstev žijících
v pobřežních oblastech.
Nahradit používání vozidel, letadel a plavidel využívající k pohybu fosilní paliva jinými pohonnými hmotami (elektromotory, SAF, LNG, biopaliva, vodík...). Zrušit a nevytvářet nové uhelné elektrárny, které mají největší podíl na CO2 v atmosféře. Nahradit uhlí za jádro je nejlepší možné řešení. Jádro nevypouští do ovzduší žádné CO2 , pouze vodní páru, která není nijak škodlivá.
https://www.nationalgeographic.com/environment/article/critical-issues-ocean-acidification
Přestat spalovat fosilní paliva, která jsou hlavním zdrojem
skleníkových plynů zodpovědných za globální oteplování.
To znamená konec těžby a spalování ropy, uhlí a zemního
plynu. Místo toho musíme investovat do obnovitelných
zdrojů energie, jako jsou solární, jaderné a větrné
elektrárny, které jsou čisté a udržitelné, dále nahradit
za tradiční pohonné hmoty vodík, elektrobaterie, LNG,
biopaliva apod.
Průmyslová odvětví (energie, kovy, hutnictví) a agrobyznys
jsou hlavními zněčišťovately oceánů a příčinami změn
klimatu. Měly by se zároveň upřednostnit investice a zájem
do ochrany a rozšíření modro-uhlíkových zón, které
absorbují nejvíce CO2 ze všech zelených ploch.
https://www.un.org/en/climatechange/voices-of-change-ashley-lashley
Důležitým krokem je monitorování a výzkum změn
hladiny moří a jejich dopadů na ekosystémy, investice
do vědeckých projektů a technologií zaměřených na
sledování hladin moří. Připravenost na zvyšující se hladinu
moří je nezbytná, jelikož jsme již v téměř nevyhnutelném
bodě zvýšení hladiny moří. Budování ochranných hrází
a násypů se stane součástí života na pobřeží. Obnova
mokřadů a mangrovníků, které mají schopnost absorbovat
přebytečnou vodu a významně snižovat množství CO2
v atmosféře se jeví jako jedny z mála jistých řešení
pro alespoň zpomalení procesu zvyšování hladiny moří.