Slovní druhy | Věta a souvětí
Created by OrgPad Info
Přehled
Pád
Rod
Číslo
Vzor
Číslo
Čas
Nedokonavý
Podstatná jména
Podstatná jména označují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů.
Určujeme u nich gramatické kategorie.
Vid
Dokonavý
Pád
Číslo
Rod
Slovesa
Slovesa vyjadřují děj, a to činnost nebo stav.
Určujeme u nich mluvnické kategorie.
Slovesné kategorie jsou: osoba, číslo, čas, způsob, rod, vid a třída.
POZOR! Vzor není mluvnická kategorie.
Trpný
SLOVNÍ DRUHY OHEBNÉ
Osoba
Způsob
Vzor
Přídavná jména
Přídavná jména vyjadřují vlastnosti podstatných jmen.
U přídavných jmen určujeme stejné mluvnické kategorie jako u podstatných jmen (pád, číslo, rod). Dále určujeme také jejich druh.
Činný
Druhy
- Měkká
- Tvrdá
- Přivlastňovací
- Jmenné tvary
Zájména
Zájmena jsou slova, která zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují.
U přídavných jmen určujeme stejné mluvnické kategorie jako u podstatných jmen (pád, číslo, rod).
Číslovky
Číslovky vyjadřují počet, pořadí, násobenost, díl celku apod.
Číslovky dělíme na:
- určité – označují přesný počet (dvakrát, dvojnásobný, dva);,
- neurčité – označují počet jen obecně (několik, několikrát, několikanásobný, málo, moc).
Můžeme je také dělit na:
- základní (kolik?) – označují počet, pojmenovávají čísla (tři, polovina, dvě stě třicet dva, několik, mnoho),
- řadové (kolikátý?)– označují pořadí (osmý, několikátý),
- druhové (kolikerý?) – označují počet druhů (jedny, dvoje, několikatery),
- násobné (kolikrát, kolikanásobný?) – označují násobek čísla (jedenkrát, dvojnásobný, mnohokrát).
Druh
- osobní - já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona, se,
- přivlastňovací - můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, svůj,
- ukazovací - ten, tenhle, tento, onen, takový, týž, tentýž, sám,
- tázací - kdo, co, jaký, který, čí,
- vztažná - kdo, co, jaký, který, čí,
- neurčitá - někdo, něco, nějaký, některý, něčí, kdosi, cosi, jakýsi, kterýsi, cokoli, jakýkoli, málokterý, máločí, ledakdo, každý, všechen…,
- záporná - nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný.
Číslo
Rod
Pád
Vzor
Pád
Druh
Číslo
SLOVNÍ DRUHY
Slovní druhy dělíme na:
- ohebné (skloňují se, nebo se časují;): podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky a slovesa,
- neohebné (neskloňují se ani se nečasují): příslovce, předložky, spojky, částice, citoslovce.
Můžeme je také dělit na:
- plnovýznamové (mají vlastní význam): podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky, slovesa, příslove, citoslovce
- neplnovýznamové (nemají vlastní význam): předložky, spojky, částice
Příslovečná
- Místní
- Času
- Způsobu
- Míry
- Příčiny
- Podmínky
- Účelu
- přírůstky
Podřadné
Spojky podřadící vyjadřují vztah závislosti (jedna věta je významově závislá na větě druhé, jedna věta je významově nadřazená nad druhou).
Spojky podřadící mohou vyjadřovat následující vztah:
- časový - když, jakmile, zatímco, až, sotva,
- způsobový - jako by, jako kdyby,
- příčinný - protože, že, poněvadž, jelikož,
- účelový - aby,
- účikový - až, takže,
- podmínkový - jestliže, -li, kdyby, když,
- a další.
Podřadné - věty vedlejší
- Podmětná
- Přísudková
- Přívlastková
- Doplňková
Jednoduchá a souvětí
Částice
Částice jsou blízké spojkám a mají i podobnou funkci. Částice ovšem slova nespojují, ale pouze je uvozují (jsou na začátku věty) nebo vyjadřují různé rozdíly ve významech a citová zabarvení. mohou vyjádřit, zda se jedná o přání, prosbu, výzvu apod.
Částice nejsou větnými členy.
Tak už se usměj. Ale to je překvapení. Ano, přijdu. Jen aby to dobře dopadlo. Kéž by už byly prázdniny.
Spojky
Spojky spojují jednotlivé větné členy nebo celé věty.
Spojky nejsou větnými členy.
SOUVĚTÍ
Souřadné
Spojují souřadně spojené věty nebo větné členy = mají stejnou platnost (ani jeden ze členů není podřazený tomu druhému, jsou na stejné úrovni.
Podle toho, jaký vztah vyjadřují, rozlišujeme spojky:
- slučovací - a, i, ani, jednak – jednak, hned – hned, jak – tak,
- stupňovací - i, ba, ba i, dokonce, nejen – ale i, nejen – nýbrž i,
- odporovací - ale, avšak, však, sice – ale,
- vylučovací - ale, avšak, však, sice – ale,
- vysvětlovací - vždyť, neboť, totiž.
Souřadné
- Slučovací poměr
- Stupňovací
- Odporovací
- Vylučovací
- Příčinný
- Důsledkový
Hlavní
VĚTA
Jednočlenná, dvojčlenná, větný ekvivalent
Předložky
Předložky vyjadřují bližší okolnosti (podobně jako příslovce). Svůj význam ukazují až ve spojení s podstatným jménem nebo zájmenem.
Předložky nejsou větnými členy.
Podle toho, zda předložka může být i jiným slovním druhem, je dělíme na:
- vlastní - vyskytují pouze jako předložky (na, pod, u, k, do aj.)
- nevlastní - mohou být i jiným slovním druhem (kolem, kromě, místo, skrz, uvnitř apod.)
SLOVNÍ DRUHY NEOHEBNÉ
Významové poměry mezi souřadně spojenými větai vedlejšími
- slučovací
- odporovací
- vylučovací
- stupňovací
- důsledkový
- přičniný
Vedlejší
v souvětí řídící a podřadná
Příslovce
Příslovce vyjadřují bližší okolnosti děje.
Rozlišujeme tyto druhy příslovcí:
- místa - doma, nahoru, dolů, kam, tudy (Kde? Odkud? Kudy? Kam?),
- času - ráno, včera, vloni, stále, občas (Kdy? Odkdy? Do kdy?),
- způsobu - hezky, pomalu, pešky, takto (Jak?),
- míry - málo, kolik, zcela, úplně (Jak měrou?),
- příčiny - navzdory, proto, úmyslně (Proč?).
Citoslovce
Tvořený citoslovcem
Základní skladebná dvojice
Vyjádřený a nevyjádřený
Holý, rozvitý, postupně se rozvíjející a několikanásobný
Významové poměry mezi jednotlivými větnými členy v větných členech několikanásobných
- slučovací
- stupňovací
- odporovací
- vylučovací
- důsledkový
- přičinný
Slovesný
Přísudek
Holý, rozvitý a nekolikanásobný
Podmět
Přívlastek
Shodný a neshodný, těsný a volný
Jednoduchý tvar
Složený
Jmenný se sponou a beze spony
Shoda přísudku s podmětem /jednoduchým a několikanásobným)
Fázové či způsobové sloveso s infinitivem
závislý na slovese - vyjádřený podst. jm.
Předmět
Rozvíjející větné členy
Doplněk
závislý na př. jméně vyjádřený postatným j
Závislý na slovese vyjádřený zájmenem či infinitivem
Příslovečné určení
- Času
- Místa
- Způsobů
- Účelů
- Podmínky
- Prostředků
- Přípustku
- Původu
- Původce děje
- Výsledku děje
- Míry
- Příčiny
